7. Boček z Labutě a Helfštýna

Boček z Labutě

3. července 2016 v 12:56
Cituji:



Signatura: 111

Datum: 1419,leden 31.
... , Petr z Kravar a ze Strážnice, Beneš z Kravar a z Krumlova, Zbynek Doubravec z Doubravice, Bocek z Labut a Cech z Traplic, Všebor z Dubcan a Slavec Cudný z Korábovic, chránili dobre je i jejich majetek ...


Pro porovnání a k dalšímu bádání - nevím, jestli rod Bočka z Labutě a Helfštýna patří do rozrodu Švamberků.


Cituji:



Signatura: 359

Datum: 1505,únor 14.
359 Burian Labut ze Švamberka a na Hradišti potvrzuje, že koupil od mikuláše Hrabiše z Nové Vsi vesnice Vlckovice v Podkrkonoší a Kokoty, které prodává svému strýci Kryštofovi ze Švamberka a na Boru. Burian ...

Boček z Labutě

16. května 2016 v 14:13
Cituji:


Documento: 111
Data: 1419,leden 31.
Resumo: Jirík ze Šternberka a z Lukova potvrzuje, že jeho dedem Lackem z Kravar ustanovení porucníci nad ním, jeho bratrem a jejich majetkem, Jan z Lomnice, Petr z Kravar a ze Strážnice, Beneš z Kravar a z Krumlova, Zbynek Doubravec z Doubravice, Bocek z Labut a Cech z Traplic, Všebor z Dubcan a Slavec Cudný z Korábovic, chránili dobre je i jejich majetek a nyní jim jej v porádku vydali. Jirík ze Šternberka - s. Svedkové: Kuník z Drahotuš - s, Štefan Hyncdorfar z Byzdratic - s, Hrzek ze Štepánovic - s, Jan ze Žop - s.
Imagens: 2
Transcrição: Não
Adicione um marcador de livros
Editar documento

Kaple Panny Marie v Lipníku nad Bečvou

16. května 2016 v 13:14
Cituji:

Kostel svatého Jakuba

Původně snad románská stavba, zřejmě před rokem 1400 Lackem z Kravař byl znovu postaven goticky, jak lze soudit z jeho označení jako kostela "novae fundations" v listině z roku 1406, kterou Boček z Labut rozšířil jeho pozemkový majetek. V této listině je zřízena také nadace
pro nově vybudovanou kapli Panny Marie při kostele sv. Jakuba a pro jejího kaplana. V žádných pramenech není zcela jistě uvedeno, zda se jednalo o samostatnou kapli, a pokud ano, co se s ní v pozdější době stalo.

Petr Strážnický z Kravař a Boček z Labutě a Helfštýna

10. května 2016 v 16:06
Cituji ze str. 31

135 BALETKA, Tomáš: Páni z Kravař, s. 257-258. F. Dvorský se ve starší literatuře domníval, že to bylo způsobeno odlehlostí Kravař od zbytku Petrových držav, což by prý znemožňovalo je v době bojů udržet (DVORSKÝ, František: O starožitném panském rodě Benešoviců II, s. 127); T. Baletka se však domnívá, že k tomu Petra vedly spíše dluhy, čemuž by nasvědčovalo i to, že panství rozprodal po částech Mikuláši ze Šlovic, Pavlíkovi ze Sovince, Bočkovi z Labutě a Janu Helmovi z Výškovic. Zde bych se přiklonil spíše k názoru T. Baletky, otevřené boje se totiž Moravy v této době ještě zdaleka netýkaly. 136 VÁLKA, Josef: Morava roku 1421, s. 13. Jako zemský hejtman se Jindřich účastnil už lednového zasedání zemského soudu v Olomouci - ZDO IX, č. 266, s. 349.

Boček z Labutě, Anna Hřivnáčová z Hněvošic a Heraltic

30. června 2012 v 19:04
Cituji odkaz pana Rosmuse:

je v něm uvedeno Podolí a Želatovice, v níchž jsou rozpracovány informace o Bočkovi z Labutě a Helfštýna r.1406 a Anně Hřivnáčové z Hněvošic a Heraltic r.1447.

Pečeť Bočka z Labutě a Helfštýna r. 1406

10. srpna 2010 v 18:51
Soupis pečetí ve Státním okresním archívu v Přerově
Dušan Kutner
II. Pečeti šlechtické str. 24, bod 21



Erb rodu z Labutě

10. srpna 2010 v 15:37
erb rodu z Labutě - k pečeti Bočka z Labutě a Helfštýna

z Labuť na Kyjovsku

5. června 2010 v 17:59
Cituji:

č. 1921

Z Labuť na Kyjovsku psal se starý rod, do kterého patří Boček z Labuť, jenž měl bratra Mikuláše z Labuťě a jehožto rod se uvádí zde v 14. - 15. stol. (doplň. dle Ukazatele 183, Půh., C. D. M XIII. a jinde.

Znak dle pečeti Bočka z Labutě 1400 (dle vyobrazní Sedláček pozůstalosti S 20 v nár. mus. v Praze, podobně Herald. II. 299).
Zda znamení představuje lopatu či kalich? nelze prozatím rozhodnouti.
(Erb je vyobrazen v obrázcích bogu)

Šemík z Újezda a Labut

1. června 2010 v 19:12
Cituji:
Masarykova univerzita v Brně
Filozofická fakulta
Historický ústav



Budování cimburského dominia na Moravě ve 14. století
(magisterská diplomová práce
Jindřich Kačer


Vedoucí práce: Doc. PhDr. Martin Wihoda, PhD. Brno 2006



Teprve od roku 1400 až do zániku kláštera na počátku husitské revoluce můžeme nalézt v archivech listiny, kde jsou jmenováni mniši od svatého Klimenta[1] a také můžeme sledovat obchodní snahy mnichů získat zbylou část vsi Ranšperk od Šemíka z Újezda a Labut roku 1414.[2]

Želatovice a Tučín - Boček z Labutě, Václav z Heraltic

22. dubna 2010 v 13:45

Želatovice a Tučín

Historický a, kulturní a hospodářský vývoj dvou hanáckých vesnic
Napsal Leopold Nopp konservátor c. k. archívní rady, archívář Antonína hraběte z Magnisů ve Strážnici
1918


Cituji:
Držitelé statku.

Želatovice.

Nejstarší zmínka o Želatovicích děje se v roce 1282 v listině týkající se kláštera Hradiska u
Olomouce; jako svědek uvádí se Předbor ze Želatovic; v roce 1295 byl úředníkem v Přerově
Předbor, těžko říci, je-li totožný s Předborem v Želatovicích.
První zápis v zemských deskách v roce 1349 budiž uveden doslovně: "Cadoldus de Želatpvicz
assignat uxori suae Annae curiam ibidem in Želatovicz cum omnibus pertinenciis racione
dotalitii in centum Marcis".
Kadold ze Želatovic upisuje své manželce Anně na dvoře v Želatovicích sto hřiven věna. 1368
prodal Všebor z Náměště panu Heršovi z Roketnice a jeho dědicům ve vsi Želatovicích 12 půl
lánů, dva dvory a hospodu se vším příslušenstvím ničeho sobě neponechávaje za 80 kop
grošů.
1373 Herš z Roketnice koupil v Želatovicích od vdovy po Kadoldovi, Anny, 80 hřiven věna.
Herš z Roketnice sluje v zápise "miles" vojín-rytiř.
1392 Lacek z Kravař prodal bratřím Bočkovi a Mikulášovi z Labutě a dědicům jejich celou
vesnici Želatovice se všemi platy, poli, lukami, pastvinami, lesy a vším příslušenstvím k té
vesnici náležejícím, se všemi právy, jaká jemu náležela, ničeho sobě a dědicům svým
neponechávaje, jako pravé jejich dědictví.

U osoby v dějinách Čech a Moravy tak významné, jako byl pan Lacek z Kravař, jest nutno se
zastaviti a to tím více, že činný život Lackův dotýkal se často Přerova a jeho okolí.
Lacek I. (1369-1416) pocházel z proslulé rodiny pánů z Kravař, jsa nejmladším, za to
nejznamenitějším synem Drslava z Kravař. Markraběti Janovi a jeho synu Joštovi konal velmi
platné služby ve válce i v míru a nabyl u krále Václava takové vážnosti, že jej jmenoval svým
hofmistrem a po smrti Joštově správcem čili hejtmanem země Moravské.
Pro svou popularitu nazýván byl vůbec jen Lackem. Po smrti otcově dědil hrad Helštýn, na
kterém se nej-raději zdržoval a dle kterého se také psával. Připomíná se nejprve v roku 1369,
když společně se svými bratry a svým strýcem Janem koupil Krumlov od Hynka z Li-pého.
Od roku 1374 čteme jméno jeho velmi často mezi sněmovniky v Olomouci, někdy též v Brně.
Již r. 1374 zapsal své ženě Markétě na statku Helštýnském 750 kop věna a sice na vesnicích
Oseku, Újezdě, Buku, Loučce a Horce, také se spolčil se svými bratry Vokem, Benešem a
Drslavem na všecky statky a v případě smrti dal své děti do ochrany Vokovi. Roku 1375
daroval biskup Vratislavský ženě Lackově Margaretě, své příbuzné, 100 hřiven z dluhu 200
hřiven, kterým mu byl Lacek povinnen a zbavil tím jistce Jaráče z Pogorel a Ondřeje z
Přechoda ručení za těch 100 hřiven. Stejnou dobu prodal Valentinovi z Přestavlk vesnice
Majetín a Lhotu a bratřím z Nákla Hynkovi a Mikulášovi ves Domaželice s podacím právem.
Roku 1385 vzali Heřman, kanovník olomucký, jeho bratr Hynek z Nákla a sirotkové po
Mikulášovi z Nákla pana Lacka a jeho syny na spolek statků, které měli v Domaželicích a
Prosenicích; před tím r. 1381 prodali bratří z Nákla Mikuláš a Hynčík Lackovi majetek svůj v
Podolí.
R. 1382 Lacek z Kravař a jeho prvorozený syn Jan dali měšťanům v Lipníku odúmrf, zbavili
je za poplatek 60 hřiven grošů robot a jiné svobody jim udělili, kteroužto listinu všichni tři
bratři Lackovi stvrdili. Toho roku svědčí na listině, kterou se rozhoduje rozepře o patronát v
Olšanech; r. 1389 prodal Crhovi z Kokor svůj majetek v Buku u Prosenic.
Lacek byl zároveň znamenitým vojínem. Po boku Prokopově táhl roku 1385 do Uher, aby
obsadili kraje mezi Váhem a Dunajem, které svým bratřím zastavil král Zikmund za 50.000
kop.
R. 1392 prodav Želatovice bratřím Mikulášovi a Bočkovi z Labudě, pojistil 50 kop věna na
vsi Průších Kačně,
ženě Rudislava z Roštění a 5 kop věna v Újezdě Kačně, vdově po Rusovi z
Doplaz. Klášteru fulneckému, který založil jeho bratr Beneš, darovali 1391 Lacek a jeho syn
Jan na spásu duší svých a svých předchůdců vesnice Bělov a Starou Ves za tím účelem, aby z
důchodu 4 kanovníci žíti mohli. Za to měla se v kapli Mariánské denně sloužiti mše "de
beata".
Manželka Lackova pocházela ze starožitného rodu slezského z Pogorele (de Pogarell), který
měl ve znaku kus městské zdi s 3 vezmi a otevřenou branou. Otec její slul Jaráč, bratr Hynek,
strýc Přeslav byl biskupem Vratislavským. R. 1397 nežil již prvorozený syn Lackův Jan,
nýbrž jen druhorozený syn Drslav. R. 1400 prodal lipnickému kostelu l 1/2 hřivny ročního
důchodu z jednoho lánu; roku 1406 dal Boček z Labudě ku kostelu přistavěti kapli Panny
Marie, kterou bohatě nadal, ustanoviv Lacka a jeho nástupce patronem té nadace. Roku 1406
učinil Petr ze Strážnice Lacka z Kravař všech svých statků a synů poručníkem.
Mnoho starostí
měl také Lacek se statky rodinnými. Když zemřeli jeho bratři a jeho synové Jan V. a Drslav
III., spočívala na Lacku starost o rozsáhlé statky. Ku konci svého života zdržoval se pan Lacek
více v Praze, než na svých moravských statcích. Od roku 1407-1411 byl nejvyšším
hofmistrem krále Václava a od roku 1407 též nejvyšším purkrabím českým. R. 1411 obdrželi
Lacek s olomuckým biskupem Kunratem, s Joštem Hechtem z Rosic a brněnským proboštem
Bartolomějem od krále právo presentovati a jmenovati v diecesi olomoucké na každou
prebendu, kano-nikát a místo oltářníka. Tím způsobem bylo na Moravě mnoho husitských
knězi usazeno. V roce 1411 ustanoven byl Lacek zemským hejtmanem.
Lacek byl horlivým přítelem Husovým a šířil jeho zásady mezi šlechtou moravskou, která i s
lidem brzy ku snahám opravným reformátora českého přilnula. Po upálení Husově vedením
Lackovým uskutečnil se veliký sjezd pánů českých a moravských v Praze dne 2. září 1415,
odkud ostrým dopisem ke koncilu prohlásili, že mistr Jan Hus bezprávně byl odsouzen. Na
církevní otce v Kostnici shromážděné nejevilo mohutné ohrazení české šlechty kýženého
účinku. Dne 24. února 1416 uzavřeno bylo pohnati k soudu svému a církevními procesy
stíhati všech 450 českých a moravských pánů. Nežli však komisaři k tomu určení řízení
započali, zemřel starosta Lacek z Kravař na nenahraditelnou ztrátu zeměMoravské. Pochován
byl v kostele kláštera fulneckého a dle Paprockého vzpomínal jej náhrobní kámen těmito
slovy: A. D. obiit Generosus Dominus Lacko de Krawar, alias de Helfenstain, qui dedit villam
Bílovice Monasterii Fulnecensi (L. P. zemřel vznešený pán Lacek z Kravař, jinak z Helštýna,
jenž daroval ves Bílovice klášteru Fulneckému). Nápadno jest, že velmi mnoho členů rodiny
Kravařů a Žerotínů umíralo poměrně v mladém věku; zvláště ti, kteří žili na Strážnici.
Markéta z Pogorele po smrti svého manžela přijala na všecky své statky na spolek Petra II. z
Kravař a na Strážnici r. 1417. Ve své závěti r. 1419 veškerý svůj majetek, který jí zbyl,
odkázala dvěma kněžím: svému kaplanu Mikšovi, faráři v Lipníku a svému zpovědníku
Jarošovi, faráři v Oseku.
Slavný rod pánů z Kravař vymřel Jiříkemz Kravař r. 1466; o četné statky, které zabíraly téměř
2/5 Moravy, podělily se dcery.
V erbu měli páni z Kravař střelu ovinutou, dle pověsti horní ret obra s vousem na šípu
napíchnutým, jinak hada. šípem prostřeleného (odřivous).
Velká tato rodina dělila se na samé Moravě na velmi mnoho větví; o některé z nich bude
později zmínka.
1481 (první český zápis) na den sv. Petra a Pavla Václav z Heraltic vkládá a vpisuje ku
pravému dědjctvi Václavovi, Bernardovi, Čeňkovi, bratřím vlastním ze Štat-tenberka i jejich
erbům ves Žělatovice s lidmi, rybníky i se vším plným právem panstvím a příslušenstvím, což
k tej vsi, od starodávna přísluší s mezami a hranicemi."
1481. "Bernard Stern z Štattenberka vkládá a vpisuje v zemské desky Ludmile z Woyslavic,
manželce svěj vlastní na vsi Želatovicích na lidech i tom všem s příslušenstvím, což k tej vsi
od starodávna přísluší osm a dvacet kop groši platu ročního v šesti stech zlatých dobrých
uherských, kromě rybníků. Příjemce toho Václav Stern z Štattenberka můj vlastní bratr."
1492. Václav Stern ze Štattenberka vkládá a vpisuje Kateřině z Domamyslic a z Buchlovic,
manželce své, 400 vzl. dobrých uherských 20 hřiven peněz běžných na vsi Želatovicích i na
lidech svých tu usedlých, žádnému nezávadných i na té vsi příslušenství, což od starodávna k
tej vsi příslušelo. Příjemce jest Jindřich z Domamyslic a z Buchlova, otec též Kateřiny.
1511. Jan Stern z Štattenberka a na Domamyslicích vkládá a upisuje Alžbětě z Prusinovic,
manželce své ves Domaželice s tvrzí, dvorem, ves Žělatovice s tím vším, což k těm všem od
starodávna příslušelo a přísluší pět set kop grošů širokých k jejímu pravému a věrnému právu.
"Příjemcem sám se činím statkem svým vším, což jeho mám neb rníti budu."
Pánové z Heraltic měli v erbu dvě křížem přeložené bradatice. Jméno své vzali od statku
Heraltic (okres třebíčský), kde již ve 12. století seděli. Šíattenberkové jsou cizí rod, jenž jen
krátkou dobu na Moravě se zdržoval.
V roce 1590 patřily Žělatovice Janu Krčmoví z Koněpas, pojejichž tvrzi zůstaly dnes jen
nepatrné stopy u Březiny v Čechách, okr. Pacov.
1592. Vklad smlouvy o statek Domaželický a Želatovský.
Léta Páně 1592 v úterý po neděli Invocavit na tvrzi v Domaželicich námi Jakubem starším
Vojskou z Bogdunčovic a na Veselí J. Mti řím. Císaře, Uherského a českého krále,
prokurátorem v markrabství moravském, Žibřídem Podstattským z Prusinovic a na Spálově,
Václavem Nekšem z Landeku a na Lukově, Dětřichem Žeranovským z Žeranovic a na
Skaličce stala se smlouva dobrovolná, celá a dokonalá mezi urozenými vladykami Panem
Dětřichem Podstattským z Prusinovic a na Podstatě, Panem Janem Kobylkou z Kobylího a na
Vránové Lhotě, Panem Janem Moštěnským z Zámostí, mocnými otcovskými poručníky dítek
a sirotka po nebožtíku panu Janu Šternovi z Štattenberka a na Domaželicích od něho
nařízenými z jedné a Paní Annou Bítovskou ze Slavíkovic, manželkou jeho a mateří vlastní
těch dítek a statku po témž nebožtíku Panu Janovi Šternovi zůstalých strany druhé a to taková,
že jsou nadepsaní páni poručníci s bedlivým uvážením uznávajíce v tom sirotčí dobré býti,
prodali a mocí smlouvy této prodávají těch sirotků dědičný statek, totiž tvrz a ves Domaželice
s kostelním podacím, s pivovarem, s dvorem, s mlýny k té tvrzi náležitými, ves Želatovice s
dvory poplužnýma, s lidmi poplatnými i sběhlými, s platy peněžitými, s činžema, s slepicema,
s husama, s vejci, s robotami koňskými i pěšími spravedlivými na těch lidech a od nich povinnými,
s zahradou, s štěpnicemi, s chmelnicemi, s řikami, s struhami, s rybníky, s lesy, s háji, s
chrastinami, s loukami, s pastvami, s pastviskami a se vším plným právem, panstvím a
příslušenstvím takž jakž ty tvrzy, ty dvory, vsi svrchupsané ve svých mezích a hranicích od
starodávna vyměřeny a vyhraničeny jsou, nic tu sobě ani sirotkům svrchupsaným erbom a
potomkom jejich žádného práva, panství ani kterého vlastenství nepozůstávajíc a
nezanechávajíc než to všecko, jak se svrchu píše, prodali a prodávají svobodně a žádnému v
ničem nezávadně napřed jmenovanému Panu Jáchymovi Žera-novskému z Sezenic a Paní
Anně Bítovské z Slavíkovic, manželce jeho společně za sumu dvanácte tisíc tři sta třicet šest
zlatých, za jeden zlatý třicet groši a za jeden groš sedm peněz bílých počítajíc k jejich
vlastnímu jmění a dědičnému užívání. Kterýžto statek Domaželický a Želatovský od
nadepsaných pana Joachyma Žeranovského a paní Anny Bítovskej jmenovaným
pánomvporučníkom na místě sirotků po nebožtíku panu Janovi Šternovi pozůstalých zouplna
a docela zaplacen jest, takže týž Pan loachym Žeranovský a Paní Anna Bítovská za svrchu
jmenovaný statek těm sirotkům ani napřed psaným pánom poručnikom již nic více dlužní
nejsou. Nadepsaná pak Paní Anna Bítovská z Slavíkovic, jakožto věrná mater svrchupsaných
sirotků, z lásky mateřské, kterouž k jmenovaným dcerkám má, spolu s panem joachymem
Že-ranovským manželem svým z jejich svobodné a dobré vůle těmž sirotkům Mandě, Anně a
Johance před námi smlouvajícími jeden tisíc zlatých na minci obecně berné na dolepsaný jistý
způsob jsou darovali, totiž kdyby ji paní Annu Bítovskou Pán Bůh Všemohoucí z tohoto
světla (!) smrtí^povolati ráčil, aby v půl létě předzběhlém z téhož statku Želatovskýho anebo
od toho, kdožby po napřed jmenovaných společnicích nápadem statek bral, ten jeden tisíc
zlatých svrchu psaným sirotkům bez od-pornosti vydán a v moc pánom poručnikom odveden
byl. Jestližeby pak z těch dcer nebožtíka pana Jana Sterna která umřela, tehdy ten tisíc zlatých
na týž sirotky v živnosti pozůstávající rovným dílem z jedněch na druhý připadnouti má. Pakli
by ti sirotci všichni zemřeli, tehdy ten jeden tisíc zlatých i tolikéž ty svršky podle cedule
řezané pečetěné mezi napřed psanými pány poručníky a Jmenovanými společníky učiněné, za
panem Joachymem Žeranovským a paní Annou Bítovskou mateří těch sirotků jakožto
společníky všeho statku a nebo nápadníky jejich zůstati má. A ani tím jedním tisícem zlatých
ani vydáváním svršků žádnému více povinni nebudou. Nadepsaní pak páni poručníci v to jsou
se podvolili a touto smlouvou usvolují, že tuto smlouvu v nejprv příštím soudu zemským,
kterýž v městě Olomouci držán bude, do desk zemských na společný náklad z obouv stran
vložiti, vepsati a sirotkům nebožtíka pana Jana Sterna, anebo komužkoliv statek v deskách
zemských svědčil z desk zemských vymazati dáti mají a po vložení této smlouvy do desk
zemských povinni budou napřed psaní páni poručnici na místo dotčených sirotků jmenovaný
statek se vším jeho příslušenstvím kdožby jej koli bud1 na všem, nebo na díle právem
zemským nařekl, za plná tři léta to jest po šest práv pořád zběhlých podle pořádku markrabství
Moravského panu Joachymovi Žeranovskému a paní Anně Bitovské i erbům jejich osvobozovati
a očistovati. A což se v této smlouvě píše, to jsou sobě obě strany i s erby svými před
námi smluvčími slíbily Aně, šlechetně a křesťansky zdržeti a tomu všemu zouplna zadost
učiniti. Pro lepší stálost a jistotu toho všeho dvě smlouvy v jednostejná slova na pergamene
napsati jsme dali a k žádosti stran pečetě své vlastní s naším jistým vědomím a vůlí k těmž
smlouvám přitisknouti poručili a každé straně jednu smlouvu odvedli a při otevření desk
/.čínských v městě Olomouci mají obě strany před Jeho Milost Nejvyššího sudího markrabství
tohotoMoravského předstoupiti a jich milosti za vložení této smlouvy v desky zemské žádosti
a od vkladu podle svrchupsaného snesení zaplatiti. Stalo se v Domaželicích léta a dne
svrchupsaného." Tato paní Anna Bítovská ze Slavíkovic zemřela v roce 1608.
Bítovští ze Slavikovic, vladycký rod moravský, vzali jméno své od vesnice Slavikovic, v
okrese slavkovském a měli na štítě tři háky v prostřed štítu spojené nebo tři pušfadla koňská.
1609 koupil Želatovice Zdeněk Přepiský z Rychenburka s 12 osadníky ve vsi Tučíně za
12.000 zl. Jak dlouho tento Zdeněk žil, není známo, ale 24. června 1682 převzal Jan Přepiský
z Rychenberka od svých mladších bratří Františka a Karla statek Želatovice s Tučínem za
sumu 14.000 zl. Smlouva tato zapsána v zemských deskách takto:
My nížepsaní vlastní dva bratři známo činíme tímto listem, že jsme se dobrovolně a s dobrým
rozmyšlením porovnali s urozeným a statečným rytířem panem Janem Přepiským z
Rychenburka s panem bratrem naším starším a to na ten způsob, že jsme statek náš Želatovice
a Tučin se vším přináležejícím dobytkem v bratrském díle protiva kapitálu ve čtrnácti tisících
rejnských, jeden každý rejnský počítajíc po 60 krejcařích, z kteréhož kapitálu na nás jednoho
každého podílem přijde tři tisíce rejnských a z toho předně že bude povinnen náležitě ouroky
6. p. cento jak v zemi obyčejem je, každoročně nám skládati, předně mně Františkovi ze 3000
fl. rejn. pak Karlovi tolikéž ze 3000 fl. rejn. kdež se my obligí-rujeme do tří let za ním naše
kapitály nechati.
Paní macoše urozené paní Barboře Přepiské rozené ze Švábenic co vedlivá jejího věna jí na
statku v Želátovicích nebož. pan otec náš odkázal tolikéž jeden tisíc, kterýžto bude povinnen jí
vydati anebo ouročiti z něho. Jako také páně sestře Benigně Viktorii z jednoho tisíce v
testamentu poručeného náležitý ourok každoročně dávati. Posledně tak dlouho, jak paní
macocha naše jméno Přepiský nese, buďto náležitý vychování neb 300 fl. rejn. onej paně
sestře Benigně pokud svůj stav nepromění s tím způsobem náležitý vychování anebo 30 fl.
rejn. ročně povinnen bude dávati.
Dům v Holomůci i v Přerově tolikéž panu bratru zanecháváme, za kterýžto domy bude
povinnen urozenej paní Alžbětě Žeranovskej, rozené Přepiskej z Rychenburka, paní tetě naší
těch 800 fl. rejn. a tak na statku Želatovskýtn jí dluh pozůstal, buďto v kapitálu anebo s
ourokem spokojiti, kdež taky co na ten jistý dům v Holomouci ještě dlužno bylo 300 fi. rejn.
zaplatiti a paní sestře naší kdyby vedle stavu svého k náležitýma vdaní přišla, bude pan bratr
náš svrchu psaný pan Jan předně náležitý veselí jí učiniti a za vejpravu totižto na šaty krom
jejího kapitátu 100 fl. rejn. v hotovosti vydati, avšak jestli byv se jaké pretensi aneboližto
nějaké dluhy na statku Želatovským nacházely, kterýž by to přes 100 tolarů vynášely, v tom
spolutrpicí s ním býti chceme, při tom dáváme jemu tu plnou moc buďto v přítomnosti nebo
nepřítomnosti naší, že by sobě při deskách zemských ten statek náš intabulírovati dáti mohl s
polovičnými útratami. Čehož podpisem našim s ruky vlastními a sekryty přitisknutýma
stvrzujeme a pro lepší ujištění toho dožádali jsme se osobně urozených a statečných rytířů
pana Buriana Uilersdorffa z Němčího, též pana Jindřicha Řikovského z Dobrčic na Aujezdci
J, O. kníž. Mti biskupa Olomouckého rady a soudce manského, aby se u přítomnosti naší
pospolitě vedle nás v tomto porovnání podepsali a pečeti své přitiskli však jim a erbům jejich
bez škody. Actum v Želatovicích v den 23. Juni a, 1672.

Boček z Labutě - Bernartice nad Odrou

22. prosince 2009 v 16:48
Od pokolení do pokolení
Památník obce Bernartic n. Odrou L. P. 1837 - 1937

r.1937
František Hanzelka
Cituji:

Roku 1412 zapsal Předbor z Cimburka věno své ženy, totiž 200 hř. ve 20 hř. roč. platu, který dosud (od r.1397) měl na Bernarticích a Hůrce věnným právem. Štěpánovi z Heyndsdorfa, jinak z Bystratic, a své manželce pojistil místo toho ještě téhož roku věno na zboží dřevohostickém. 18 Štěpán pak 1418 prodal tento plat, jak jej sám držel, Slavčovi (Slavíkovi?) řečenému cudnému z Kovalovic (k
Korábovic), který držel od r. 1412 též nějaký plat na Miloticích a který vzal na spolek na všechno své zboží Bočka z Labutě. 19

18 ZDO VIII 46-47. Rod vladyků Z Heinzendorfu jinak z Bystratic pocházel z Holešovska. Srov. u Hosáka, strana 451.

19 ZDO VIII 64, IX 242-243.

Rod z Labutě či Labuť

13. října 2009 v 12:49
J.Pilnáček

Cituji:
Z Labutě či Labuť na Kyjovsku pocházel starý rod, se kterým se setkáváme ve Slezsku.

Boček z Labutě koupil 1420 na Krnovsku Rozumice (Hosák 845). Týž byl 1406 strýcem Anny, manželky Lacka z Kravař. Se syny zemřelého Zbyňka Hřivnáče z Heraltic měl spolek ne Velké Heraltice, jsa snad příbuzným Zbyňkovy manželky (Prasek Top. 171, 217). Rod krátce uvádí Staromor. rod. 455.


Znak: Jak vyobrazeno podle pečeti Bočka z Labutě 1400 (Herald. II 299). Znamení na štítě, představuje asi nepřesně znázorněnou lilii nebo stonek orobince, podobně jako u slezského rodu House. (viz zde). O rodině zmiňuje se Augustin Weltzel Pomniki poboznosci po slachetnej rodzinie hrabiow z Gaszyna w Górnym Slazsku Gliwwice 1877.

(erb v galerii obrázků)

Anna z Labut - Svatoklimentský listář - III. část

2. září 2009 v 10:03
9. Půhon Petra probošta z Vřesovic
Ne bez významu pro svatoklimentskou otázku je zápis o knězi Petru proboštovi z Vřesovic v olomouckých půhonech. (76)

» Č. 679. Anna z Labut pohání Václava z Ořechového z I. hř. gr. že mé úroky bral v Labuťech a těch mi navrátiti nechce a rybník mi jest muoj spustil a z něho ryby vyprodal. Zná-li... etc. chci na panském nálezu dosti míti. Por. č. Jakuba písaře. Poklid
(Burek a Tomík)
C. 680. Týž Anna poh. kněze Petra probošta z Vřezovic z I. hř. gr. že mi mé zboží Lan-šperk (sic!) drží dědičné a nechce mi zase postúpiti a svých peněz vzíti. Zná-li, etc. ale chci to dskami provésti. Por. č. Jakuba písaře.
(Tíž póhončí.) «
Poznámky: L = 50, hř. gr. znamená hřiven grošů (staročesky: groši). Zkratka poh. nebo jenom p. znamená pohoním, dnešní češtinou: poháním, rozumí se před soud. Zkratka por. č. znamená: poručníka činím. Poručník je totéž jako dnešní právní zástupce. Věta: zná-li... etc. je právní výraz, který se opakoval vždycky na konci půhonu, a celý zněl takto: » Zná-li mi se, zná se v pravdě, pakli pří, ale chci naň dskami ukázati... « Také se říkalo:

(76) VINCENCIUS BRANDL, Libri citationutn et sententiarum, seu Knihy půhonné a nálezové, Tomus III, pars altera, qua continentur Půhony olomoucké 1437-1448, Brunnae 1880, str. 557, č. 680.


» Zná-li mi se, zná se v pravdě, pakli mi se nezná, ale chci naň dskami ukázati ... « Nebo, jako v případě Anny: » - ale chci to dskami provésti... « (77)
Půhončí (póhončí) je soudní zřízenec, který doručuje žalobu čili půhon.
Podrobnější údaje o sporech mezi Annou, vdovou po Semíkovi z Ujezda, a augustiniány jsme uvedli při našem čísle 7. Anna chce 50 hřiven grošů a vesnici nazývá Lanšperk místo běžnějšího Ranšperk. Chce své pozemky zpět a vrací proboštovi jejich kupní cenu, určenou a přijatou jejím manželem Šemíkem. Půhon byl učiněn » v sobotu před Lucií « r. 143 7 (a ne r. 143 8, jak myslil Hurt).
Kněze Petra označuje Anna v půhonu jakožto probošta z Vřesovic. Srovná-me-li průběh celé pře a jiné doklady, není pochyb, že je to augustiniánský probošt z hory sv. Klimenta. Z toho vyplývá, že sice svatoklimentské pro-boštství ještě trvalo jako » právní osobnost«, ale členové přesídlili od kaple do Vřesovic. Tam žila asi ještě aspoň nějaká klášterní obec, jinak by stačilo říci » kněz, nebo bratr Petr «. Udává-li se představenství, musil zde být někdo podřízený. Obytné budovy na hoře byly pravděpodobně zničeny, ale kaple byla aspoň nějak v provozu, a bratři k ní chodili z Vřesovic. Neboť pouhé držení a řízení majetku ve Vřesovicích by neopravňovalo k titulu probošta.
V půhonných knihách činí Anna dva půhony za sebou, což ovlivnilo znění druhého půhonu, který nás zajímá, proto byly zde uvedeny oba půhony. Žaloba Anny z Labut se dá tedy vyjádřit asi takto:
» Č. 680. Táž Anna pohání (před soud) kněze Petra probošta z Vřesovic pro 50 hřiven grošů za to, že mi drží můj dědičný majetek Lanšperk, a nechce mi jej vrátit nazpět a vzít si ode mne své peníze, které za něj dal mému manželovi Semíkovi. Dozná-li, že jsem v právu, zná se k tomu v pravdě. Trvá-li však na při, provedu důkazy ze zemských desek. Svým právním zástupcem činím písaře Jakuba. Obsílku doručili proboštu Petrovi soudní zřízenci Burek a Tomík, a to v sobotu před sv. Lucií (tj. před 13. XII.) r. 1437. «
Anna skutečně při vyhrála, a to proto, že Šemík nezanesl prodej z r. 1414 do zemských desek, ač to slíbil (naše č. 7). Protože však Anna vyhraný majetek prodala brzy po soudu (1464), zdá se, že tu šlo jenom o její rozmar anebo snad o nějak uraženou ženskou ješitnost: majetek prostě neměli mít augustiniáni, a o to se soudila asi 40 roků.

10. Zápisy o úmrtích - nekrologia
Záznamy o úmrtí otců a bratří Rádu obutých poustevníků sv. Augustina, zemřelých v moravské řádové oblastí od r. 1363 do r. 1888. V tomto pořadí je sestavil P. Klement Janetschek OSA, archivář opatství u sv. Tomáše. (78)

(77) V. BRANDL, Libri citationum et sententiarum, Tomus I, Brno 1872, str. vi-vn, úvod.
(78) Necrologia patrům et fratrum Ordinis Eremitarum calceat. S. Augustini, in Vicariatu Moraťiae ah anno 1363-1888 defunctorum. - In hune ordinem redegit P. Clemens de Elpidio Janetschek, abbatiae ad s. Thomam p. t. archivarius, O.S.A. - Brunae 1894, ex typographia pontif. Benedictinorum Rajhra-diensium. - Sumptibus propriis.


Kde pisatel čerpá z pramenů mimo opatský archiv, udává to vždy na příslušném místě. V žebravých řádech, k nimž patřili brněnští augustiniáni, byl nejvyšším představeným generál (prior generalis). Celý řád se dělil na provincie, kterým stál v čele provincial (prior provincialis). Provincie byly tvořeny z konventů, které řídil místní představený (prior con-ventualis), případně z menších domů, jimž stál v čele např. probošt. Augustiniánské provincie se po r. 1266 vytvořily podle národností (Itálie, Španělsko, Francie, Německo), a Morava patřila až do r. 1357 k německé bavorské provincii. V r. 1357 vznikla na popud Karla IV. samostatná slovanská provincie, k níž patřily Čechy, Morava a Polsko. Provinciálem se stal pře-vor pražského kláštera, bratr Václav (C D M, sv. 9, 58).
Tato sestavba se však neudržela, a tak od r. 1391 patří moravské augustiniánské kláštery opět k bavorské provincii, ovšem jako samostatný celek, řízený moravským zástupcem bavorského provinciála, tj. vikářem. Netvoří provincii, ale vikariát, který r. 1604 dostává samostatného představeného, jenž podléhá přímo řádovému generálovi v Římě. (79)
Možná, že tu má nějaký význam ta okolnost, že převzetí Hory sv. Klimenta se uskutečňuje už rok po vytvoření samostatné slovanské provincie: je to snad také součást snah Karla IV. a jeho bratra Jana o oživení cyrilometodějského odkazu?
Do moravského vikariátu patřily ve 14.-15. století tyto kláštery:

1) Koruna čili Věnec Panny Mariae (Corona Mariac), blízko Krasíkova u Moravské Třebové, který založil r. 1267 Boreš z Rýznburka (zničen od husitů).
2) Klášter Zvěstování Panny Marie a sv. Tomáše apoštola v Brně, založený r- ^53-57 markrabím Janem a dostavěný jeho synem Joštem. R. 1783 » katolický « vladař Habsburk Josef II. jim tento klášter vzal a přestěhoval nucené členy řádu na Staré Brno do polozbořeného kláštera cister-ciaček » Aula Mariae « - Královský dvůr Panny Marie, zrušeného roku 1782. Založila jej r. 1322 česká královna Eliška Rejčka, proto se nazýval též » Aula Rcginae « - Dvůr královny.
3) Klášter sv. Barnabáše apoštola v Moravském Krumlově, založený roku 1355 Čeňkem z Lípy (zničen od husitů).
4) Proboštstvt sv. Klimenta u Cimburka, nebo n Koryčan, založené markrabím Janem r. 1358 (zničeno od husitů?).
5) Klášter Panny Marie v Jevíčku, založený kolem r. 1370 a zrušený Josefem II. r. 1784.

(79) JANETSCHEK, Augustiner-Eremitenstift..., uv. pr., str. 5. - Necrologia, str. 3-4.


Ústředí moravského vikariátu bylo u sv. Tomáše v Brně. Převorové tohoto kláštera byli voleni na rozdíl od jiných klášterů vždycky na doživotí (prior perpetuus) a r. 1752 dostali zcela mimořádně hodnost opata. Byli to bezprostřední vyšší představení probošta a bratří na Svatoklimentské hoře, a jistě tam zasahovali. Členové proboštství byli jmenováni na určitý čas (pro tempore) a mohli se střídat (successive). Pocházeli buďto přímo z Brna nebo i z jiných klášterů. U některých bratří máme výslovně zaznamenáno, že pracovali na Svatoklimentské hoře (Matyáš, Šimon, Ambrož - viz naše č. 5, 6, 8). Někteří tam také zemřeli (Petr, Ambrož - naše č. 10). Ti tam byli i pohřbeni.
Záznamy o úmrtích nám nepodávají jména všech bratří, kteří žili a pracovali na Moravě, protože někteří z nich byli přeloženi do jiných provincií podle potřeb církve a řádu, anebo za husitských bouří i odpadli. Některé záznamy se mohly také prostě ztratit. Z týchž důvodů neznáme ani jména všech bratří ze svatoklimentského proboštství. Stopy po proboštství se ztrácejí po r. 1464, a proto uvedeme jenom zemřelé po tento rok. Každý ze zemřelých mohl na Klimcntku prodlévat aspoň dočasně, avšak pokusíme se i zjistit, kdo z nich tam byl opravdu. Neuvádíme zde vedle sebe latinské znění a jeho překlad, neboť latinský text vypracoval už Janetschek, a proto stačí jej prostě přeložit.

Anna z Labuta - Svatoklimentský listář - II. část

4. srpna 2009 v 20:50
(67) PEZ, Thesaurus anecdotorum, III, 2. Th. 527. Uvádí JANETSCHEK, Das Augustiner-Eretnitenstift..., str. 48 (47-52, 56-65)-

Avšak i v těchto poměrech jakási síla žene k úsilí o dvojí vzestup. Z mravního hlediska tu jsou vlny snah o návrat k přísné kázni: za převora Vavřince Ponnafiela (1433-43) _ za Ondřeje Bysmanna (1479-82) - za Matyáše Ru-benganse (1482-90) a jiných. Objevují se pokusy obnovit zničené domy: Jevíčko r. 1444 - Moravský Krumlov 1455 - Koruna P. M. 1463-66. A » Sv. Kliment«? Podle Hurta se tamní probošt Petr r. 1437 nazývá již » probošt vřesovský « (uv. pr. 69). A v právních dokladech ze soudů kláštera s Annou z Labuta, vdovou po Semíkovi, o Hořenčicích- Ramsperku se říká: » - Rannsperk villain desertam « - Ramsperk, opuštěnou, zpustlou vesnici... (r. 1464). Ještě r. 1453-57 byl dán Ramsperk jako zástava Jindřichovi z Dobrčic a z Tučína, ale pak neodvratně pustne a jeho území splývá většinou s Vřeso-vicemi. Vřesovice se udržely v přímém držení kláštera, i když byly dávány často v zástavu. Na hoře svatého Klimenta musilo dojít ke katastrofě, po níž se probošt odstěhoval do vřesovského dvora a nazýval se »vřesovský«. Naposledy klášter pustil do zástavy Vřesovice spolu s pustou vsí Ramsper-kem městu Kyjovu, na krytí dluhu i860 zlatých, které si klášter od města vypůjčil. Smlouvou ze dne 5. července 1577 prodal klášter obě vesnice Kyjovu za 2.600 zlatých. (68) Hora sv. Klimenta se stala ničí.
Příčiny byly tři: husitské bouře, za nichž bylo mnoho klášterů zničeno a mnoho řeholníků zabito - proticírkevní smýšlení lidu i šlechty, takže klášterní majetek se nebránil, nýbrž zabíral - a konečně války česko-uherské. Tak augustiniáni ztratili nejenom svatoklimentské proboštství, ale i » Korunu « a Krumlov, ačkoli se všemožně snažili o návrat a obnovu života.

8. Doznání Jana Bradky o knězi Šimonovi

Velmi důležitou zmínku o svatoklimentském proboštství má krevní kniha města Jihlavy, čili » Hrdelní zápisy města Jihlavy «. Rukopis se uchovává v městském jihlavském archivu a má značku » A, IV «. Prvně jej vydal tiskem roku 1930 Augustin Neumann OSA, (69) a Rudolf Hurt na něj upozornil znovu r. 1948. (70) Výpověd zní takto:
Recogniscio Jana Brad(e)k sine tormento -
Doznání Jana Bradky bez mučení.
» Najprve vyznal, že Křížek z Kyjeva (!) přip(r)avil Ance šafáře z Mistřína, ježto sedí u Kyjova, vzal od jedneho sladu (z) Meziříče a od druhého sladu druhů měřici, (bez mučení) a ty měřici propil u toho Křižka z Kyjova. - Item také vyznal, že jeden (!) byli tři dny u sva-


(68) Archiv augustiniánského kláštera na Starém Bml. - HURT, str. 75-76.
(69) Nové prameny k déjinátn husitství na Moravé, Olomouc, 1930 (Cyrilometodějská matice), str. 247-8 (215-258).
(70) Sv. Kliment, uv. pr., str. 68.


tého Climenta, tovaryši i s Janáčem a kněz Šimon s nimi od svatého Climenta, ten byl doma a tu jsú koně chovali v studuolce před klášterem. - Item Václav kadeřavý a ryšavý tu je přechovával Janče samého a Čteta (!) a potřebu jim dával. Item Václavóv syn z Coríóm, ježto bydlí v Osvětimanech, ten dělal některaké železa jim, ale neví, kteraká; a ten kovář nosil jim píci z ohmuna (!) v flaškách y láhviciech. - Item Vávra z Celožnic krčmář také o tey zradě věděl, jakož jměli Kužele zraditi Janáčovi a jeho tovaryšiem a jměl jim toho pomoci a leželi u něho tu neděli před květnů nedělí a tu bylo jich XIIII; a tři prostěradla propili u Vávry, ježto vzeli u Jany. - Item Václav z Moštčnice také věděl a vídal Jana z Moštěnice y o páně Kuželově zradě věděl y jednal. - Item Mikeš, bratr Bradkóv z Veteřova, ježto má mnoho včel, věděl, že jměl zraditi Kužele Janáčovi s jeho tovaryšem a věděl o tom, y radil k tomu, aby to učinil Bradka. «
(Podtrhujeme my.)
Zmínku o svatoklimentské hoře učinil Bradek (možno číst i Bradka) při soudním výslechu v Jihlavě, a to nikoli »na mukách«, nýbrž »sine tormento « - » bez mučení «. Jde tu o celou řadu různých výdechů, z nichž jeden předcházející má toto časové určení: » Znamenay, co jest seznal Hanzl na mukách de Antndorff, jako jej oběsili v Jemnici v pátek před svatou Lucií. « (Neumann, uv. pr., str. 244.) Svátek sv. Lucie je 13. prosince. U zápisu o jiném výslechu, těsně před Hanzlem, je psáno: » Doznání bez muk roku Páně 1416 « (str. 243). U osmého zápisu po Janu Bradkovi je nadpis: » Dále Janek vyznal na mukách v neděli »Judica« 1416.« (str. 254). Podle toho tedy můžeme klást výpověď Jana Bradka bezpečně do roku 1416, to jest mezi Hanzla a Jánka, a ne tudíž do r. 1417, jak myslel Hurt (uv. pr. 68). Přesný měsíc a den výslechu se zatím nedá zjistit. V pátek před svatou Lucií byl Hanzl už hotov s výslechy v Jihlavě a oběšen v Jemnici, takže jeho výslechy mohly trvat počínajíc lednem 1416. Neděle »Judica« je pátá postní neděle, zvaná Smrtná nebo Smrtelná. Nazývá se tak proto, že mešní modlitby v ní začínají slovy: »Judica me Deus... « - »Zjednej mi právo, Bože... «. Může být posunuta nejdále do měsíce dubna. Doznání Jana Bradka o svatoklimentské hoře mohlo být proto učiněno od ledna do dubna 1416.
Pokud jde o slovní stránku: Meziříčí je v originále psáno z Myzeříče, v studuolce - v stolduocze, ryšavý - arsschawy, z Coričan - z Corihan, v Osvětimanech - v Oswietymanech, z Celožnic - z scelusnic, z Moštěnice -z Moštěnice, Kuželově - Kulelovie (Neumann, str. 247, pozn. f- n).
Velmi důležitý je zde tvar » Climent«. Roku 1401 se v latinském udělení zpovědní pravomoci říká: »... de monte sancti Clemen tis... « (naše č. 6). České znění má místo » e « » i « - Kliment, což svědčí o tom, zeje moravský lid přijal prostřednictvím řečtiny, v níž se dlouhé » é « (éta) už v 9. století četlo jako »i«. Proto Moravané říkali zásadně od počátku Kliment, což se udrželo i ve 14.-1$. století. Řecká výslovnost tohoto jména mohla přijít na Moravu jedině z úst sv. Cyrila a Metoděje a jeho žáků.
»- ze jeden byli tři dni u sv. Klimenta... « znamená: » že jednou byli tři dni... «
»Stodůlka« patřila zřejmě ke skrovnému hospodářství kolem kaple a proboštství. Je vidět, že se tam nejen pásl dobytek, ale i obdělávalo pole, případně svážely desátky z Vřesovic a Ramšperka. Protože tam archeologický výzkum zatím nezjistil větší zbytky ani hospodářských, ani obytných zděných budov, zdá se, že tam byly budovy většinou ze dřeva, srubové, které zanikly požárem téměř beze stop. Asi pět set metrů od kostela na svahu směrem k Osvětimanům byly ještě před sedmi roky mohutné pně vinné révy, vinoucí se kolem kmenů lesních stromů. Neupozornění lesní dělníci ji vysekali a již nevyrostla.
Výslechy jsou psány v Jihlavě, a to buď česky nebo německy a latinsky, a podobně je tomu i v » Knihách lozunků znojemských «. (71) Z toho je vidět, že ani Jihlava, ani Znojmo nebyly tehdy výlučně německé. Jestliže tedy byly proti husitům, nebylo to jenom proto, že tam byli Němci.
Dějepisný rámec této zmínky o sv. Klimentu je velmi smutný. Prokop, druhý syn markrabího Jana a bratr markrabího Jošta, i podle svědectví svého bratrance císaře Zikmunda byl zloduch. (72) Rozpoutal bratrovražedné boje, uvedl Moravu do bídy a zmatků, a byl roku 1399 vyobcován z církve (ex-komunikován) s řadou pánů, kteří bezohledně těžili z úpadku rodné země a pak se přidali k husitským bouřím. Neumann proto říká: » Mostem vedoucím od doby předhusitské k období husitskému jsou boje vedené markrabím Prokopem na Moravě. Mezi jeho četnými, Církví vyobcovanými stoupenci, shledáváme pány, kteří později, v době husitské, zaujímali důležité postavení ve straně proticírkevní... «
» Hrdelní akta jihlavská (moravský to doplněk popravčí knihy rožmberské) potvrzují exkomunikační listinu stoupenců Prokopových, i pokud vrhá světlo na poměry v duchovenstvu. Jestli zmíněná právě bula uvádí jména vyobcovaných kněží, ke straně Prokopově se klonících, pak jihlavské výslechy ukazují, jak takoví kněží podporovali tlupy opovědníků (naše pozn. - lupičů). Takoví kněží ovšem mohli potom snadno přejít k nové skupině náboženské. «
»I pro poměry v klášteřích lze čerpati z jihlavských akt nový, důležitý příspěvek. Nový prvek k poznání úpadku církevního života. Tentokráte se nám jeví ve způsobe vlivu rozháraných poměrů politických. Opovědnické tlupy používaly totiž pevných klášterů za bezpečné útulky. Tak tomu bylo v Zábrdovicích a na hoře sv. Klimenta u Osvětiman ... « (73)
Neumann tedy chápe výpověď Jana Bradky o Šimonovi ze svatokli-mentské hory jako doklad, že Simon byl s Janáčem spolčen, a proto spolulupičem.

(71) NEUMANN, UV. pr., str. 156-213. - Městský archiv znojemský, rukopisy II, 238 ...
(72) CDM, svazek 13, č. 5, str. 5-6 (česky). - Viz též CDM, 13, č. 119, str. 125-6.
(73) NEUMANN, UV. pr., str. 5.


Zdá se, že téhož názoru je i Rudolf Hurt: »... to, co o knězi Šimonovi se dochovalo v krevní knize města Jihlavy, vrhá opravdu podivné světlo na poměry kázně ve sboru svatoklimentských mnichů. V nich jako by se obrážely neklidné a rozervané poměry, v nichž Morava žila od konce 14. století vinou neustálých bojů mezi oběma markraběcími bratry a syny zakladatele našeho proboštství, Joštem a Prokopem. Podle zápisů zmíněné krevní knihy z r. 1417 (naše pozn. - správně: 1416) náležel kněz Simon mezi společníky lupiče Janáče, kterému umožnil útulek u sv. Klimenta na tři dny a jeho koním poskytl útulek ve stodůlce pod klášterem. Ovšem z tohoto jediného nám známého případu nelze vyvozovat závěry o celkovém nebo obecném poklesu kázně na naší hoře. Je dokladem toho, že vlivům ze světského a neustálými poměry zhrublého prostředí, v němž tolik lidí přišlo na scestí, neušel ani sbor mnichů, žijících na takové samotě, jakou poskytovala naše hora. « (Uv. pr., str. 68)). K těmto závěrům došel Hurt asi pod vlivem Neumannovým, který své myšlenky, citované nahoře, uzavřel takto: »I nastává otázka: I kdyby v klášteřích bývaly byly ty nejlepší poměry, zdali pobyt loupeživých tlup v jejich kobkách nebyl na újmu řádové disciplině ? «
Pro úplnost pohledu a pro dosažení vědecké poctivosti však je nutné upozornit, zeje tu možný ještě jiný výklad. Je pravda, že v této době < podle jihlavských výslechů pomáhalo lupičům mnoho šlechticů, purkrabí a rychtářů i kněží. (74) Avšak v případu kněze Simona ze svatoklimentské hory se vtírají otázky: Věděl Simon, kdo je Janáč a jeho tovaryši ? Ze zápisu to nevysvítá. Nemohl je pokládat spíše jenom za pocestné či přímo za poutníky, o nichž máme zprávu, že jich na svatoklimentskou horu chodilo mnoho a velmi často? Nepokládal prostě za svou povinnost je nepodezírat a po několik dní se o ně v klášteře starat ? Ani poutníci totiž tehdy nebyli bezpečni před lupiči. Tak lupič Jan Cerkovič doznal, kdo byli jeho pomocníky při přepadení a oloupení poutníků blízko Podivína (75). Toto doznání bylo učiněno po roku 1410. A z roku 1419 máme celou řadu jmen, u nichž je úvodní poznámka: » Tito tu byli, ježto pútniky lúpili« (str. 236).
V jiných případech se v doznáních lupičů výslovně říká, že dotyčný pomocník věděl, že jde o lupiče a že ukrývá kradené věci: -... a pan Vilém o tom dobře věděl... « (Neumann, str. 252). Zde však se naopak výslovně podotýká, že Simon byl sám doma. Druzí členové kláštera byli buď v Brně nebo ve Vřcsovicích, či na práci. Lupič Janáč mohl sledovat tyto okolnosti a znal možná prostotu Šimonovu, a zneužil jí, než se ostatní vrátili domů.


(74) NEUMANN, UV. pr., str. 248 a 252. Podle doznání Jánka, jenž byl sluhou Cholucha (Choluchonis), oběšeného ve Stráži, užíval zrádcovské pomoci lupičů i nčjaký pán Zyzkon (Zižka?). A přímo mezi jejich druhy patřil jakýsi Šiška (Žižka?). Viz tamtéž, str. 234.
(75) »- prope Gostel«: je v tomto názvu snad doznívání tradice o velkomoravském biskupském »kostele* v Podivíne? Neumann, str. 233.

Je však možné, že Šimon opravdu věděl, že jde o lupiče. Ale mohl být prostě donucen násilím, aby je ukryl, hlavně byl-li sám doma. U jiných přechovávačů máme doloženy i odměny, které za svou spolupráci s lupiči od nich dostávali: koně, peníze, ukradené šaty, víno, atd. (str. 251). V případě svatoklimentského proboštství o tom není zmínky.
K pronásledování kněží dal rozkaz sám exkomunikovaný Prokop, např. roku 1401, jak víme z popravčí knihy rožmberské (Neumann, str. 12). A roku 1423 doznal Janek ze Znojma mimo jiné, že jeho » druh Hana uřezal kněžím jazyky, jednomu blízko Budějovic a druhému blízko Znojma, a to vlastní rukou« (str. 257). Měl se tedy Šimon i celé proboštství čeho bát, zvláště když jedním z lupičských ústředí byl blízký Bzenec (Vilém z Pernštý-na, str. 14). Jejich síť se táhla z Cech až k Dunaji, jezdili koňmo, a » ve dvou či třech dnech byli schopni se spojit i k velkým útokům « - jak doznal Janek na mukách r. 1416 v Jihlavě (str. 254-5).
Také vysoká duchovní úroveň augustiniánského řádu by spíše doporučovala toto druhé, mírnější vysvětlení.

Kupní smlouva se Šemíkem z Labut - Svatoklimentský listář - I. část

4. srpna 2009 v 18:19
JIŘÍ MARIA VESELÝ O.P.
SVATOKLIMENTSKŸ LISTÁŘ
Cyrilometodějské dílo v pramenech o svatoklimentském proboštství
Cyrilometodějské dílo v pramenech o svatoklimentském proboštství
Staré Město-Veligrad 1963 Řím 1969

© JIŘÍ MARIA VESELÝ O. P., 1969
Vytiskly Poligrafické závody PRO v Římě

Cituji:
Kupní smlouva se Šemíkem z Labut
Zbožní poutníci přinášeli na svatoklimentskou horu asi nejenom své viny do zpovědnic, ale i dary a almužny. Ty však ani spolu s hospodářstvím kolem svatyně (listina 1-3) nestačily na výživu klášterní rodiny a na výstavbu a údržbu budov. Proto jim markrabí Jan daruje vesnici Vřesovice, kde augustiniánům patřil dvůr, zahrada, lesy a rybníky - a dále dvě třetiny dědinky Hořenčic (Ramšperka). Zbývající třetina měnila často svého vlastníka: Vaněk z Boskovic a Černé Hory ji r. 1391 převedl na Jindřicha ze Zástřizlí, a ten ji r. 1398 vložil do zemských desek na Šemíka z Újezda a z Labut. (58)
Markrabí Jošt, syn a nástupce Janův, dával Cimburk do zástavy různým pánům, z nichž někteří byli už zaměřeni proticírkevně, a proto se augustiniáni musili starat sami o krytí provozu na svatoklimentské hoře. Asi z toho důvodu se snaží o získání zbylé třetiny Hořenčic od Šemíka z Újezda. Zápis o prodeji je ze dne 13. května 1414, cena 7 hřiven grošů. Šemík potvrdil i příjem ceny, avšak k zanesení prodeje do zemských desek nedošlo ani za Šemíkova života, ani po jeho smrti (kolem r. 1420). Vdova po Šemíkovi, Anna z Labut, naopak tvrdila, že prodaná třetina byla jejím věnem, a vymáhala ji soudně zpět (r. 1438 a 1447). Soudy trvaly několik roků, nakonec Anna vyhrála, ale již r. 1464 prodává vysouzenou třetinu Jindřichovi z Do-brčic. (59)
Šemíkova kupní listina uvádí výslovně probošta Petra od svatého Klimenta s jeho bratňmi, což dokazuje na hoře klášterní obec. Na rubu listiny je soudobá poznámka [indorsát): » Littera super Ramsperg ad s. Clementem - zápis o Ram-sperku u sv. Klimenta. « Listina je česká a je vřazena do sbírky » Liber magnus et novissimus«, str. 140, sign 7/13. Tiskem ji vydal dvakrát Frant. Přikryl podle originálu (60), a oboje znění je v podstatě stejné. Druhé (z r. 1930) je pouze poněkud přiblíženo dnešní češtině. Listina zní takto:
»Já Simon Komik z Újezda, odjinud z Labut, vyznávám tímto listem přede všemi obecně, kdož jej uzří, anebo čtúce slyšeti budu, že svým dobrým rozmyslem a svých přátel radou a pro mé dobré prodal jsem a postoupil nábožným v Boži kněžím, knězi Janovi, pře-vorovi a všemu konventu kláštera brněnského od sv. Tomy a knězi Petrovi proboštovi od sva-

(58) ZDO, VI 139, a ZDO, VI 763. - HURT, UV. pr., str. 64-66.
(59) VINCENC BRANDL, Libri citationum et sententiarum, III 557. - Tamtéž, III 613, 640. - Tamtéž, III 501, 613. - ZDO, XI 200. - HURT, str. 66.
(60) Svatý Kliment u Osvětiman, 1930, str. 62-4. - Sv. Kliment u Osvětiman, 1930 (2. vydáni), str. 15-16. - HURT, str. 68 (indorsát). - Český originál je ve sbírce: J. RADIMSKÝ, Augustiniáni v Brní, Státní archiv v Brně (rukopis), značka E 4, č. 100. Viz naši poznámku 6. - » Odjinud « je latinské » alias « (viz str. 14. a 33.).


tého Klimenta s jeho bratřími (61) i jich potomkům, kteří by kdy u svatého Klimenta byli tu na hřebicech (62) pravú listinu Hořenčic (Ramsperka) za sedm grošů dobrých stříbrných peněz rázu pražského a z cista pravého moravského, za každou hřivnu čtyři a šedesát grošů počítajíc, ježto my již ty peníze úplně jsou dostali a zaplatili, a penězi dobrými odčetli, aby oni milí drželi a svobodně požívali ku pravému dědictví se všemi úplně právy, s užitky i požitky i se všemi věcmi, kterýmiž by koliv jmény jmenovány mohly býti, což k tej třetině z vrchu psané přísluší, jakož jsem já sám to držiel až dosavád, sobě tu nic ani svým erbům na tej třetině z vrchu psanej nezachovávaje, žádného práva ani vlastnictví, ani panství, protože já napřed psaný Komík Jan z Újezda, syn Šimona Komíka napřed psaného, Heršt z Po-povic, Sobin ze Zborovic, Vítězslav z Vedirád (63) správce svým a zaň Komika (Šimona) napřed psaného, všechny dobru a čistú naší vírů s polny ruku nerozdílná slibujeme z vrchu psanou třetinu na prvém panském sjemu nebo konečně na druhém; když dsky zemské v Olomúci otevřené budu napředpsaným knězům v dsky zemské vložiti, a sobě i svým erbům vyložiti (64) i tomu každému, až by to zboží zvrchu psané kdo v dskách měl, tak jakož jest právo země Moravské a obecním během (65), takto slibujem tu třetinu Hořenčic (Ramsperka) zvrchu psanú, ty léta plná spravovati, kterýmž by kolvěk právem nařekl světským, židovským, neboli duchovním od židův i od křesťan, od světských i duchovních tolikrát, kolikrát jim potřeba bylo na nás napomenuti právem a obyčejem zemským a obecním během, pakli bychom toho neučinili, jehož toho Bůh nedej, tehda my hned dva z nás správci zvrchu psaných, kteří kolvěk napomenutí budem od kněží nadpředepsaných, my hned ta dva jedny na druhy neukazujíce, každý s jedním pacholkem a dvěma koňma do města, do Hradiště (66), do domu jednoho hospodáře, kteréhož nám kněží zvrchu psaní ukáží v pravé a obyčejné máme, a slibujem v ležení vjeti a všeci a beze mi by v tom ležení čtrnáct dní, zie bychom tej třetiny své napředpsaný kněžím zvrchu psaným ve dsky nevložili a nebo nespravili, tak jakož se napřed píše, tehda opět dva z nás správci s vrchu psaných beze všecky omluvy v též ležení a k témuž hospodáři ku prvejma dvěma krákoma máme a slibujeme a dlužni budem věci tiem vsiem obyčejem i právem poviny dva a tak až do posledních v tom ležení máme ležeti dotud, dokudž ta třetina z vrchu psaná z jejim plným příslušenstvím spravena a osvobozena nebude, z toho ležení žádným právem, aniž kterým obyčejem nemáme vyjeti tak dlouho, dokudž tej třetiny z vrchu psané ve dsky zemské nevložíme, nebo nespravíme tak úplně a docela, jakž jest napřed psáno, také dokudž kupujícím z vrchu psaným za všechny škody, lešti neučiníme, kteréž by oni skrze naše nespravení jakžkoli vzali, ježto by dobrým svědomím bez přísah a bez věrování ukázati mohli, tomu všemu na svědomí a na lepší jistotu své jsme pečeti tomuto listu přivěsili, jenž jest dán v tú neděli před Božím vstoupení let od narození Syna Božího tisíc čtyřista čtrnáctého. «

Kněz Jan, převor, jemuž Šemík prodává třetinu Hořenčic-Ramsperka, byl brněnský převor Jan z Koruny, zvaný tak proto, že byl předtím představeným v klášteře »Koruna Panny Marie« v Krasíkově u Moravské


(61) Druhé vydání (1930) má: »- a jeho bratřím «.
(62) » na hřebicech «, tj. staročesky » na Chřibech «, ve Chřibských horách.
(63) Druhé vyd. (1930) má »z Vedinád «.
(64) 2. vydání má » uložiti«.
(65) Druhé vydání má » obecném během «.
(66) Dnešní Uherské Hradiště: bylo založeno r. 1257 moravským markrabím Přemyslem Otakarem II. na moravním ostrově u Starého Města jako královská hrazená pevnost proti Uhrům (Kumánům), a dostalo název » Nový Velehrad «. Mělo obnovit slávu Starého Velehradu Rostislavova, ale brzy převládl název » Hradiště «, jednak pro mohutnost opevnění,jednak že lid asi nechtěl starou posvátnou velehradskou minulost vázat na nové, civilní ústředí.


Třebové (založen r. 1267). Za něho zemřel markrabí Jošt 1. října 1411 -» druhý zakladatel kláštera « - a byl pochován před hlavním oltářem u sv. Tomáše. Vedle dobročinnosti proslul také učeností, mistr Jan Hus prý pro něho překládal do češtiny Wikliffovy spisy. (67) Po Joštově smrti se převor Jan z Koruny obracel přímo na římského císaře a českého krále Václava, u něhož našel plné pochopení a podporu. Spolu s proboštem Petrem a ostatními bratry na svatoklimentské hoře získal třetinu Hořenčic; vesnice původně patřila klášteru celá, ale za neznámých okolností se o jednu třetinu přišlo.
Za Jana z Koruny dostoupili moravští augustiniáni ke svým vrcholům. Kláštery v Brně, v Jevíčku, v Mor. Krumlově, v Koruně a na Hoře sv. Kli-menta tvořily těsný přátelský svazek, bohatý majetek umožňoval vzdělání na světové úrovni, a přitom se dbalo i na řeholní kázeň: tak např. převor Čech Augustin byl nazýván » zelator disciplinae - horlitel o kázeň «. (Janet-schek, uv. pr. 34). Avšak Jan z Koruny zažil už také důsledky husitského výbuchu: jednak musil hájit majetek a práva brněnského kláštera, jednak se musil starat o uprchlíky z ostatních klášterů. Tak r. 1421 (19. dubna) byl spálen klášter v Litomyšli, a jeho členové uprchlí částečně do Jevíčka a částečně do Brna, při čemž se jim podařilo zachránit knihovnu a archiv. Poslední převor z Litomyšle, Šimon, zemřel v Brně r. 1441, a litomyšlský lektor Petr tam zemřel r. 1445 ... Podle Janetschka bylo r. 1421 napadeno moravskými husity také svatoklimentské proboštství, a už se nevzpamatovalo ... Roku 1422 byl spálen klášter Koruna Panny Marie, a kdo z mnichů neunikl, byl upálen... V Jevíčku se objevili husité r. 1423, a jevíčští bratři spolu se zbylými z Koruny uprchlí do Brna ... Koncem r. 1424 našli v Brně útočiště i bratři z Krumlova ... Avšak také na samo Brno dolehlo obležení r. 1428. Sv. Tomáš, položený mimo městské hradby, při tom podle » Letopisů « - immensa pertulit damna, vix non annihilatum est: nesmírné utrpěl škody, a tak tak že nebyl zničen «.
Pamětní kniha (Liber memor. f. 11-12) praví, že představení musili být nuceni ke svým úřadům a po krátké době se vzdávali, protože byli bezmocní a žebráci - » quia impotentes et inopes erant«. (Jan. 102) Ještě roku 1498 čteme: »W Brnie Vtery przed sw. Waczlava przeness. 1498... zie pro weliku záhubu a mnohé opussczenye nasseho klasstera, které gsme trpieli a trpyme od ukrutných neprzatel a protiwnokuow wiry krzestanske, kterzi zbozie nasseho klasstera zahubili a spálili a nemohuocze toho zahubenie a spalenie oprawiti a opatrziti pro nassi nuozi a chudobu... prodawame nasse a nasseho dwora poziar (= spáleniště) a sedlisscze na Ssytie przed miestem Brnem s swobodstwim.« (Jan. 101)




Boček z Labuth

6. června 2009 v 23:00
CDM XIV, č. 82, 7. 25. 1409

Petr z Kravař, pán Plumplovský vyznávám tiemto listem přede všemi, tak jakož
jest urozený pán Lacek z Kravař, Řimského a Českého krále hofmistr, bratr náš
milý, dlužen sto hřiven grošiev statečnému panoši Kunathovi Zilstrankovi z
Sobotína a na těch zapsal jemu deset hřiven grošiev platu na Újezdě na
Sternberskému panstvie, na tom já jemu i svými erby slibuji nepřekážeti, než
když by ten jistý Kunath chtěl svých peněz zasě a upomenul dřéveřečeného pana
Lacka bratra našěho, a on bratr náš mě dále upomanul, tehdy já v tom roce,
kterýž bratr náš pan Lacek rok jmá, od toho Kunatha, jakož jeho list svědčí,
slibuji jej bratra Lacka bez jeho škody v tom roce odvaditi.
A protož já Petr dřéveřečený a my Jindřich z Kravař, syn svrchupsaného páně
Petruov, Jan ze Ptenie purkrabě Sternberský, Vilém z Litenčic purkrabě
Plumplovský, Vítek z Vojniczs purkrabě Račický, Ješík purkrabě Zábřezský, Jan
z Popuovek purkrabě Brumovský, rukojmě s ním i zaň, za pana Petra slibujem
všětsi společně dobrú naší věrú čistú rukú naší nerozdielnú dřéveřečenému
panu Lackovi, jeho erbóm a urozeným pánóm Petrovi z Kravař odjinad z
Strážnice, Albrechtovi z Sternberka seděniem na Lukově, Drslavovi z Straleka
a Bočkovi z Labuth dřéveřečeného pana Lacka i jeho rukojmě od dřéveřečeného
Kunatha, tak jakož sě svrchu jmenuje, úplně a bez zmatku odvaditi.
Pakli bychom toho neučinili, jehož buoh nedaj, tehdy třie z nás slibujem
inhed, když bychom upomanuti byli, každý miesto sebe jednoho panoši
rytieřského řádu s jedniem pacholkem do domu cstného hospodáře, kteréhož by
nám dřéveřečený pan Lacek neb jeho věřitelé ukázali, poslati a vložiti beze
všěch omluv i zmatkuov.
A když by čtrnáste dní minulo a my svrchupsaných věcí ješče nesplnili a pana
Lacka od dřéveřečeného Kunatha neodvadili, tehdy ostatní třie rukojmě inhed
slibujem ku prvním třom tiem obyčejem v též leženie, jako první třie, vložiti
beze všiej odpory; a z toho leženie slibujem a nejmámy vyjeti ani vyníti
žádným obyčejem ani na našě právo, než tak dlúho v tom ležeti, až bychom
všěcky svrchupsané kusy úplně učinili a splnili a také až bychom všěcky
škody, kteréž by dřéveřečený pán Lacek nebli jeho věřitelé svrchupsaní pro
nesplnění svrchupsaných věcí vzali, ježto by mohli dobrým svědomím bez
věrovánie i bez přísah a bez súduov ukázati, úplně zaplatili a odložili.
A na většie svědomie našě vlastnie pečeti s naším dobrým vědomiem přivěsili
jsme k tomuto listu.
Jenž jest dán na Sternberce, ten čtvrtek den svatého Jakuba apoštola, léta od
narozenie syna božieho tisíc čtyři sta devátého.


Dne 6 Červen 2009, 19:04, Debora napsal(a):
Veronice Bromové

Boček z Labutě - k prostudování v Městské knihovně v Holešově

26. dubna 2009 v 20:29


Citace:
Signatura



MUZ-94(100)"04/14"
Hlavní autor :Brandl, Vincenz (Autor)
Hlavní název :Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae
Vydáno :Brünn : Verlag des mährischen Landes-Auschusses, 1897
Rozsah :viii, 580 s.
Klíčová slova :Odkaz do Wikipediedějiny - Odkaz do Wikipediestředověk - 1400-1407 - Odkaz do WikipedieMorava - Odkaz do Wikipediekodexy - Odkaz do Wikipediediplomatika - Odkaz do Wikipedielistiny - diplomatické - panovníci - Odkaz do WikipedieIzabela Bavorská, 1370-1435 - Odkaz do WikipedieKarel VI., 1368-1422 - Ruprecht Falcký, 1352-1410 - Odkaz do WikipedieVáclav IV., 1361-1419 - Odkaz do WikipedieZikmund Lucemburský, 1368-1437 - Odkaz do WikipedieŽofie Bavorská, 1376-1425 - Odkaz do WikipedieAlbrecht IV., vévoda rakouský - Odkaz do WikipedieJošt, markrabě, 1354-1411 - Leopold, vévoda rakouský - Ludvík, vévoda orleánský - Mikuláš, vévoda opavský - Odkaz do WikipedieProkop Lucemburský, 1354-1405 - Přemek, vévoda opavský - Vilém, markrabě míšeňský - Vilém, vévoda rakouský - Odkaz do Wikipediešlechta - Albert ze Šternberka - Albrecht z Lichtenburka - Albrecht ze Šternberka - Aleš z Bítova - Aleš z Lichtenburka - Aleš z Modřejovic - Alžběta z Bukovic - Alžběta z Kravař - Andreas z Jevíčka - Andreas z Kunštátu - Anežka ze Šternberka - Anna ze Šternberka - Arkleb z Říčan - Barbora z Ležnice - Beneš z Branišovic - Bernard z Lichtenštejna - Bernard z Tlokoče - Boček z Kunštátu - Boček z Labuti - Odkaz do WikipedieBoček z Poděbrad - Boček z Želic - Dětoch z Lulče - Dobeš Rytíř z Popovic - Eliška z Jindřichova Hradce - Erhart Puška z Kunštátu - Erhart z Kunštátu - Franc z Jevíčka - Fridlin z Kojetína - Hans z Rožemberka - Havel ze Zvěřetic - Henslin z Řezna - Herard z Kunštátu - Hereš z Chrlic - Hereš ze Slatiny - Hnátek z Bludova - Hroch z Ořechovic - Hynek z Jevišovic - Hynek z Kunštátu - Jakeš z Klatov - Jakeš z Kostelce - Jakub Štěně z Bělína - Jakub z Budějovic - Jakub z Horky - Jan Gagane z Křídlovic - Odkaz do WikipedieHlaváč z Ronova, Jan - Jan Krušina z Lichtenburka - Odkaz do WikipedieJan z Jindřichova Hradce, jr. - Jan Puška z Kunštátu - Odkaz do WikipedieJan Sokol z Lamberka - Jan Vojna z Litavy - Jan z Bělé - Jan z Číhovic - Jan z Dolan - Jan z Kunštátu - Jan z Malešic - Jan z Nové Vsi - Jan z Říše - Jan z Troskotovic - Jan z Žeranovic - Jan ze Slavonic - Jan ze Strážnice - Jan ze Šumvaldu - Jan ze Švamberka - Janek z Tisové - Jaroš z Drahotuš - Jaroš z Mejlic - Ješek Koniáš z Kněhnic - Ješek Lanek z Vysoké - Ješek ze Životic - Ješík z Popovce - Ješík ze Sudic - Jindřich z Brandýsa - Jindřich z Bystřice - Jindřich z Jindřichova Hradce - Odkaz do WikipedieJindřich z Rožmberka - Jiří z Lichtenburka - Kateřina z Kunštátu - Konrád z Těšína - Kuník ze Žampachu - Kunka ze Zvole - Odkaz do WikipedieLacek z Kravař - Laurenc z Hranic - Leopold z Krajku - Litold z Moštěnice - Markéta z Kroměříže - Markvart ze Šternberka - Maršík z Radovesic - Michael z Prostějova - Mik Filip z Čechovic - Mikeš z Lideřovic - Mikšík Liška z Chrudichrom - Mikšík z Mělčan - Mikšík z Újezda - Mikuláš z Nečic - Mikuláš z Rohozova - Mikuláš z Troskotovic - Mikuláš ze Šternberka - Nicek z Bludova - Oldřich z Jindřichova Hradce - Oldřich z Krumlova - Odkaz do WikipedieOldřich z Rožmberka - Oldřich z Ústí - Oneš z Kunčic - páni z Kunštátu - páni ze Sovince - Pavel z Modřic - Pavel ze Sovince - Pecha z Volyně - Přísnák z Livodřic, Petr - Petr z Kravař - Petr z Krumlova - Petr z Mrzlic - Petr z Nové Vsi - Petr z Račic - Petr z Rovné - Petřík z Petřvaldu - Pilgram ze Slavětína - Přech z Kojetic - Přibík z Krutěnic - Sezema z Tasova - Smil z Barchova - Smil z Ronova - Smil ze Slatiny - Sofie z Kyšperku - Sulík z Konice - Sulík z Radkova - Sulík ze Železné - Swich z Peče - Šavel ze Srazova - Štěpán Holub z Modřic - Odkaz do WikipedieŠtěpán z Křídlovic - Odkaz do WikipedieŠtěpán z Lučence - Odkaz do WikipedieŠtěpán z Pernštejna - Václav z Číhovic - Václav z Doloplaz - Václav z Hradiště - Odkaz do WikipedieVilém z Landštejna - Odkaz do WikipedieVilém z Pernštejna, 1435-1521 - Vilém z Žerotic - Vlček z Dobročkovic - Vojslav z Ježovic - Vojtěch z Mělic - Vok z Holštejna - Vok z Holštejna - Zich z Nedachlebic - Zikmund z Křižanova - Zikmund z Meziříčí - Zikmund z Mírova - Znata z Bělé - Odkaz do WikipedieŽofka z Kunštátu




Anna Hřivnáčová z Labutě

13. dubna 2009 v 16:04
Zajímavosti města Fryšták PSČ 76316

Slávek Zapletal
Citace:

1437 - převedeno na městečko Fryšták 40 kop grošů, dlužených Jiřím ze Šternberka a Annou Hřivnáčovou z Labutě

Mikuláš z Labut u Kyjova

31. března 2009 v 21:00
Citace:
Obce
Jižní Morava

Labuty
Labuty jsou starou vinařskou osadou, ležící v údolí při Skaleckém potoku, asi 10 km severovýchodně od Kyjova. První zpráva o její existenci, pocházející z roku 1368, je skryta v přídomku příslušníka domácího vladyckého rodu - Mikuláše z Labuť.

Mikuláš z Labutě

31. března 2009 v 20:50
Citace:
obec Labuty PSČ 69648
Jihomoravský kraj
okres Hodonín

Obec Labuty
Labuty jsou starou vinařskou osadou, ležící v údolí při Skaleckém potoku, asi 10 km severovýchodně od Kyjova. První zpráva o její existenci, pocházející z roku 1368, je skryta v přídomku příslušníka domácího vladyckého rodu - Mikuláše z Labuť.

Počátkem 16. století se Labuty dostaly k dolnomoštěnickému statku a pod správou jeho majitelů zůstaly až do zániku patrimoniálního zřízení v r.1848. Na staré obecní pečeti je labuť na mírném pahorku a před ní vinný hrozen.
 
 

Reklama