Září 2010

Hodonín v zástavě Čeňka z Mošnova

5. září 2010 v 17:40 1. Papák z Mošnova
Cituji:

HODONÍN V ZÁSTAVĚ ČEŇKA Z MOŠNOVA
Tři léta po tragické bitvě u Lipan umírá roku 1437 český a uherský král, německý císař Zikmund, podle husitů "šelma ryšavá". Jeho zeť, následovník a dědic, tehdy ještě vévoda rakouský a rovněž markrabě moravský, Albrecht II. pergamenovou, německy psanou listinou, vydanou ve Vídni dne 26. srpna 1437, dal Hodonín, Buchlov i novovesské zboží do zástavy Čeňkovi z Mošnova, kterého zvali též Čeněk Papák z Mošnova a na Hodoníně. Originál této listiny je uložen pod signaturou čís. 268 v městském archivu v Brně. V roku 1943 jsem pro hodonský městský archiv dal zhotovit snímek tohoto vzácného historického dokumentu, který v překladu mnou pořízeném zní takto:
"My, Albrecht, z milosti Boží vévoda rakouský, štýrský, korutanský a kraňský, markrabě moravský a tirolský hrabě atd., přiznáváme za sebe i za své dědice a potomky, markrabata moravská, že tímto listem dáváme veřejně na vědomí, že s ohledem na věrné a pilné služby, které nám náš věrný, milý Čeněk z Mošnova až doposud prokazoval a nadále prokazovati má a bude, a pro to vše a za všechny pohledávky, vzešlé z jeho služeb, z půjček, z útrat a škod, a také ohledně Týnce, ať se tyto pohledávky nazývají jakýmkoli jménem a které by až do dnešního dne vůči nám měl neb míti mohl, dali jsme mu naše zámky Buchlov a Hodonín a zapsat a připsat na ně 12 tisíc kop ražených dobrých grošův (36.000 zl.) tímto listem v takové míře, aby on a jeho erbi tyto naše zámky spolu s mýty, s lesy, polnostmi, lukami, vodami, haltýři, rybníky, s rentami, s užitky, činžemi, vesnicemi, lidmi, statky a se vším jiným jejich příslušenstvím, zároveň také s užitky, které ke zmíněnému domu Týnci náleží a také s vesnicí Kreuz - za těch shora jmenovaných dvanáct tisíc kop jako zástavu a záruky měli , a aby je za takové jejich útraty, půjčky, stravné a škody spravovali, si zajistili, je obývali, drželi a aby je také opevněním a potřebnými stavbami opatřiti mohli, v té víře tak, jak mu ji věnujeme.
A co k tomu podle svého uvážení dodá a prostaví, to má být jako jemu zaplacené. Což znamená do budoucnosti, že my, naši erbi a potomci, markrabata moravská, tyto naše známky za těch vpředu jmenovaných dvanáct tisíc kop dobrých grošův od něho uvolníme a jemu vyplatíme. Tato výplata ať je pro nás, naše erbi a potomky, markrabata moravská v každé době přípustná a poslušně přijata, když se s těmi dříve jmenovanými dvanácti tisíci kopami na ně obrátíme.
Dříve již jsme jmenovanému Čeňkovi k jeho životu ještě jeden život dali.
A ohledně devadesát marek ražených grošův ročních činží běžných platů, které nám ctihodní, moudří, naši milí, věrní naši měšťané v Brně po všechna léta jsou povinni odvádět - ať oni jemu nebo jeho zástupci stále, pokud bude naživu, ročně po dva dny v roce, to jest na den sv. Jiřího (23.4.) čtyřicet pět marek a na den sv. Michala (29.9.) čtyřicet pět marek, v Brně takto zaplatí a uhradí, aby on ty dříve jmenované zámky co nejlépe spravovat a opatrovat mohl. Kdykoliv mu tyto obnosy během let dají a vyplatí, my jsme jich prosti a pokaždé je od jeho pohledávky odpočítáme a odtáhneme. A jestliže by jmenovaný Čeněk snad smrtí sešel a s životem se rozloučil, pak jsme my, naši erbi a potomci, markrabata moravská, těch dříve jmenovaných devadesát marek činže zase prosti a ty mají do naší komory moravské vkládány býti, bez jakýchkoliv dříve jmenovaných Čeňkových erbů pohyb a překážek.
Dále také dříve jmenovaný Čeněk a jeho erbi mají dříve jmenovaná panství i s lidmi a statky, které k nim patří, nerušeně držeti; lidem těm nemá však jejich obvyklou činži, ani jejich postavení ztížiti.
Dále mají také mýto, které k Buchlovu a Hodonínu patří, na správných mýtních místech bráti, jak se správně a odedávna bere a lidi těmito mýty výše nenutiti a nezatěžovati, než-li jsou snad podle práva povinni, aby nebyly přetíženi. Dále konečně mají také nám, našim erbům a potomkům, markrabatům moravským, s těmi dříve jmenovanými pevnostmi Buchlovem a Hodonínem, s oběma dvěma jmenovitě a bez výjimky, poslušni a k službám býti a nám je ve všech našich potřebách, otevřené držeti, nás a ty naše, které k tomu pověříme, vpustiti dovnitř a zase ven, kdykoliv a jakkoliv nám to potřeba ukáže a kdykoliv se na ně obrátíme, avšak bez jejich zjevné škody.
Také jsme dříve jmenovanému Čeňkovi tímto listem připsali a připisujeme dva tisíce zlatých uherských na zboží, které ke klášteru velehradskému patří, aby si je, ty dříve jmenované dva tisíce zlatých, podle libosti vybral. A když by si dříve jmenovaný Čeněk tyto dva tisíce zlatých z dříve jmenovaného zboží již vybral, pak má dříve jmenované zboží při dříve jmenovaném klášteru opět nám, našim erbům a potomkům, markrabatům moravským dále sloužiti, a to bez jakýchkoliv překážek.
Na dotvrzení tohoto listu přivěsili jsme k němu naši velkou knížecí tohoto listu přivěsili jsme k němu naši velkou knížecí visutou pečeť, kterou používáme v zemi moravské.
Dáno ve Vídni v pondělí v den před sv. Jiljí roku čtrnáct set sedm a třicátého po Kristově narození (26.8.1437).
Albrecht."
Krátce po podepsání tohoto listu - a to ještě koncem téhož roku 1437 - Albrecht II. se po Zikmundovi stává českým a německým králem; ale ne na dlouho, umírá již 27. října 1439. Čeněk z Mošnova držel jemu zastavené hrady i nadále, přičemž Albrechtovo vlastnické právo na ně i se všemi jeho dlužnickými závazky přešlo na jeho syna Ladislava Pohrobka, kterého zastupoval jeho poručník, zemský Jiří z Poděbrad.