Září 2009

Mošnov a rytíři z Mošnova do konce 15. věku - XVI - část

15. září 2009 v 19:37 | Dr. Adolf Turek |  1. Papák z Mošnova
Cituji:

Konečně pro zajímavost lze uvést, že také v Čechách v okrese Teplice leží Mošnov (německy Moschen), o němž existuje prvý doklad k r. 1413 a další až k r. 1495 a 1512. A. Profous ve svém díle "místní jména v Čechách" díl III. Praha 1951, str. 140 - 141 sem však neprávem čítá i zprávy k r. 1420, 1434 a 1467, které se vztahují k našemu Mošnovu resp. k rytířům Papákům z Mošnova z Moravy. Příjmení Papák se v našem kraji udrželo dodnes, a to v Bernarticích (n. Odrou) od r. 1628, kam přešlo z Veřovic (doklady 1558 - 1565 panství Nový Jičín - Štramberk ve Státním ústředním archivu v Praze, sbírka urbářů. Od pokolení do pokolení Bernartice 1937, s. 126).

Mošnov a rytíři z Mošnova do konce 15. věku - XV. část

15. září 2009 v 19:24 | Dr. Adolf Turek |  1. Papák z Mošnova
Cituji:

Zbývá ještě dodat, že rytíři z Mošnova měli podobný znak jako Bítovští ze Slavíkovic, totiž tři bílé či stříbrné udice (hříče) v červeném poli, klénotem bylo jedno rameno z udice. 59) Podle jiného mínění se erb skládal z tříramenného stříbrného hákového kříže na červeném poli (koňského půšťadla, trojháku, hříče), přičemž dvě ramena ze spoje uprostřed štítu míří do obou jeho horních koutů, třetí jde svisle dolů. Úprava je na způsob jetelového listu; za klénot na přilbě sloužil jeden hák hříče. 60)

Mošnov a rytíři z Mošnova do konce 15. věku - XIV část

15. září 2009 v 18:58 | Dr. Adolf Turek |  1. Papák z Mošnova
Cituji:

Posledním statkem Čeňka z Mošnova byl hrad Buchlov s rozsáhlým panstvím, který mu zapsal r. 1437 za věrné služby vévoda Albrecht. 53) R. 1447 je žalován Jan z Mošnova jako pán na Buchlově za loupežné přepadení Oldřicha Staše na Dřevohosticích a za neoprávněné braní mýta v Babicích na úkor Dobeše z Tvorkova, ale r. 1459 byli poháněni všichni tři bratři jako páni na Týnci a Buchlově pro dluh svého nebožtíka otce Janem Mníškem z Hrádku. 54) Avšak 29. 5. 1461 zastavil a zapsal král Jiří hrad Buchlov v 700 hřivnách s některými výminkami Jiřímu z Mošnova. 55.) Ten tonul v dluzích a neprozřetelně ručil za jiné a byl proto soudně upomínán celou řadou šlechticů o zaplacení, věřitelé se též svářili mezi sebou a o rukojemství za Jiříka v l. 1463 - 1464. Šlo dohromady o značnou sumu 1120 zl. a o dluh Čeňkův ve výši 2000 hř. Někteří z věřitelů dosáhli exekučního přidělení některých částí buchlovského panství (Sušic, dílu Kudlovic, Kostela nad Moravou, Lubného a Vrbky) respektive platů z nich, ale některé spory se táhly až do r. 1481. 56) Není proto divu, že v r. 1465 zastavil král prodlužené panství buchlovské bratřím z Vajtmile jako Týnec. 57) Patrně proto se Jiří z Mošnova při odklonu části Moravy od krále Jiřího přidal k jeho nepřátelům a byl za bojů města Brna proti královské posádce na Špilberku velitelem městského vojska, které doplňoval verbováním.58) To je zatím poslední zpráva o něm.

Mošnov a rytíři z Mošnova do konce 15. věku -XIII. část

15. září 2009 v 18:31 | Dr. Adolf Turek |  1. Papák z Mošnova
Cituji:

Roku 1447 došlo k události, která měla velký ohlas na Moravě a znamenala osudný krok pro rytíře z Mošnova. Nějaký Kuník pobral totiž sirotkům popraveného Heralta z Kunštátu neprávem klenoty a peníze a utekl na Hodoním, kde byl zastižen; Čeněk ho měl postavit před soud, ale neučinil tak. Žaloval ho nejprve Proček z Kunštátu jako poručík sirotků, ale předal pak poručnictví Jiřímu z Poděbrad. Ten zažaloval r. 1448 Čeňka nejprve o 1100 hř. a při následujícím zasedání zemského soudu o 4000 hř., ale ten na to vůbec nereagoval. Proto se v únoru 1449 chystalo proti němu vojenské tažení. 48) Hodonín byl rytířům z Mošnova odňat a spravován zemským soudem, ale kolem r. 1450 jej dobyl Václav Sudlice z Nezpečova (doložen zde už. r. 1452). R. 1453 byl převzat hrad do královských rukou a dobudován v silnou pevnost, která v l. 1468 - 1470 odolala útoku Uhrů. 49) Ozbrojené vystoupení proti Mošnovským se stalo zřejmě pro inzultaci úředníků zemského práva olomouckého, kteří měli v této při exekuční cestou vymáhat požadavky Jiřího z Poděbrad jménem Heraltových sirotků. Pro tento odboj měli Čeněk i jeho synové Jan, Jiřík a Papák (Oldřich) ztratiti čest, hrdlo i statky. Když se stal r. 1458 Jiří českým králem, snížil jim trest, poněvadž se pokořili, pouze na nucený prodej moravských statků a do třetího pokolení neměli jich zde znovu nabývat, ale i tato podmínka jim mohla býti a také dočasně byla prominuta. 50) Příslušný zápis je sice v pramenné edici datován k r. 1462, tehdy však byli Čeněk i Oldřich už mrtvi, takže zmíněný výrok se stal asi r. 1452. Je ovšem pozoruhodné, že teprve r. 1463 žaluje David, písař menšího práva olomouckého Jiříka z Mošnova na Buchlově (nikoli Jana!) o 20 hř., že při jednání o Heraltovy sirotky ho Jiřík z Mošnova zajal, dal do vězení na Hodonín a pobrali mu tam koně a zbroj, a r. 1464 Mikuláš z Ojnic a Bystřice, nejvyšší sudí olomouckého práva, že ho Jiřík jal, šacoval, věznil, ke škodám připravil i dobytek jeho poddaným odňal; dále že půjčil ohnivé šípy zemskému zhoubci Dobeškovi, chráněnému i Matoušem ze Štermberka a Janem Pivem z Bořic, který mu jimi vypálil kroměřížské předměstí. 51) Někteří se domnívají, že spor s Jiřím z Poděbrad se táhl od r. 1447 do r. 1462, nebo že se Jiří z Mošnova na rozdíl od otce a bratří s postiženými dvěma úředníky do r. 1464 dosud nevyrovnal.

Mošnov a rytíři z Mošnova do konce 15. věku - XII část

13. září 2009 v 13:03 | Dr. Adolf Turek |  1. Papák z Mošnova
Cituji:

Zástavou nabyl Čeněk z Mošnova někdy před 1436 i panství Hodonín, které ještě r. 1431 držel Jan z Vrbna. R. 1436 byl Čeněk z Mošnova na Hodoníně poháněn jako ručitel dlužníku měšťana Václava ze Skalice (na Slovensku). 44) Roku následujícího zapsal mu vévoda Albrecht jako markrabě moravský Hodonín za věrné služby. 45) Čeněk nezapřel svou násilnou povahu; hned r. 1437 si stěžoval na Bočka z Kunštátu a Louček, že v pravém landfrýdu oloupil jeho poddané v Dolních Bojanovicích, bil je a honil na těžké roboty při opevňování hodonínského hradu, takže řada usedlostí zpustla. Boček si cenil škodu na 300 hř. 46) Ač Čeněk podepsal 28. 1. 1440 zemský mír, nedodržel ho, neboť v půhonných knihách k r. 1447 je zapsána žaloba Mikuláše z Moravan na Kroměříži, že v mírné zemi pobral jeho lidem víno i vozy s koňmi v ceně 100hř. Bylo dosaženo smíru. 47) R. 1440 obdržel Čeněk z Mošnova za vojenské služby 500 zl. od císaře Bedřicha III. a prostředkuje ve sporech mezi rakouskou šlechtou.

Mošnov a rytíři z Mošnova do konce 15. věku - XI. část

13. září 2009 v 12:31 | Dr. Adolf Turek |  1. Papák z Mošnova
Cituji:

Čeněk získal dočasně někdy po r. 1435 i panství Uherský Ostroh; r. 1446 potvrdil městu jeho svobody, 41) r. 1447 žaluje ho Proček z Kunštátu o 300 hř. a proto, že mu nechtěl vydat z Ostrohu služebníka Petra Syrovátku, Pročkova "vězně" a dlužníka. Bylo docíleno narovnání. 42) R. 1453 byl pánem na Ostrohu už Jan Jiskra z Brandýsa a po něm se v majetnictví statku vystřídala do konce 15. stol. řada šlechticů. 43)

Mošnov a rytíři z Mošnova do konce 15. věku - X. část

13. září 2009 v 12:05 | Dr. Adolf Turek |  1. Papák z Mošnova
Cituji:

Ke zboží týneckému připojil Čeněk z Mošnova na čas Moravskou Novou Ves tím, že mu vévoda Albrecht zapsal 2000 zl. na statcích válkami husitskými zpustošehého kláštera velehradského. 37) Klášter zastavill r. 1438 po smrti Vojtěcha, choti Uršuly z Krnova, tuto ves za půjčku 1000 zl. v doživotním držení Čeňkovi i jeho synům Janu Jiřímu a Heraltovi, kteří slíbili smlouvu plnit. 33) Fakticky drželi rytíři z Mošnova toto zboží dříve, neboť již r. 1437 se Uršula musela soudní cestou ucházet o své věno ve výši 200 hř. v ročním platu 21 hř. zapsaných na této vsi na Čeňkovi z Mošnova, ale r. 1447 bylo docíleno mimosoudního narovnání.39) Klášter si však 28. 10. 1457 vyžádal svolení českého krále ohledně výplaty statků, které byly v zástavě bez králova svolení a bez právního podkladu, m. j. též Moravské Nové Vsi od bratří Oldřicha, Jiříka a Jana Papáků z Mošnova. Nakonec byla vyplacena předr. 1464. ale 11 hř. ročního platu z věnné jistiny 200 hř. obdržela exekucí na díle Jiříka z Mošnova Běta Šmídova, manželka (?) nějakého Jana z Kopřivnice. Dalších 1000 hř. tedy 2000 zl, přešlo ve formě zápisu od bratří z Mošnova na Jana Kapříká z Honbic. 40)

Mošnov a rytíři z Mošnova do konce 15. věku - IX část

13. září 2009 v 11:28 | Dr. Adolf Turek |  1. Papák z Mošnova
Cituji:

Jan z Mošnova nesplnil totiž všechny své dluhy a závazky a obratně se jejich plnění vyhýbal. Proto Milota ze Sloupna a po jeho smrti jeho Syn Ondřej žalovali před zemským právem na pány Hynka, Zikmunda a Václava z Doubravice na Osovém, že přes rozkazování zemského hejtmana a panské přechovávali na svém zámku v Osové Bytýšce Jana z Mošnova, když zemský soud nezasedal. Jakmile však nastalo období soudních jednání odjel Jan ze zámku, takže ho písemné žaloby a upomínky a dluhy a závazky jeho otce Čeňka nemohly osobně zastihnout. Nakonec se k této taktice uchýlili i jeho hostitelé. Přesto, že žaloba byla několikrát opakována, nevysoudili vladykové ze Sloupna pro formální vady až do r. 1492 ničeho. V témže smyslu dopadl i půhon na město Znojmo r. 1493. Je to zároveň poslední zpráva, kterou zatím o rytířích z Mošnova máme. 36)

Mošnov a rytíři z Mošnova do konce 15. věku -VIII. část

13. září 2009 v 11:17 | Dr. Adolf Turek |  1. Papák z Mošnova
Citurji:

Výplata Týnce králem Jiřím souvisí jednak s celkovým postojem krále i moravské země vůči nepokojným rytířům z Mošnova, jak dále uvidíme, jednak ze snahy o likvidaci drobných vzpour jednotlivých šlechticů proti králi v letech 1462 - 1465 (Albrecht z Dubé na Tolštejně v Čechách, Hynek Bítovský z Lichtenburka na Cornštejně na Moravě, Budivoj z Moravice na Vikštejně na Opavsku.) Král se proto snažil soustředit co nejvíce moci ve vlastních rukou a v rukou svých věrných. Nemohl tedy náležet Týnec (a také Hodonín, Uherský Ostroh a Buchlov) Mošnovským "věrným svého krále služebníkům" při uherském obléhání r. 1469, jak tvrdí Palacký 32) a jak to po něm uvedl v beletristickém zpracování i Alois Jirásek v povídce Blažej Chotěřinský. Všechny tyto pevnosti měli v r. 1469 v rukou jiní majitelé a držitelé. Jan z Mošnova totiž po ztrátě moravských statků měl jako královské léno asi od r. 1464 část vsi Krčína s tvrzí Budínem (u Nového Města nad Metují) a zdržoval se v Čechách i koncem roku 1467. Byl sice katolík, ale neodepřel ochranu českobratrakému knězi Martinovi. 13) Předání Týnce se stalo opravdu pod nátlakem neboť za měnících se poměrů prodává r. 1470 Jan "von Moschenaw" v dědictví tvrz Týnec (Teinitz) se vším příslušenstvím Jindřichovi z Lichtensteina. 34) Ze znění dalších zpráv z r. 1472 resp. 1490 vyplývá,, že král Matyáš potvrdil tuto koupi; dal Jindřichovi Týnec v dědictví za to, že "převedl pro mír země z nepřátelských rukou od Jana z Mošnova Týnec do své moci" a že prokázal Matyášovi velké služby a měl velká vydání s přístavbou zámku a bojem proti kacířům; zapsal mu navíc 4000 zl. Jindřich držel Týnec společně s bratrem Kryštofem. 35) Avšak hned v l. 1475 - 1481 Jiřík Číč z Lužič uplatňuje proti Jindřichovi nárok na plat, 52 poddané a dvůr v Tvrdonicích za 100 hř., r. 1481 uplatnil svůj nárok Jan z Okarce o 416 hř., Pertold z Tvorkova o 417 hř. a v l. 1481 - 1482 o 300 hř. Milota Herink ze Sloupna, který navíc chtěl náhradu za vydání spojená s prováděním exekuce podle staročeského práva. Jak se s Lichtensteiny dohodli, nevíme.

Mošnov a rytíři z Mošnova do konce 15. věku - VII. část

13. září 2009 v 10:23 | Dr. Adolf Turek |  1. Papák z Mošnova
Cituji:

R. 1459 byli poháněni jako společní páni na Týnci a Buchlově všichni tři Čeňkovi synové Jan, Oldřich (zvaný Heralt) a Jiří, ale po smrti Oldřichově patrně v r. 1460 se bratři podělili tak, že Jiří si ponechal Buchlov a Jan Týnec. Oba byli zkušení vojáci. Jan se zúčastnil r. 1447 jako rotmistr s mnoha jinými českými žoldnéři tažení za občanské války v západním Německu, r. 1452 za bojů v Rakousích velel více než 1200 žoldnéřům nejprve ve službách Vídně, pak císaře Bedřicha III. a r. 1460 byl jmenován velitelem pevnosti Orthu východně od Vídně. 28) Od tohoto roku se trvale psal podle Týnce, jednak společně s bratrem Jiříkem jako pánem na Buchlově a velké nesplacené dluhy svého otce Čeňka i za jeho rukojemnictví různými šlechtici, celkem 860 zlatých. O osobní dluh 150 hř. ho poháněl měšťan Jan Morava z Brna, Racek ze Zborovic si naň stěžoval, že mu nevrátil půjčeného koně v ceně 12 hř. a Jan z Bludova na Bušovicích podal žalobu o 20 hř., proto, že služebník Jan Mošna, jménem Večeře "vysvobodil a vyplatil zboží týnecké od synů statečného rytíře páně Čeňkových" a zapsal je bratřím Benešovi a Ludvíkovi z Vajtmile, kteří podstoupili na podzim r. 1466 Janovi ze Zástřizl na Hluku. 30) Z toho vyplývá, že se na postoupení Týnce markrabětem a vévodou Albrechtem hledělo na dvoře Jiříkově jako zástavu a dočasné držení a že Týnec zůstával podle tohoto hlediska i nadále lénem moravského markraběte, jímž byl ovšem nyní český král. Není vyloučeno, že koncem r. 1464 náležel Týnec přechodně známému moravskému kondotiérovi 15. století Matoušovi ze Šternberka, neboť jako zbrojní lidé z Týnce drancovali v okolí a on sám je titulován "na Týnci". Z příslušných žalob se též dovídáme, že o dluhy a závazky nebožtíka Oldřicha z Mošnova se ručitelé a věřitelé dohadovali ještě r. 1483. 31)

Mošnov a rytíři z Mošnova do konce 15. věku - VI. část

12. září 2009 v 15:11 | Dr. Adolf Turek |  1. Papák z Mošnova
Cituji:

S držbou Týnce byly spojeny četné Čeňkovy spory. Např. r. 1447 byl žalován městem Ivančicemi o plat z Mutěnic; bylo docíleno narovnání. 24) Avšak roku 1454 Čeňkova vdova Anna z Herultic zastavila své věno v Týnci, dvůr řečený Chomutův v Tvrdonicích, 10 hřiven ročního platu tamtéž na 52 hospodářích z 11 1/2 lánu a z podsedků, celkem 100 hř., panoši Lávkovi Čížkovi ze Skaličky, jeho matce Anně a manželce Anně na 4 léta. Svědky byli mimo jiné i její synové Jiří a Oldřich Papák z Mošnova. 25) Týnec však držel jejich bratr Jan z Mošnova, kterého r. 1455 pohnal Jan Číž ze Skaličky z 200 hř. pro násilný zábor Tvrdonic i onoho dvora, kam dosadil koho chtěl, mocí se uvázal v poddané i jejich platy, zabil 13 krav aj. Nález není zapsán, víme však, že v l. 1464 - 1466 Číž díl Tvrdonic měl. 26) Jan z Mošnova byl v té době členem východomoravských šlechticů proti některým hornoslezským knížatům, s nimiž se narovnali 28. 8. 1457. Ovšem ještě r. 1466 někteří z nich jako Zich z Kelče a Burian z Puklice ze Štramberka i nadále Slezanům škodili. 27)

Mošnov a rytíři z Mošnova do konce 15. věku - V. část

12. září 2009 v 15:05 | Dr. Adolf Turek |  1. Papák z Mošnova
Cituji:

Z rodu rytířů z Mošnova se setkáváme v pramenech nejprve s Čeňkem, který přivěsil pečeť na osmý stížný list proti upálení M. Jana Husa, datovaný 28. 9. 1415 ve Šternberku. Většina šlechty tam uvedené pocházela z tehdejšího kraje olomouckého. Z naši oblasti spolupečetili tento list Jan Z Petřvaldu, Racek z Kunvaldu, Ješek z Jestřabí, tedy vesměs manové a služebníci pánů z Kravař, dále Jan a Mikeš Donátové z (Velké) Polomě, Mikuláš ze Studénky, Jan (viz výše) a Záviš z Hynczendorfu, Rus z Doloplaz, Jan z Krumsína, Aleš Kabát z Výškovic a Jan Duoň ze Žákovic. 17) Avšak r. 1420 stal Čeněk na straně císaře Zikmunda a odpověděl nepřátelství Pražanům společně s Janem z Drahotuš a Janem z Partultovic, ale po něm se zapsali odpovědníci z kraje brněnského, takže nevíme, zda ještě něco vlastnil v naší oblasti. 18) V prosinci 1426 dlel ve službách rakouského vévody Albrechta jako velitel hradu Týnce, tvrdě obléhaného husity, ale jak prý všechno opatří, slíbil ho Albrecht půjčit jako zkušeného vojáka městu Brnu. 19) Týnec náležel tehdy Petru z Konice, který ho prodal za 1880 hř. kolem r. 1430, ale vklad do desek byl proveden až r. 1434. 21) K panství náležel hrad a městečko Týnec, městečko Lanžhot, vsi Kostice, Hrušky, Dluhonice (zanikly), Tvrdonice a Mikulčice s tvrzištěm. Jistý důchod z této vsi byl však vymíněn Zdence, chodi Zdislava z Duban, která r. 1437 žalovala Čeňka o 300 hř. a opírala se o starší deskový vklad. Pře ještě po 10 letech nebyla vyřízena. 22) Lze však dodat, že synové Čeňkovi Jan a Oldřich pro nezaplacený dluh ve výši 400 zl. nakonec Mikulčice ztratili opožděným rozsudkem z r. 1464, přestože šlo o markraběcí léno, avšak Jan je snad vykoupil a prodal je 1470 s celým panstvím. 23)

Mošnov a rytíři z Mošnova do konce 15. věku - IV. část

12. září 2009 v 11:19 | Dr. Adolf Turek |  1. Papák z Mošnova
Cituji:

Jan Maršálek byl členem rodu, který držel biskupské léno Bystratice, které byly u Holešova. Rodina se psala též podle sousední rovněž zaniklé Hynčiny (z Hinčdorfu, Hynczendorfu). Jan připojil r. 1415 pečeť na osmý exemplář protestu české a moravské šlechty proti upálení M. Jana Husa. Jako znaku užíval štítu s třemi kuličkami pokosem položenými, klenotem byl helm s rohy. 10) Na dvoře Jana z Kravař zaujímal význačné postavení, neboť r. 1432 byl svědkem zápisu věna Janovy choti kněžny Anežky Opavské do Opavských zemských desek 11). Jako vykonavatel poručenství svého pána měl už r. 1437 na krku několik sporů s dědici. Téhož roku se připomíná jeho choť Markéta ze Šárova. 12) složil, jak je výše uvedeno, manský slib z držby Mošnova a Mošnovce. Obě vsi zůstaly tedy na rozdíl od r. 1375 odděleny od Nové Horky. Jak dlouho jich užíval, nevíme. 13) Je pouze známo, že získal v letech 1446 - 1448 do přímé alodní držby Bystratice, Tučapy a nějaké zboží okolo Tlumačova a že roku 1460 byl již mrtev. 14) Léno Mošnov připadlo asi odúmrtí na biskupa, který je pravděpodobně zadal v manství štramberským pánům (Burianu Puklicovi z Pozořic). Od Buriana koupil štramberské panství mezi lety 1471 - 1476 Jindřich z Boskovic, na němž je i s manskými vesnicemi Skorotínem, "Starými" Albrechticemi (Albrechtičkami), dvorcem řečeným Nunhiebl (o vsi Nové Horce se již nepíše), s dvěma lány v Petřvaldě pod zámkem, Závišicemi, Velkým Mošnovem a Malým Mošnovcem zdědili jeho bratři Dobeš a Beneš z Boskovic. Ti společně s biskupem Tasem prodali toto léno i zboží štramberské r. 1481 Benešovi z Hustopeč. 15) R. 1523 přešly tyto statky na pány z Žerotína, r. 1533 připadlo při dělení mezi nimi léno Nová Horka i s Mošnovem k dílu fulneckému a r. 1552 resp. 1554 se osamostatnilo. 16).

Mošnov a rytíři z Mošnova do konce 15. věku - III. část

11. září 2009 v 16:54 | Dr. Adolf Turek |  1. Papák z Mošnova
Cituji:

Mošnov se možná už na sklonku 13. nebo v první polovině 14. století stal lénem olomouckého biskupství v obvodu hukvaldském. V soupisu biskupských lén z období kolem r. 1320 Mošnov uveden není. Avšak šlechtická rodina, která se podle vsi psala, ji už kolem roku 1350 nedržela nebo zůstala ji jen malá část vsi. Snad by bylo možno za tohoto předpokladu vysvětlit vznik Velkého a Malého Mošnova rozdělením obce. R. 1367 slyšíme o Peczonu z Warthy, který obdržel r. 1368 své právo proti Petrovi, synu Rusa (z Doloplaz) na vsi "Engilswalde". Šlo asi o hypotéku, zástavu nebo nedodržení podmínek prodeje. Dlouho se však z vítězství neradoval, neboť už roku 1374 držel Vok z Kravař mocí lenní statky biskupské, a to půl Sedlnice (Cedlicz, tedy pozdější Sedlnice Manská), "Engelswald" a celou ves Novou Horku (Nevshubel). Peczon neuspěl se žalobou pro nepřítomnost biskupa v zemi a manský hafrychtéř r.1375 uznali, že to Peczonovi nemá být ke škodě a žaloba posléze zaslána byla, ale nakonec zůstaly přece tyto vsi v rukou Kravařů. 7) Byly spravovány z hradu Štramberka více méně jako jejich zpupný statek (alodní), bez ohledu na lenního pána, olomouckého biskupa, a v soupise biskupských lén z r. 1389 chybějí. R. 1411 se vzdal Lacek z Kravař práva na odúmrť nejen ve prospěch třinácti obcí panství štramberského, ale i vsí evidentně manských, jako Albrechtičky, Mošnov, Nová Horka, Sedlnice, Skorotín. 8) A r. 1433 odkázal prasynovec Lackův Jan z Kravař ve své závěti "k pravému dědictví" Velký a Malý Mošnov a 50 kop na hotovosti svému dvornímu maršálkovi Janovi z Bystratic, jednomu z vykonavatelů závěti. 9) Není nakonec vyloučeno, že i rytíři z Mošnova, drželi část vsi od pánů z Kravař nebo že na nich byli jinak závislí.

Mošnov a rytíři z Mošnova do konce 15. věku - II. část

11. září 2009 v 16:54 | Dr. Adolf Turek |  1. Papák z Mošnova
Cituji:

Jméno obce je doloženo r. 1367 ve formě Engilswalde, 1374 Engleswald, 1411 Mossnow, 1481 Mossnow Magnum v latinských textech, v německých od 15. století Moschnaw, Moschenaw, od 16. stol. bežně Engelswald resp. Grosz Engelswald, 1649 Engelsdorg, česky od r. 1415 Mošnov nebo Mošňov, od 1433 Velký Mošňov, Mošnovec se jmenuje v českých pramenech 1433 - 1608 Malý Mošnov, 1518 - 1554 Malý Mošnovec nebo Malý Mošňovec, od r. 1656 Mošnůvek, 1608 Malý Mošňůvek, německy od 1628 Klein Engelswald, latinsky v 15. století Mossnowecz nebo Parvum Mossniowecz. 5) Dělení obce na Velký a Malý Mošnov je tedy v pramenech doloženo až od r. 1433; v ústech lidu se zachovalo až do nejnovější doby, třebaže už v lánovém rejstříku pro statek Novou Horku z l. 1657 - 1676 ve Státním oblastním archívu v Brně se pro ves užívá jen jednotného názvu Engelswald. Ostatně už r. 1516 měla obec společného fojta. 6)

Mošnov a rytíři z Mošnova do konce 15. věku - I. část

9. září 2009 v 14:26 | I. část |  1. Papák z Mošnova

Dr. Adolf Turek

Cituji:

Mošnov leží v rovinaté části Moravské brány, vhodné už v dávných dobách k lovu zvěře
zemědělství. Doposud však kupodivu nebylo na katastru obce objeveno ani předhistorické
sídliště ani pohřebiště, nebo osamělá stopa po nich. 1) Je pravděpodobné, že snad již ve 12.
století ale, zcela určitě ve 13. století zde vznikla v rozsáhlém pomezí hvozdů mezi Moravou a
Slezskem malá slovanská osada; vždyť již r. 1278 a 1282 je doložen sousední Skorotín. Ten byl
původně samostatným alodním vladyckým statečkem, neboť r. 1278 se píše Zdislav ze Skorotína.
R. 1282 náležel Skorotín Beneši ze Štítiny z rodu pánů z Kravař, který jej tehdy postoupil
olomouckému biskupství.2) Také Mošnov byl zřejmě původně zemanským statečkem, neboť má
tak jako Skorotín (podle Skoroty) název posesivní, vyjadřující majetnictví nějakého Mošny. Takové
osady vznikaly zpravidla o něco později než osady se jmény patronymickými s koncovkou -ice.3)
Koncem 13.století nebo začátkem 14. století byl Mošnov patrně Částečně vylidněný válkami,
epidemiemi nebo živelnými pohromami, podstatně zvětšen německými kolonisty, mezi nimiž
zbytek českého obyvatelstva zanikl tak záhy, že se do roku 1945 nedochoval ani jeden český
pamístní název (až na řeku Lubinu). Ves obdržela německý název Engelswald po lokátoru
Engelovi, který kolonisty získal a měla až do zdrustevnění sídelní typ lánové lesní vsi s půdorysem
řádovým a plužinou záhumenicovou. Bylo při tom třeba značnou část dnešního katastrálního
území resp. plužiny zbavit lužního lesa na pravém břehu Lubiny. Na levém břehu byl umístěn
Mošnovec, jehož půdorys má náběh k návesní silnicovce. Snad jde o původní Mošnov, ovšem v
době velké kolonizace rovněž přebudovaný. Obě sídla splynula v 17. století. 4)

Rytíři z Mošnova

9. září 2009 v 9:25 1. Papák z Mošnova
Příčiny, struktury a osobnosti husitské revoluce

Jiří Jurok
Cituji:

Hrad Buchlov v letech 1461 - 1465 držel zástavou od krále Jiřího z Poděbrad Jiří z Mošnova na Týnci. Přitom rytíři z Mošnova jsou na Buchlově jmenováni již roku 1437 Čeňkem z Mošnova a zápisem vévody Albrechta, vroce 1447 Janem z Mošnova a roku 1459 byli poháněni všichni bratři Jan, Oldřich a Jiří na Týnci a Buchlově a po smrti Oldřichově v roce 1460, si Jiří ponechal Buchlov a Jan Týnec. 202

202 B
R. Urbánek Věk poděbradský, III, 4, s. 138
A. Turek, Mošnova a rytíři z Mošnova do konce 15. věku, š. 12, 14-15

Čeněk Papák z Mošnova

9. září 2009 v 9:24 1. Papák z Mošnova
Citace:
Tomáš Baletka
Páni z Kravař
Z Moravy až na konec světa
ŠLECHTICKÉ RODY ĆECH, MORAVY A SLEZSKA

Další zprávy o Petrovi /Strážnickém z Kravař/ pocházejí až z roku 1429. Podílel se na přípravách schůzky s králem Zikmundem, která měla proběhnout 6. března na Moravském Krumlově, a když z této akce sešlo, připojil se jeho syn Václav k doprovodu Prokopa Holého, jenž se v dubnu tohoto roku v čele husitské delegace sešel se Zikmundem v Bratislavě. Jednání se však nedobrala žádného pozitivního výsledku a nevíme ani jistě, zda tu byl přítomen i pan Petr. 103 Polní husitská vojska prováděla tou dobou už delší čas taktiku spanilých jízd ("rejs"). Na jedné z těchto jízd se určitě podílel i pan Petr. Šlo o výpravu sirotků pod vrchním vedením Velka z Březnice, který vytáhl do pole v polovině dubna 1430. První bitvu svedli sirotci již u Podivína s kterýmisi moravskými hejtmany krále zikmunda (na mysli nám vytane Čeněk z Mošnova), přičemž utrpěli první ztráty (více než 150 mužů). To je ale nezastavilo v dalším postupu a od řádění na západním Slovensku. Zikmundovi vojevůdci však nechali sirotky postoupit do bažinatého území mezi Trnavou a Váhem, kde je 28. dubna sevřeli do kleští. V prudké řeži zde zahynulo údajně 2000 sirotků, včetně hejtmana Velka z Březnice, přesto se sirotkům podařilo v noci z obklíčení probít. 21. května 1430 už oznamoval kastelán Plaveckého hradu Jan Klux městu Bratislavě, že táborité, kteří byli v Uhrách a leželi u Brodu a Veselí, nechali své zajatce ve Skalici a vracejí se zpět do Čech. 104

103 - R. Urbánek K historii husitské Moravy, s. 289 - J. Válka, Hegemonie husitů na Moravě (1426
-1434), s. 74 - F. Dvorský, OSPB II, s. 134 - F. Šmahel, HUsitská revoluce, 3, s. 210 - P. Čornej, Velké dějiny zemí Koruny české, V 1402 - 1437, Praha - Litomyšl 2000, s. 507.

104 - B. Varsík, Husitské revolučné hnutíe a slovensko, s. 44 - 56, s. 294, č. 4 - k výpravě též F. Šmahel, Husitská revoluce, 3, s. 228.

Anna z Labut - Svatoklimentský listář - III. část

2. září 2009 v 10:03 7. Boček z Labutě a Helfštýna
9. Půhon Petra probošta z Vřesovic
Ne bez významu pro svatoklimentskou otázku je zápis o knězi Petru proboštovi z Vřesovic v olomouckých půhonech. (76)

» Č. 679. Anna z Labut pohání Václava z Ořechového z I. hř. gr. že mé úroky bral v Labuťech a těch mi navrátiti nechce a rybník mi jest muoj spustil a z něho ryby vyprodal. Zná-li... etc. chci na panském nálezu dosti míti. Por. č. Jakuba písaře. Poklid
(Burek a Tomík)
C. 680. Týž Anna poh. kněze Petra probošta z Vřezovic z I. hř. gr. že mi mé zboží Lan-šperk (sic!) drží dědičné a nechce mi zase postúpiti a svých peněz vzíti. Zná-li, etc. ale chci to dskami provésti. Por. č. Jakuba písaře.
(Tíž póhončí.) «
Poznámky: L = 50, hř. gr. znamená hřiven grošů (staročesky: groši). Zkratka poh. nebo jenom p. znamená pohoním, dnešní češtinou: poháním, rozumí se před soud. Zkratka por. č. znamená: poručníka činím. Poručník je totéž jako dnešní právní zástupce. Věta: zná-li... etc. je právní výraz, který se opakoval vždycky na konci půhonu, a celý zněl takto: » Zná-li mi se, zná se v pravdě, pakli pří, ale chci naň dskami ukázati... « Také se říkalo:

(76) VINCENCIUS BRANDL, Libri citationutn et sententiarum, seu Knihy půhonné a nálezové, Tomus III, pars altera, qua continentur Půhony olomoucké 1437-1448, Brunnae 1880, str. 557, č. 680.


» Zná-li mi se, zná se v pravdě, pakli mi se nezná, ale chci naň dskami ukázati ... « Nebo, jako v případě Anny: » - ale chci to dskami provésti... « (77)
Půhončí (póhončí) je soudní zřízenec, který doručuje žalobu čili půhon.
Podrobnější údaje o sporech mezi Annou, vdovou po Semíkovi z Ujezda, a augustiniány jsme uvedli při našem čísle 7. Anna chce 50 hřiven grošů a vesnici nazývá Lanšperk místo běžnějšího Ranšperk. Chce své pozemky zpět a vrací proboštovi jejich kupní cenu, určenou a přijatou jejím manželem Šemíkem. Půhon byl učiněn » v sobotu před Lucií « r. 143 7 (a ne r. 143 8, jak myslil Hurt).
Kněze Petra označuje Anna v půhonu jakožto probošta z Vřesovic. Srovná-me-li průběh celé pře a jiné doklady, není pochyb, že je to augustiniánský probošt z hory sv. Klimenta. Z toho vyplývá, že sice svatoklimentské pro-boštství ještě trvalo jako » právní osobnost«, ale členové přesídlili od kaple do Vřesovic. Tam žila asi ještě aspoň nějaká klášterní obec, jinak by stačilo říci » kněz, nebo bratr Petr «. Udává-li se představenství, musil zde být někdo podřízený. Obytné budovy na hoře byly pravděpodobně zničeny, ale kaple byla aspoň nějak v provozu, a bratři k ní chodili z Vřesovic. Neboť pouhé držení a řízení majetku ve Vřesovicích by neopravňovalo k titulu probošta.
V půhonných knihách činí Anna dva půhony za sebou, což ovlivnilo znění druhého půhonu, který nás zajímá, proto byly zde uvedeny oba půhony. Žaloba Anny z Labut se dá tedy vyjádřit asi takto:
» Č. 680. Táž Anna pohání (před soud) kněze Petra probošta z Vřesovic pro 50 hřiven grošů za to, že mi drží můj dědičný majetek Lanšperk, a nechce mi jej vrátit nazpět a vzít si ode mne své peníze, které za něj dal mému manželovi Semíkovi. Dozná-li, že jsem v právu, zná se k tomu v pravdě. Trvá-li však na při, provedu důkazy ze zemských desek. Svým právním zástupcem činím písaře Jakuba. Obsílku doručili proboštu Petrovi soudní zřízenci Burek a Tomík, a to v sobotu před sv. Lucií (tj. před 13. XII.) r. 1437. «
Anna skutečně při vyhrála, a to proto, že Šemík nezanesl prodej z r. 1414 do zemských desek, ač to slíbil (naše č. 7). Protože však Anna vyhraný majetek prodala brzy po soudu (1464), zdá se, že tu šlo jenom o její rozmar anebo snad o nějak uraženou ženskou ješitnost: majetek prostě neměli mít augustiniáni, a o to se soudila asi 40 roků.

10. Zápisy o úmrtích - nekrologia
Záznamy o úmrtí otců a bratří Rádu obutých poustevníků sv. Augustina, zemřelých v moravské řádové oblastí od r. 1363 do r. 1888. V tomto pořadí je sestavil P. Klement Janetschek OSA, archivář opatství u sv. Tomáše. (78)

(77) V. BRANDL, Libri citationum et sententiarum, Tomus I, Brno 1872, str. vi-vn, úvod.
(78) Necrologia patrům et fratrum Ordinis Eremitarum calceat. S. Augustini, in Vicariatu Moraťiae ah anno 1363-1888 defunctorum. - In hune ordinem redegit P. Clemens de Elpidio Janetschek, abbatiae ad s. Thomam p. t. archivarius, O.S.A. - Brunae 1894, ex typographia pontif. Benedictinorum Rajhra-diensium. - Sumptibus propriis.


Kde pisatel čerpá z pramenů mimo opatský archiv, udává to vždy na příslušném místě. V žebravých řádech, k nimž patřili brněnští augustiniáni, byl nejvyšším představeným generál (prior generalis). Celý řád se dělil na provincie, kterým stál v čele provincial (prior provincialis). Provincie byly tvořeny z konventů, které řídil místní představený (prior con-ventualis), případně z menších domů, jimž stál v čele např. probošt. Augustiniánské provincie se po r. 1266 vytvořily podle národností (Itálie, Španělsko, Francie, Německo), a Morava patřila až do r. 1357 k německé bavorské provincii. V r. 1357 vznikla na popud Karla IV. samostatná slovanská provincie, k níž patřily Čechy, Morava a Polsko. Provinciálem se stal pře-vor pražského kláštera, bratr Václav (C D M, sv. 9, 58).
Tato sestavba se však neudržela, a tak od r. 1391 patří moravské augustiniánské kláštery opět k bavorské provincii, ovšem jako samostatný celek, řízený moravským zástupcem bavorského provinciála, tj. vikářem. Netvoří provincii, ale vikariát, který r. 1604 dostává samostatného představeného, jenž podléhá přímo řádovému generálovi v Římě. (79)
Možná, že tu má nějaký význam ta okolnost, že převzetí Hory sv. Klimenta se uskutečňuje už rok po vytvoření samostatné slovanské provincie: je to snad také součást snah Karla IV. a jeho bratra Jana o oživení cyrilometodějského odkazu?
Do moravského vikariátu patřily ve 14.-15. století tyto kláštery:

1) Koruna čili Věnec Panny Mariae (Corona Mariac), blízko Krasíkova u Moravské Třebové, který založil r. 1267 Boreš z Rýznburka (zničen od husitů).
2) Klášter Zvěstování Panny Marie a sv. Tomáše apoštola v Brně, založený r- ^53-57 markrabím Janem a dostavěný jeho synem Joštem. R. 1783 » katolický « vladař Habsburk Josef II. jim tento klášter vzal a přestěhoval nucené členy řádu na Staré Brno do polozbořeného kláštera cister-ciaček » Aula Mariae « - Královský dvůr Panny Marie, zrušeného roku 1782. Založila jej r. 1322 česká královna Eliška Rejčka, proto se nazýval též » Aula Rcginae « - Dvůr královny.
3) Klášter sv. Barnabáše apoštola v Moravském Krumlově, založený roku 1355 Čeňkem z Lípy (zničen od husitů).
4) Proboštstvt sv. Klimenta u Cimburka, nebo n Koryčan, založené markrabím Janem r. 1358 (zničeno od husitů?).
5) Klášter Panny Marie v Jevíčku, založený kolem r. 1370 a zrušený Josefem II. r. 1784.

(79) JANETSCHEK, Augustiner-Eremitenstift..., uv. pr., str. 5. - Necrologia, str. 3-4.


Ústředí moravského vikariátu bylo u sv. Tomáše v Brně. Převorové tohoto kláštera byli voleni na rozdíl od jiných klášterů vždycky na doživotí (prior perpetuus) a r. 1752 dostali zcela mimořádně hodnost opata. Byli to bezprostřední vyšší představení probošta a bratří na Svatoklimentské hoře, a jistě tam zasahovali. Členové proboštství byli jmenováni na určitý čas (pro tempore) a mohli se střídat (successive). Pocházeli buďto přímo z Brna nebo i z jiných klášterů. U některých bratří máme výslovně zaznamenáno, že pracovali na Svatoklimentské hoře (Matyáš, Šimon, Ambrož - viz naše č. 5, 6, 8). Někteří tam také zemřeli (Petr, Ambrož - naše č. 10). Ti tam byli i pohřbeni.
Záznamy o úmrtích nám nepodávají jména všech bratří, kteří žili a pracovali na Moravě, protože někteří z nich byli přeloženi do jiných provincií podle potřeb církve a řádu, anebo za husitských bouří i odpadli. Některé záznamy se mohly také prostě ztratit. Z týchž důvodů neznáme ani jména všech bratří ze svatoklimentského proboštství. Stopy po proboštství se ztrácejí po r. 1464, a proto uvedeme jenom zemřelé po tento rok. Každý ze zemřelých mohl na Klimcntku prodlévat aspoň dočasně, avšak pokusíme se i zjistit, kdo z nich tam byl opravdu. Neuvádíme zde vedle sebe latinské znění a jeho překlad, neboť latinský text vypracoval už Janetschek, a proto stačí jej prostě přeložit.