Kupní smlouva se Šemíkem z Labut - Svatoklimentský listář - I. část

4. srpna 2009 v 18:19 |  7. Boček z Labutě a Helfštýna
JIŘÍ MARIA VESELÝ O.P.
SVATOKLIMENTSKŸ LISTÁŘ
Cyrilometodějské dílo v pramenech o svatoklimentském proboštství
Cyrilometodějské dílo v pramenech o svatoklimentském proboštství
Staré Město-Veligrad 1963 Řím 1969

© JIŘÍ MARIA VESELÝ O. P., 1969
Vytiskly Poligrafické závody PRO v Římě

Cituji:
Kupní smlouva se Šemíkem z Labut
Zbožní poutníci přinášeli na svatoklimentskou horu asi nejenom své viny do zpovědnic, ale i dary a almužny. Ty však ani spolu s hospodářstvím kolem svatyně (listina 1-3) nestačily na výživu klášterní rodiny a na výstavbu a údržbu budov. Proto jim markrabí Jan daruje vesnici Vřesovice, kde augustiniánům patřil dvůr, zahrada, lesy a rybníky - a dále dvě třetiny dědinky Hořenčic (Ramšperka). Zbývající třetina měnila často svého vlastníka: Vaněk z Boskovic a Černé Hory ji r. 1391 převedl na Jindřicha ze Zástřizlí, a ten ji r. 1398 vložil do zemských desek na Šemíka z Újezda a z Labut. (58)
Markrabí Jošt, syn a nástupce Janův, dával Cimburk do zástavy různým pánům, z nichž někteří byli už zaměřeni proticírkevně, a proto se augustiniáni musili starat sami o krytí provozu na svatoklimentské hoře. Asi z toho důvodu se snaží o získání zbylé třetiny Hořenčic od Šemíka z Újezda. Zápis o prodeji je ze dne 13. května 1414, cena 7 hřiven grošů. Šemík potvrdil i příjem ceny, avšak k zanesení prodeje do zemských desek nedošlo ani za Šemíkova života, ani po jeho smrti (kolem r. 1420). Vdova po Šemíkovi, Anna z Labut, naopak tvrdila, že prodaná třetina byla jejím věnem, a vymáhala ji soudně zpět (r. 1438 a 1447). Soudy trvaly několik roků, nakonec Anna vyhrála, ale již r. 1464 prodává vysouzenou třetinu Jindřichovi z Do-brčic. (59)
Šemíkova kupní listina uvádí výslovně probošta Petra od svatého Klimenta s jeho bratňmi, což dokazuje na hoře klášterní obec. Na rubu listiny je soudobá poznámka [indorsát): » Littera super Ramsperg ad s. Clementem - zápis o Ram-sperku u sv. Klimenta. « Listina je česká a je vřazena do sbírky » Liber magnus et novissimus«, str. 140, sign 7/13. Tiskem ji vydal dvakrát Frant. Přikryl podle originálu (60), a oboje znění je v podstatě stejné. Druhé (z r. 1930) je pouze poněkud přiblíženo dnešní češtině. Listina zní takto:
»Já Simon Komik z Újezda, odjinud z Labut, vyznávám tímto listem přede všemi obecně, kdož jej uzří, anebo čtúce slyšeti budu, že svým dobrým rozmyslem a svých přátel radou a pro mé dobré prodal jsem a postoupil nábožným v Boži kněžím, knězi Janovi, pře-vorovi a všemu konventu kláštera brněnského od sv. Tomy a knězi Petrovi proboštovi od sva-

(58) ZDO, VI 139, a ZDO, VI 763. - HURT, UV. pr., str. 64-66.
(59) VINCENC BRANDL, Libri citationum et sententiarum, III 557. - Tamtéž, III 613, 640. - Tamtéž, III 501, 613. - ZDO, XI 200. - HURT, str. 66.
(60) Svatý Kliment u Osvětiman, 1930, str. 62-4. - Sv. Kliment u Osvětiman, 1930 (2. vydáni), str. 15-16. - HURT, str. 68 (indorsát). - Český originál je ve sbírce: J. RADIMSKÝ, Augustiniáni v Brní, Státní archiv v Brně (rukopis), značka E 4, č. 100. Viz naši poznámku 6. - » Odjinud « je latinské » alias « (viz str. 14. a 33.).


tého Klimenta s jeho bratřími (61) i jich potomkům, kteří by kdy u svatého Klimenta byli tu na hřebicech (62) pravú listinu Hořenčic (Ramsperka) za sedm grošů dobrých stříbrných peněz rázu pražského a z cista pravého moravského, za každou hřivnu čtyři a šedesát grošů počítajíc, ježto my již ty peníze úplně jsou dostali a zaplatili, a penězi dobrými odčetli, aby oni milí drželi a svobodně požívali ku pravému dědictví se všemi úplně právy, s užitky i požitky i se všemi věcmi, kterýmiž by koliv jmény jmenovány mohly býti, což k tej třetině z vrchu psané přísluší, jakož jsem já sám to držiel až dosavád, sobě tu nic ani svým erbům na tej třetině z vrchu psanej nezachovávaje, žádného práva ani vlastnictví, ani panství, protože já napřed psaný Komík Jan z Újezda, syn Šimona Komíka napřed psaného, Heršt z Po-povic, Sobin ze Zborovic, Vítězslav z Vedirád (63) správce svým a zaň Komika (Šimona) napřed psaného, všechny dobru a čistú naší vírů s polny ruku nerozdílná slibujeme z vrchu psanou třetinu na prvém panském sjemu nebo konečně na druhém; když dsky zemské v Olomúci otevřené budu napředpsaným knězům v dsky zemské vložiti, a sobě i svým erbům vyložiti (64) i tomu každému, až by to zboží zvrchu psané kdo v dskách měl, tak jakož jest právo země Moravské a obecním během (65), takto slibujem tu třetinu Hořenčic (Ramsperka) zvrchu psanú, ty léta plná spravovati, kterýmž by kolvěk právem nařekl světským, židovským, neboli duchovním od židův i od křesťan, od světských i duchovních tolikrát, kolikrát jim potřeba bylo na nás napomenuti právem a obyčejem zemským a obecním během, pakli bychom toho neučinili, jehož toho Bůh nedej, tehda my hned dva z nás správci zvrchu psaných, kteří kolvěk napomenutí budem od kněží nadpředepsaných, my hned ta dva jedny na druhy neukazujíce, každý s jedním pacholkem a dvěma koňma do města, do Hradiště (66), do domu jednoho hospodáře, kteréhož nám kněží zvrchu psaní ukáží v pravé a obyčejné máme, a slibujem v ležení vjeti a všeci a beze mi by v tom ležení čtrnáct dní, zie bychom tej třetiny své napředpsaný kněžím zvrchu psaným ve dsky nevložili a nebo nespravili, tak jakož se napřed píše, tehda opět dva z nás správci s vrchu psaných beze všecky omluvy v též ležení a k témuž hospodáři ku prvejma dvěma krákoma máme a slibujeme a dlužni budem věci tiem vsiem obyčejem i právem poviny dva a tak až do posledních v tom ležení máme ležeti dotud, dokudž ta třetina z vrchu psaná z jejim plným příslušenstvím spravena a osvobozena nebude, z toho ležení žádným právem, aniž kterým obyčejem nemáme vyjeti tak dlouho, dokudž tej třetiny z vrchu psané ve dsky zemské nevložíme, nebo nespravíme tak úplně a docela, jakž jest napřed psáno, také dokudž kupujícím z vrchu psaným za všechny škody, lešti neučiníme, kteréž by oni skrze naše nespravení jakžkoli vzali, ježto by dobrým svědomím bez přísah a bez věrování ukázati mohli, tomu všemu na svědomí a na lepší jistotu své jsme pečeti tomuto listu přivěsili, jenž jest dán v tú neděli před Božím vstoupení let od narození Syna Božího tisíc čtyřista čtrnáctého. «

Kněz Jan, převor, jemuž Šemík prodává třetinu Hořenčic-Ramsperka, byl brněnský převor Jan z Koruny, zvaný tak proto, že byl předtím představeným v klášteře »Koruna Panny Marie« v Krasíkově u Moravské


(61) Druhé vydání (1930) má: »- a jeho bratřím «.
(62) » na hřebicech «, tj. staročesky » na Chřibech «, ve Chřibských horách.
(63) Druhé vyd. (1930) má »z Vedinád «.
(64) 2. vydání má » uložiti«.
(65) Druhé vydání má » obecném během «.
(66) Dnešní Uherské Hradiště: bylo založeno r. 1257 moravským markrabím Přemyslem Otakarem II. na moravním ostrově u Starého Města jako královská hrazená pevnost proti Uhrům (Kumánům), a dostalo název » Nový Velehrad «. Mělo obnovit slávu Starého Velehradu Rostislavova, ale brzy převládl název » Hradiště «, jednak pro mohutnost opevnění,jednak že lid asi nechtěl starou posvátnou velehradskou minulost vázat na nové, civilní ústředí.


Třebové (založen r. 1267). Za něho zemřel markrabí Jošt 1. října 1411 -» druhý zakladatel kláštera « - a byl pochován před hlavním oltářem u sv. Tomáše. Vedle dobročinnosti proslul také učeností, mistr Jan Hus prý pro něho překládal do češtiny Wikliffovy spisy. (67) Po Joštově smrti se převor Jan z Koruny obracel přímo na římského císaře a českého krále Václava, u něhož našel plné pochopení a podporu. Spolu s proboštem Petrem a ostatními bratry na svatoklimentské hoře získal třetinu Hořenčic; vesnice původně patřila klášteru celá, ale za neznámých okolností se o jednu třetinu přišlo.
Za Jana z Koruny dostoupili moravští augustiniáni ke svým vrcholům. Kláštery v Brně, v Jevíčku, v Mor. Krumlově, v Koruně a na Hoře sv. Kli-menta tvořily těsný přátelský svazek, bohatý majetek umožňoval vzdělání na světové úrovni, a přitom se dbalo i na řeholní kázeň: tak např. převor Čech Augustin byl nazýván » zelator disciplinae - horlitel o kázeň «. (Janet-schek, uv. pr. 34). Avšak Jan z Koruny zažil už také důsledky husitského výbuchu: jednak musil hájit majetek a práva brněnského kláštera, jednak se musil starat o uprchlíky z ostatních klášterů. Tak r. 1421 (19. dubna) byl spálen klášter v Litomyšli, a jeho členové uprchlí částečně do Jevíčka a částečně do Brna, při čemž se jim podařilo zachránit knihovnu a archiv. Poslední převor z Litomyšle, Šimon, zemřel v Brně r. 1441, a litomyšlský lektor Petr tam zemřel r. 1445 ... Podle Janetschka bylo r. 1421 napadeno moravskými husity také svatoklimentské proboštství, a už se nevzpamatovalo ... Roku 1422 byl spálen klášter Koruna Panny Marie, a kdo z mnichů neunikl, byl upálen... V Jevíčku se objevili husité r. 1423, a jevíčští bratři spolu se zbylými z Koruny uprchlí do Brna ... Koncem r. 1424 našli v Brně útočiště i bratři z Krumlova ... Avšak také na samo Brno dolehlo obležení r. 1428. Sv. Tomáš, položený mimo městské hradby, při tom podle » Letopisů « - immensa pertulit damna, vix non annihilatum est: nesmírné utrpěl škody, a tak tak že nebyl zničen «.
Pamětní kniha (Liber memor. f. 11-12) praví, že představení musili být nuceni ke svým úřadům a po krátké době se vzdávali, protože byli bezmocní a žebráci - » quia impotentes et inopes erant«. (Jan. 102) Ještě roku 1498 čteme: »W Brnie Vtery przed sw. Waczlava przeness. 1498... zie pro weliku záhubu a mnohé opussczenye nasseho klasstera, které gsme trpieli a trpyme od ukrutných neprzatel a protiwnokuow wiry krzestanske, kterzi zbozie nasseho klasstera zahubili a spálili a nemohuocze toho zahubenie a spalenie oprawiti a opatrziti pro nassi nuozi a chudobu... prodawame nasse a nasseho dwora poziar (= spáleniště) a sedlisscze na Ssytie przed miestem Brnem s swobodstwim.« (Jan. 101)




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama