Srpen 2009

Anna z Labuta - Svatoklimentský listář - II. část

4. srpna 2009 v 20:50 7. Boček z Labutě a Helfštýna
(67) PEZ, Thesaurus anecdotorum, III, 2. Th. 527. Uvádí JANETSCHEK, Das Augustiner-Eretnitenstift..., str. 48 (47-52, 56-65)-

Avšak i v těchto poměrech jakási síla žene k úsilí o dvojí vzestup. Z mravního hlediska tu jsou vlny snah o návrat k přísné kázni: za převora Vavřince Ponnafiela (1433-43) _ za Ondřeje Bysmanna (1479-82) - za Matyáše Ru-benganse (1482-90) a jiných. Objevují se pokusy obnovit zničené domy: Jevíčko r. 1444 - Moravský Krumlov 1455 - Koruna P. M. 1463-66. A » Sv. Kliment«? Podle Hurta se tamní probošt Petr r. 1437 nazývá již » probošt vřesovský « (uv. pr. 69). A v právních dokladech ze soudů kláštera s Annou z Labuta, vdovou po Semíkovi, o Hořenčicích- Ramsperku se říká: » - Rannsperk villain desertam « - Ramsperk, opuštěnou, zpustlou vesnici... (r. 1464). Ještě r. 1453-57 byl dán Ramsperk jako zástava Jindřichovi z Dobrčic a z Tučína, ale pak neodvratně pustne a jeho území splývá většinou s Vřeso-vicemi. Vřesovice se udržely v přímém držení kláštera, i když byly dávány často v zástavu. Na hoře svatého Klimenta musilo dojít ke katastrofě, po níž se probošt odstěhoval do vřesovského dvora a nazýval se »vřesovský«. Naposledy klášter pustil do zástavy Vřesovice spolu s pustou vsí Ramsper-kem městu Kyjovu, na krytí dluhu i860 zlatých, které si klášter od města vypůjčil. Smlouvou ze dne 5. července 1577 prodal klášter obě vesnice Kyjovu za 2.600 zlatých. (68) Hora sv. Klimenta se stala ničí.
Příčiny byly tři: husitské bouře, za nichž bylo mnoho klášterů zničeno a mnoho řeholníků zabito - proticírkevní smýšlení lidu i šlechty, takže klášterní majetek se nebránil, nýbrž zabíral - a konečně války česko-uherské. Tak augustiniáni ztratili nejenom svatoklimentské proboštství, ale i » Korunu « a Krumlov, ačkoli se všemožně snažili o návrat a obnovu života.

8. Doznání Jana Bradky o knězi Šimonovi

Velmi důležitou zmínku o svatoklimentském proboštství má krevní kniha města Jihlavy, čili » Hrdelní zápisy města Jihlavy «. Rukopis se uchovává v městském jihlavském archivu a má značku » A, IV «. Prvně jej vydal tiskem roku 1930 Augustin Neumann OSA, (69) a Rudolf Hurt na něj upozornil znovu r. 1948. (70) Výpověd zní takto:
Recogniscio Jana Brad(e)k sine tormento -
Doznání Jana Bradky bez mučení.
» Najprve vyznal, že Křížek z Kyjeva (!) přip(r)avil Ance šafáře z Mistřína, ježto sedí u Kyjova, vzal od jedneho sladu (z) Meziříče a od druhého sladu druhů měřici, (bez mučení) a ty měřici propil u toho Křižka z Kyjova. - Item také vyznal, že jeden (!) byli tři dny u sva-


(68) Archiv augustiniánského kláštera na Starém Bml. - HURT, str. 75-76.
(69) Nové prameny k déjinátn husitství na Moravé, Olomouc, 1930 (Cyrilometodějská matice), str. 247-8 (215-258).
(70) Sv. Kliment, uv. pr., str. 68.


tého Climenta, tovaryši i s Janáčem a kněz Šimon s nimi od svatého Climenta, ten byl doma a tu jsú koně chovali v studuolce před klášterem. - Item Václav kadeřavý a ryšavý tu je přechovával Janče samého a Čteta (!) a potřebu jim dával. Item Václavóv syn z Coríóm, ježto bydlí v Osvětimanech, ten dělal některaké železa jim, ale neví, kteraká; a ten kovář nosil jim píci z ohmuna (!) v flaškách y láhviciech. - Item Vávra z Celožnic krčmář také o tey zradě věděl, jakož jměli Kužele zraditi Janáčovi a jeho tovaryšiem a jměl jim toho pomoci a leželi u něho tu neděli před květnů nedělí a tu bylo jich XIIII; a tři prostěradla propili u Vávry, ježto vzeli u Jany. - Item Václav z Moštčnice také věděl a vídal Jana z Moštěnice y o páně Kuželově zradě věděl y jednal. - Item Mikeš, bratr Bradkóv z Veteřova, ježto má mnoho včel, věděl, že jměl zraditi Kužele Janáčovi s jeho tovaryšem a věděl o tom, y radil k tomu, aby to učinil Bradka. «
(Podtrhujeme my.)
Zmínku o svatoklimentské hoře učinil Bradek (možno číst i Bradka) při soudním výslechu v Jihlavě, a to nikoli »na mukách«, nýbrž »sine tormento « - » bez mučení «. Jde tu o celou řadu různých výdechů, z nichž jeden předcházející má toto časové určení: » Znamenay, co jest seznal Hanzl na mukách de Antndorff, jako jej oběsili v Jemnici v pátek před svatou Lucií. « (Neumann, uv. pr., str. 244.) Svátek sv. Lucie je 13. prosince. U zápisu o jiném výslechu, těsně před Hanzlem, je psáno: » Doznání bez muk roku Páně 1416 « (str. 243). U osmého zápisu po Janu Bradkovi je nadpis: » Dále Janek vyznal na mukách v neděli »Judica« 1416.« (str. 254). Podle toho tedy můžeme klást výpověď Jana Bradka bezpečně do roku 1416, to jest mezi Hanzla a Jánka, a ne tudíž do r. 1417, jak myslel Hurt (uv. pr. 68). Přesný měsíc a den výslechu se zatím nedá zjistit. V pátek před svatou Lucií byl Hanzl už hotov s výslechy v Jihlavě a oběšen v Jemnici, takže jeho výslechy mohly trvat počínajíc lednem 1416. Neděle »Judica« je pátá postní neděle, zvaná Smrtná nebo Smrtelná. Nazývá se tak proto, že mešní modlitby v ní začínají slovy: »Judica me Deus... « - »Zjednej mi právo, Bože... «. Může být posunuta nejdále do měsíce dubna. Doznání Jana Bradka o svatoklimentské hoře mohlo být proto učiněno od ledna do dubna 1416.
Pokud jde o slovní stránku: Meziříčí je v originále psáno z Myzeříče, v studuolce - v stolduocze, ryšavý - arsschawy, z Coričan - z Corihan, v Osvětimanech - v Oswietymanech, z Celožnic - z scelusnic, z Moštěnice -z Moštěnice, Kuželově - Kulelovie (Neumann, str. 247, pozn. f- n).
Velmi důležitý je zde tvar » Climent«. Roku 1401 se v latinském udělení zpovědní pravomoci říká: »... de monte sancti Clemen tis... « (naše č. 6). České znění má místo » e « » i « - Kliment, což svědčí o tom, zeje moravský lid přijal prostřednictvím řečtiny, v níž se dlouhé » é « (éta) už v 9. století četlo jako »i«. Proto Moravané říkali zásadně od počátku Kliment, což se udrželo i ve 14.-1$. století. Řecká výslovnost tohoto jména mohla přijít na Moravu jedině z úst sv. Cyrila a Metoděje a jeho žáků.
»- ze jeden byli tři dni u sv. Klimenta... « znamená: » že jednou byli tři dni... «
»Stodůlka« patřila zřejmě ke skrovnému hospodářství kolem kaple a proboštství. Je vidět, že se tam nejen pásl dobytek, ale i obdělávalo pole, případně svážely desátky z Vřesovic a Ramšperka. Protože tam archeologický výzkum zatím nezjistil větší zbytky ani hospodářských, ani obytných zděných budov, zdá se, že tam byly budovy většinou ze dřeva, srubové, které zanikly požárem téměř beze stop. Asi pět set metrů od kostela na svahu směrem k Osvětimanům byly ještě před sedmi roky mohutné pně vinné révy, vinoucí se kolem kmenů lesních stromů. Neupozornění lesní dělníci ji vysekali a již nevyrostla.
Výslechy jsou psány v Jihlavě, a to buď česky nebo německy a latinsky, a podobně je tomu i v » Knihách lozunků znojemských «. (71) Z toho je vidět, že ani Jihlava, ani Znojmo nebyly tehdy výlučně německé. Jestliže tedy byly proti husitům, nebylo to jenom proto, že tam byli Němci.
Dějepisný rámec této zmínky o sv. Klimentu je velmi smutný. Prokop, druhý syn markrabího Jana a bratr markrabího Jošta, i podle svědectví svého bratrance císaře Zikmunda byl zloduch. (72) Rozpoutal bratrovražedné boje, uvedl Moravu do bídy a zmatků, a byl roku 1399 vyobcován z církve (ex-komunikován) s řadou pánů, kteří bezohledně těžili z úpadku rodné země a pak se přidali k husitským bouřím. Neumann proto říká: » Mostem vedoucím od doby předhusitské k období husitskému jsou boje vedené markrabím Prokopem na Moravě. Mezi jeho četnými, Církví vyobcovanými stoupenci, shledáváme pány, kteří později, v době husitské, zaujímali důležité postavení ve straně proticírkevní... «
» Hrdelní akta jihlavská (moravský to doplněk popravčí knihy rožmberské) potvrzují exkomunikační listinu stoupenců Prokopových, i pokud vrhá světlo na poměry v duchovenstvu. Jestli zmíněná právě bula uvádí jména vyobcovaných kněží, ke straně Prokopově se klonících, pak jihlavské výslechy ukazují, jak takoví kněží podporovali tlupy opovědníků (naše pozn. - lupičů). Takoví kněží ovšem mohli potom snadno přejít k nové skupině náboženské. «
»I pro poměry v klášteřích lze čerpati z jihlavských akt nový, důležitý příspěvek. Nový prvek k poznání úpadku církevního života. Tentokráte se nám jeví ve způsobe vlivu rozháraných poměrů politických. Opovědnické tlupy používaly totiž pevných klášterů za bezpečné útulky. Tak tomu bylo v Zábrdovicích a na hoře sv. Klimenta u Osvětiman ... « (73)
Neumann tedy chápe výpověď Jana Bradky o Šimonovi ze svatokli-mentské hory jako doklad, že Simon byl s Janáčem spolčen, a proto spolulupičem.

(71) NEUMANN, UV. pr., str. 156-213. - Městský archiv znojemský, rukopisy II, 238 ...
(72) CDM, svazek 13, č. 5, str. 5-6 (česky). - Viz též CDM, 13, č. 119, str. 125-6.
(73) NEUMANN, UV. pr., str. 5.


Zdá se, že téhož názoru je i Rudolf Hurt: »... to, co o knězi Šimonovi se dochovalo v krevní knize města Jihlavy, vrhá opravdu podivné světlo na poměry kázně ve sboru svatoklimentských mnichů. V nich jako by se obrážely neklidné a rozervané poměry, v nichž Morava žila od konce 14. století vinou neustálých bojů mezi oběma markraběcími bratry a syny zakladatele našeho proboštství, Joštem a Prokopem. Podle zápisů zmíněné krevní knihy z r. 1417 (naše pozn. - správně: 1416) náležel kněz Simon mezi společníky lupiče Janáče, kterému umožnil útulek u sv. Klimenta na tři dny a jeho koním poskytl útulek ve stodůlce pod klášterem. Ovšem z tohoto jediného nám známého případu nelze vyvozovat závěry o celkovém nebo obecném poklesu kázně na naší hoře. Je dokladem toho, že vlivům ze světského a neustálými poměry zhrublého prostředí, v němž tolik lidí přišlo na scestí, neušel ani sbor mnichů, žijících na takové samotě, jakou poskytovala naše hora. « (Uv. pr., str. 68)). K těmto závěrům došel Hurt asi pod vlivem Neumannovým, který své myšlenky, citované nahoře, uzavřel takto: »I nastává otázka: I kdyby v klášteřích bývaly byly ty nejlepší poměry, zdali pobyt loupeživých tlup v jejich kobkách nebyl na újmu řádové disciplině ? «
Pro úplnost pohledu a pro dosažení vědecké poctivosti však je nutné upozornit, zeje tu možný ještě jiný výklad. Je pravda, že v této době < podle jihlavských výslechů pomáhalo lupičům mnoho šlechticů, purkrabí a rychtářů i kněží. (74) Avšak v případu kněze Simona ze svatoklimentské hory se vtírají otázky: Věděl Simon, kdo je Janáč a jeho tovaryši ? Ze zápisu to nevysvítá. Nemohl je pokládat spíše jenom za pocestné či přímo za poutníky, o nichž máme zprávu, že jich na svatoklimentskou horu chodilo mnoho a velmi často? Nepokládal prostě za svou povinnost je nepodezírat a po několik dní se o ně v klášteře starat ? Ani poutníci totiž tehdy nebyli bezpečni před lupiči. Tak lupič Jan Cerkovič doznal, kdo byli jeho pomocníky při přepadení a oloupení poutníků blízko Podivína (75). Toto doznání bylo učiněno po roku 1410. A z roku 1419 máme celou řadu jmen, u nichž je úvodní poznámka: » Tito tu byli, ježto pútniky lúpili« (str. 236).
V jiných případech se v doznáních lupičů výslovně říká, že dotyčný pomocník věděl, že jde o lupiče a že ukrývá kradené věci: -... a pan Vilém o tom dobře věděl... « (Neumann, str. 252). Zde však se naopak výslovně podotýká, že Simon byl sám doma. Druzí členové kláštera byli buď v Brně nebo ve Vřcsovicích, či na práci. Lupič Janáč mohl sledovat tyto okolnosti a znal možná prostotu Šimonovu, a zneužil jí, než se ostatní vrátili domů.


(74) NEUMANN, UV. pr., str. 248 a 252. Podle doznání Jánka, jenž byl sluhou Cholucha (Choluchonis), oběšeného ve Stráži, užíval zrádcovské pomoci lupičů i nčjaký pán Zyzkon (Zižka?). A přímo mezi jejich druhy patřil jakýsi Šiška (Žižka?). Viz tamtéž, str. 234.
(75) »- prope Gostel«: je v tomto názvu snad doznívání tradice o velkomoravském biskupském »kostele* v Podivíne? Neumann, str. 233.

Je však možné, že Šimon opravdu věděl, že jde o lupiče. Ale mohl být prostě donucen násilím, aby je ukryl, hlavně byl-li sám doma. U jiných přechovávačů máme doloženy i odměny, které za svou spolupráci s lupiči od nich dostávali: koně, peníze, ukradené šaty, víno, atd. (str. 251). V případě svatoklimentského proboštství o tom není zmínky.
K pronásledování kněží dal rozkaz sám exkomunikovaný Prokop, např. roku 1401, jak víme z popravčí knihy rožmberské (Neumann, str. 12). A roku 1423 doznal Janek ze Znojma mimo jiné, že jeho » druh Hana uřezal kněžím jazyky, jednomu blízko Budějovic a druhému blízko Znojma, a to vlastní rukou« (str. 257). Měl se tedy Šimon i celé proboštství čeho bát, zvláště když jedním z lupičských ústředí byl blízký Bzenec (Vilém z Pernštý-na, str. 14). Jejich síť se táhla z Cech až k Dunaji, jezdili koňmo, a » ve dvou či třech dnech byli schopni se spojit i k velkým útokům « - jak doznal Janek na mukách r. 1416 v Jihlavě (str. 254-5).
Také vysoká duchovní úroveň augustiniánského řádu by spíše doporučovala toto druhé, mírnější vysvětlení.


Kupní smlouva se Šemíkem z Labut - Svatoklimentský listář - I. část

4. srpna 2009 v 18:19 7. Boček z Labutě a Helfštýna
JIŘÍ MARIA VESELÝ O.P.
SVATOKLIMENTSKŸ LISTÁŘ
Cyrilometodějské dílo v pramenech o svatoklimentském proboštství
Cyrilometodějské dílo v pramenech o svatoklimentském proboštství
Staré Město-Veligrad 1963 Řím 1969

© JIŘÍ MARIA VESELÝ O. P., 1969
Vytiskly Poligrafické závody PRO v Římě

Cituji:
Kupní smlouva se Šemíkem z Labut
Zbožní poutníci přinášeli na svatoklimentskou horu asi nejenom své viny do zpovědnic, ale i dary a almužny. Ty však ani spolu s hospodářstvím kolem svatyně (listina 1-3) nestačily na výživu klášterní rodiny a na výstavbu a údržbu budov. Proto jim markrabí Jan daruje vesnici Vřesovice, kde augustiniánům patřil dvůr, zahrada, lesy a rybníky - a dále dvě třetiny dědinky Hořenčic (Ramšperka). Zbývající třetina měnila často svého vlastníka: Vaněk z Boskovic a Černé Hory ji r. 1391 převedl na Jindřicha ze Zástřizlí, a ten ji r. 1398 vložil do zemských desek na Šemíka z Újezda a z Labut. (58)
Markrabí Jošt, syn a nástupce Janův, dával Cimburk do zástavy různým pánům, z nichž někteří byli už zaměřeni proticírkevně, a proto se augustiniáni musili starat sami o krytí provozu na svatoklimentské hoře. Asi z toho důvodu se snaží o získání zbylé třetiny Hořenčic od Šemíka z Újezda. Zápis o prodeji je ze dne 13. května 1414, cena 7 hřiven grošů. Šemík potvrdil i příjem ceny, avšak k zanesení prodeje do zemských desek nedošlo ani za Šemíkova života, ani po jeho smrti (kolem r. 1420). Vdova po Šemíkovi, Anna z Labut, naopak tvrdila, že prodaná třetina byla jejím věnem, a vymáhala ji soudně zpět (r. 1438 a 1447). Soudy trvaly několik roků, nakonec Anna vyhrála, ale již r. 1464 prodává vysouzenou třetinu Jindřichovi z Do-brčic. (59)
Šemíkova kupní listina uvádí výslovně probošta Petra od svatého Klimenta s jeho bratňmi, což dokazuje na hoře klášterní obec. Na rubu listiny je soudobá poznámka [indorsát): » Littera super Ramsperg ad s. Clementem - zápis o Ram-sperku u sv. Klimenta. « Listina je česká a je vřazena do sbírky » Liber magnus et novissimus«, str. 140, sign 7/13. Tiskem ji vydal dvakrát Frant. Přikryl podle originálu (60), a oboje znění je v podstatě stejné. Druhé (z r. 1930) je pouze poněkud přiblíženo dnešní češtině. Listina zní takto:
»Já Simon Komik z Újezda, odjinud z Labut, vyznávám tímto listem přede všemi obecně, kdož jej uzří, anebo čtúce slyšeti budu, že svým dobrým rozmyslem a svých přátel radou a pro mé dobré prodal jsem a postoupil nábožným v Boži kněžím, knězi Janovi, pře-vorovi a všemu konventu kláštera brněnského od sv. Tomy a knězi Petrovi proboštovi od sva-

(58) ZDO, VI 139, a ZDO, VI 763. - HURT, UV. pr., str. 64-66.
(59) VINCENC BRANDL, Libri citationum et sententiarum, III 557. - Tamtéž, III 613, 640. - Tamtéž, III 501, 613. - ZDO, XI 200. - HURT, str. 66.
(60) Svatý Kliment u Osvětiman, 1930, str. 62-4. - Sv. Kliment u Osvětiman, 1930 (2. vydáni), str. 15-16. - HURT, str. 68 (indorsát). - Český originál je ve sbírce: J. RADIMSKÝ, Augustiniáni v Brní, Státní archiv v Brně (rukopis), značka E 4, č. 100. Viz naši poznámku 6. - » Odjinud « je latinské » alias « (viz str. 14. a 33.).


tého Klimenta s jeho bratřími (61) i jich potomkům, kteří by kdy u svatého Klimenta byli tu na hřebicech (62) pravú listinu Hořenčic (Ramsperka) za sedm grošů dobrých stříbrných peněz rázu pražského a z cista pravého moravského, za každou hřivnu čtyři a šedesát grošů počítajíc, ježto my již ty peníze úplně jsou dostali a zaplatili, a penězi dobrými odčetli, aby oni milí drželi a svobodně požívali ku pravému dědictví se všemi úplně právy, s užitky i požitky i se všemi věcmi, kterýmiž by koliv jmény jmenovány mohly býti, což k tej třetině z vrchu psané přísluší, jakož jsem já sám to držiel až dosavád, sobě tu nic ani svým erbům na tej třetině z vrchu psanej nezachovávaje, žádného práva ani vlastnictví, ani panství, protože já napřed psaný Komík Jan z Újezda, syn Šimona Komíka napřed psaného, Heršt z Po-povic, Sobin ze Zborovic, Vítězslav z Vedirád (63) správce svým a zaň Komika (Šimona) napřed psaného, všechny dobru a čistú naší vírů s polny ruku nerozdílná slibujeme z vrchu psanou třetinu na prvém panském sjemu nebo konečně na druhém; když dsky zemské v Olomúci otevřené budu napředpsaným knězům v dsky zemské vložiti, a sobě i svým erbům vyložiti (64) i tomu každému, až by to zboží zvrchu psané kdo v dskách měl, tak jakož jest právo země Moravské a obecním během (65), takto slibujem tu třetinu Hořenčic (Ramsperka) zvrchu psanú, ty léta plná spravovati, kterýmž by kolvěk právem nařekl světským, židovským, neboli duchovním od židův i od křesťan, od světských i duchovních tolikrát, kolikrát jim potřeba bylo na nás napomenuti právem a obyčejem zemským a obecním během, pakli bychom toho neučinili, jehož toho Bůh nedej, tehda my hned dva z nás správci zvrchu psaných, kteří kolvěk napomenutí budem od kněží nadpředepsaných, my hned ta dva jedny na druhy neukazujíce, každý s jedním pacholkem a dvěma koňma do města, do Hradiště (66), do domu jednoho hospodáře, kteréhož nám kněží zvrchu psaní ukáží v pravé a obyčejné máme, a slibujem v ležení vjeti a všeci a beze mi by v tom ležení čtrnáct dní, zie bychom tej třetiny své napředpsaný kněžím zvrchu psaným ve dsky nevložili a nebo nespravili, tak jakož se napřed píše, tehda opět dva z nás správci s vrchu psaných beze všecky omluvy v též ležení a k témuž hospodáři ku prvejma dvěma krákoma máme a slibujeme a dlužni budem věci tiem vsiem obyčejem i právem poviny dva a tak až do posledních v tom ležení máme ležeti dotud, dokudž ta třetina z vrchu psaná z jejim plným příslušenstvím spravena a osvobozena nebude, z toho ležení žádným právem, aniž kterým obyčejem nemáme vyjeti tak dlouho, dokudž tej třetiny z vrchu psané ve dsky zemské nevložíme, nebo nespravíme tak úplně a docela, jakž jest napřed psáno, také dokudž kupujícím z vrchu psaným za všechny škody, lešti neučiníme, kteréž by oni skrze naše nespravení jakžkoli vzali, ježto by dobrým svědomím bez přísah a bez věrování ukázati mohli, tomu všemu na svědomí a na lepší jistotu své jsme pečeti tomuto listu přivěsili, jenž jest dán v tú neděli před Božím vstoupení let od narození Syna Božího tisíc čtyřista čtrnáctého. «

Kněz Jan, převor, jemuž Šemík prodává třetinu Hořenčic-Ramsperka, byl brněnský převor Jan z Koruny, zvaný tak proto, že byl předtím představeným v klášteře »Koruna Panny Marie« v Krasíkově u Moravské


(61) Druhé vydání (1930) má: »- a jeho bratřím «.
(62) » na hřebicech «, tj. staročesky » na Chřibech «, ve Chřibských horách.
(63) Druhé vyd. (1930) má »z Vedinád «.
(64) 2. vydání má » uložiti«.
(65) Druhé vydání má » obecném během «.
(66) Dnešní Uherské Hradiště: bylo založeno r. 1257 moravským markrabím Přemyslem Otakarem II. na moravním ostrově u Starého Města jako královská hrazená pevnost proti Uhrům (Kumánům), a dostalo název » Nový Velehrad «. Mělo obnovit slávu Starého Velehradu Rostislavova, ale brzy převládl název » Hradiště «, jednak pro mohutnost opevnění,jednak že lid asi nechtěl starou posvátnou velehradskou minulost vázat na nové, civilní ústředí.


Třebové (založen r. 1267). Za něho zemřel markrabí Jošt 1. října 1411 -» druhý zakladatel kláštera « - a byl pochován před hlavním oltářem u sv. Tomáše. Vedle dobročinnosti proslul také učeností, mistr Jan Hus prý pro něho překládal do češtiny Wikliffovy spisy. (67) Po Joštově smrti se převor Jan z Koruny obracel přímo na římského císaře a českého krále Václava, u něhož našel plné pochopení a podporu. Spolu s proboštem Petrem a ostatními bratry na svatoklimentské hoře získal třetinu Hořenčic; vesnice původně patřila klášteru celá, ale za neznámých okolností se o jednu třetinu přišlo.
Za Jana z Koruny dostoupili moravští augustiniáni ke svým vrcholům. Kláštery v Brně, v Jevíčku, v Mor. Krumlově, v Koruně a na Hoře sv. Kli-menta tvořily těsný přátelský svazek, bohatý majetek umožňoval vzdělání na světové úrovni, a přitom se dbalo i na řeholní kázeň: tak např. převor Čech Augustin byl nazýván » zelator disciplinae - horlitel o kázeň «. (Janet-schek, uv. pr. 34). Avšak Jan z Koruny zažil už také důsledky husitského výbuchu: jednak musil hájit majetek a práva brněnského kláštera, jednak se musil starat o uprchlíky z ostatních klášterů. Tak r. 1421 (19. dubna) byl spálen klášter v Litomyšli, a jeho členové uprchlí částečně do Jevíčka a částečně do Brna, při čemž se jim podařilo zachránit knihovnu a archiv. Poslední převor z Litomyšle, Šimon, zemřel v Brně r. 1441, a litomyšlský lektor Petr tam zemřel r. 1445 ... Podle Janetschka bylo r. 1421 napadeno moravskými husity také svatoklimentské proboštství, a už se nevzpamatovalo ... Roku 1422 byl spálen klášter Koruna Panny Marie, a kdo z mnichů neunikl, byl upálen... V Jevíčku se objevili husité r. 1423, a jevíčští bratři spolu se zbylými z Koruny uprchlí do Brna ... Koncem r. 1424 našli v Brně útočiště i bratři z Krumlova ... Avšak také na samo Brno dolehlo obležení r. 1428. Sv. Tomáš, položený mimo městské hradby, při tom podle » Letopisů « - immensa pertulit damna, vix non annihilatum est: nesmírné utrpěl škody, a tak tak že nebyl zničen «.
Pamětní kniha (Liber memor. f. 11-12) praví, že představení musili být nuceni ke svým úřadům a po krátké době se vzdávali, protože byli bezmocní a žebráci - » quia impotentes et inopes erant«. (Jan. 102) Ještě roku 1498 čteme: »W Brnie Vtery przed sw. Waczlava przeness. 1498... zie pro weliku záhubu a mnohé opussczenye nasseho klasstera, které gsme trpieli a trpyme od ukrutných neprzatel a protiwnokuow wiry krzestanske, kterzi zbozie nasseho klasstera zahubili a spálili a nemohuocze toho zahubenie a spalenie oprawiti a opatrziti pro nassi nuozi a chudobu... prodawame nasse a nasseho dwora poziar (= spáleniště) a sedlisscze na Ssytie przed miestem Brnem s swobodstwim.« (Jan. 101)