Duben 2009

Boček z Labutě - k prostudování v Městské knihovně v Holešově

26. dubna 2009 v 20:29 7. Boček z Labutě a Helfštýna


Citace:
Signatura



MUZ-94(100)"04/14"
Hlavní autor :Brandl, Vincenz (Autor)
Hlavní název :Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae
Vydáno :Brünn : Verlag des mährischen Landes-Auschusses, 1897
Rozsah :viii, 580 s.
Klíčová slova :Odkaz do Wikipediedějiny - Odkaz do Wikipediestředověk - 1400-1407 - Odkaz do WikipedieMorava - Odkaz do Wikipediekodexy - Odkaz do Wikipediediplomatika - Odkaz do Wikipedielistiny - diplomatické - panovníci - Odkaz do WikipedieIzabela Bavorská, 1370-1435 - Odkaz do WikipedieKarel VI., 1368-1422 - Ruprecht Falcký, 1352-1410 - Odkaz do WikipedieVáclav IV., 1361-1419 - Odkaz do WikipedieZikmund Lucemburský, 1368-1437 - Odkaz do WikipedieŽofie Bavorská, 1376-1425 - Odkaz do WikipedieAlbrecht IV., vévoda rakouský - Odkaz do WikipedieJošt, markrabě, 1354-1411 - Leopold, vévoda rakouský - Ludvík, vévoda orleánský - Mikuláš, vévoda opavský - Odkaz do WikipedieProkop Lucemburský, 1354-1405 - Přemek, vévoda opavský - Vilém, markrabě míšeňský - Vilém, vévoda rakouský - Odkaz do Wikipediešlechta - Albert ze Šternberka - Albrecht z Lichtenburka - Albrecht ze Šternberka - Aleš z Bítova - Aleš z Lichtenburka - Aleš z Modřejovic - Alžběta z Bukovic - Alžběta z Kravař - Andreas z Jevíčka - Andreas z Kunštátu - Anežka ze Šternberka - Anna ze Šternberka - Arkleb z Říčan - Barbora z Ležnice - Beneš z Branišovic - Bernard z Lichtenštejna - Bernard z Tlokoče - Boček z Kunštátu - Boček z Labuti - Odkaz do WikipedieBoček z Poděbrad - Boček z Želic - Dětoch z Lulče - Dobeš Rytíř z Popovic - Eliška z Jindřichova Hradce - Erhart Puška z Kunštátu - Erhart z Kunštátu - Franc z Jevíčka - Fridlin z Kojetína - Hans z Rožemberka - Havel ze Zvěřetic - Henslin z Řezna - Herard z Kunštátu - Hereš z Chrlic - Hereš ze Slatiny - Hnátek z Bludova - Hroch z Ořechovic - Hynek z Jevišovic - Hynek z Kunštátu - Jakeš z Klatov - Jakeš z Kostelce - Jakub Štěně z Bělína - Jakub z Budějovic - Jakub z Horky - Jan Gagane z Křídlovic - Odkaz do WikipedieHlaváč z Ronova, Jan - Jan Krušina z Lichtenburka - Odkaz do WikipedieJan z Jindřichova Hradce, jr. - Jan Puška z Kunštátu - Odkaz do WikipedieJan Sokol z Lamberka - Jan Vojna z Litavy - Jan z Bělé - Jan z Číhovic - Jan z Dolan - Jan z Kunštátu - Jan z Malešic - Jan z Nové Vsi - Jan z Říše - Jan z Troskotovic - Jan z Žeranovic - Jan ze Slavonic - Jan ze Strážnice - Jan ze Šumvaldu - Jan ze Švamberka - Janek z Tisové - Jaroš z Drahotuš - Jaroš z Mejlic - Ješek Koniáš z Kněhnic - Ješek Lanek z Vysoké - Ješek ze Životic - Ješík z Popovce - Ješík ze Sudic - Jindřich z Brandýsa - Jindřich z Bystřice - Jindřich z Jindřichova Hradce - Odkaz do WikipedieJindřich z Rožmberka - Jiří z Lichtenburka - Kateřina z Kunštátu - Konrád z Těšína - Kuník ze Žampachu - Kunka ze Zvole - Odkaz do WikipedieLacek z Kravař - Laurenc z Hranic - Leopold z Krajku - Litold z Moštěnice - Markéta z Kroměříže - Markvart ze Šternberka - Maršík z Radovesic - Michael z Prostějova - Mik Filip z Čechovic - Mikeš z Lideřovic - Mikšík Liška z Chrudichrom - Mikšík z Mělčan - Mikšík z Újezda - Mikuláš z Nečic - Mikuláš z Rohozova - Mikuláš z Troskotovic - Mikuláš ze Šternberka - Nicek z Bludova - Oldřich z Jindřichova Hradce - Oldřich z Krumlova - Odkaz do WikipedieOldřich z Rožmberka - Oldřich z Ústí - Oneš z Kunčic - páni z Kunštátu - páni ze Sovince - Pavel z Modřic - Pavel ze Sovince - Pecha z Volyně - Přísnák z Livodřic, Petr - Petr z Kravař - Petr z Krumlova - Petr z Mrzlic - Petr z Nové Vsi - Petr z Račic - Petr z Rovné - Petřík z Petřvaldu - Pilgram ze Slavětína - Přech z Kojetic - Přibík z Krutěnic - Sezema z Tasova - Smil z Barchova - Smil z Ronova - Smil ze Slatiny - Sofie z Kyšperku - Sulík z Konice - Sulík z Radkova - Sulík ze Železné - Swich z Peče - Šavel ze Srazova - Štěpán Holub z Modřic - Odkaz do WikipedieŠtěpán z Křídlovic - Odkaz do WikipedieŠtěpán z Lučence - Odkaz do WikipedieŠtěpán z Pernštejna - Václav z Číhovic - Václav z Doloplaz - Václav z Hradiště - Odkaz do WikipedieVilém z Landštejna - Odkaz do WikipedieVilém z Pernštejna, 1435-1521 - Vilém z Žerotic - Vlček z Dobročkovic - Vojslav z Ježovic - Vojtěch z Mělic - Vok z Holštejna - Vok z Holštejna - Zich z Nedachlebic - Zikmund z Křižanova - Zikmund z Meziříčí - Zikmund z Mírova - Znata z Bělé - Odkaz do WikipedieŽofka z Kunštátu





Páni z Mošnova - kniha k prostudování v Městské knihovně v Holešově

26. dubna 2009 v 20:08 1. Papák z Mošnova


Citace:
Signatura



MUZ-94(437.2)
Hlavní název :Hrad Buchlov
Vydáno :[Kroměříž : J. Slovák, 1920?]
Rozsah :92 + [12] s. obr. příl.
Odkaz do Wikipediedějiny - Odkaz do Wikipediepamátky - Odkaz do Wikipediehrady - Odkaz do Wikipedieprůvodce - Odkaz do WikipedieMorava - Odkaz do WikipedieBuchlov - Odkaz do Wikipediepověsti - majitelé - Adam z Cimburka - Albert z Donky - Anna ze Zahrádky - Arkleb Trnavský z Boskovic - Berchtold, Leopold - Berchtold, Sigmund I. - Berchtoldové - Bohuš Kostka z Postupic - Tovačovský z Cimburka, Ctibor, 1437-1494 - Dobeš Buchlovský - Hanuš z Mošnova - Hartman ze Střítěže - Jaroslav z Buchlovic - Kunkovští ze Zástřizl - Lechvičtí ze Zástřizl - Mikuláš Buchlovský - Morkovští ze Zástřizl - Odkaz do Wikipediepáni z Boskovic - páni z Buchlovic - páni z Kunštátu - páni z Lichtenštejna - páni z Mošnova - páni z Petřvaldu - páni ze Zástřizl - páni ze Žerotína - Pavlovští ze Zástřizl - Petřvaldská ze Zástřizl, Kunhuta - Petřvaldský z Petřvaldu, Hanuš - Petřvaldský z Petřvaldu, Jan Dětřich - Petřvaldský z Petřvaldu, Sigmund Karel - Prakšický ze Zástřizl, Hanuš - Prakšický ze Zástřizl, Sigmund - Prakšičtí ze Zástřizl - Protiva z Buchlova - Přibík ze Zahrádky, Petr - Roman z Vítova - Smil Buchlovský - Stach z Tělice - Václav ze Žerotína - Odkaz do WikipedieVajda z Trenčína, Ctibor - Vnislav Buchlovský - Ždánský ze Zástřizl, Hanuš - Ždánský ze Zástřizl, Jan - Ždánští ze Zástřizl - Odkaz do Wikipedieknihovny - Odkaz do Wikipediearchivy - Odkaz do Wikipediekaple - Odkaz do Wikipediesv. Barbora - Odkaz do Wikipediezbrojnice - Odkaz do Wikipediesály - rytířské - Odkaz do Wikipediesbírky - Odkaz do Wikipedieporcelán - Odkaz do Wikipediesklo - Odkaz do Wikipediemajoliky - práva - lovecké - trestní

Hřivnáčové z Hněvošic rok 1288 - první zmínka o rodu Hřivnáčových z Hněvošic a Herultic

19. dubna 2009 v 12:02 6. Hřivnáč z Hněvošic a Herultic
Z historie obce Hněvošice v okrese Opava
Cituji:

Hřivnáčové z Hněvošic rok 1288

Archeologické nálezy dokazují již pravěké osídlení katastru obce; významnou archeologickou lokalitou je Hněvošický háj, kde je patrno 5 sypaných mohyl, pocházejících původně z doby bronzové, do nichž byly později vloženy hroby slovanské z období Velkomoravské říše.

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1288, kdy byli majiteli Hněvošic bratři Trutvín a Vítek. Původně zde byl dvůr s později postavenou tvrzí.

V držení původně samostatného statku se postupně vystřídala řada majitelů - roku 1377 Zbyněk Hřivnáč, po něm Jan a Václav Kyjovci z Lukavce, Matyáš Bystřický ze Studnic, Jan Kravařský a Mikuláš Tvorkovský z Kravař a Dvořiska.

Jan Papák von Moschenaw z Úval

18. dubna 2009 v 16:25 2. Papák z Úvalu
Wikipedie
Úvaly u Prahy
Citace:

V 15. století se již písemné zmínky množí. V roce 1413 se píše Jan Papák z Úvalu, snad krátkodobý majitel, jelikož se v Úvalech nevyskytovala tvrz. Z roku 1415 máme první zmínku o Úvalech jako o městečku s rychtářem Ottlinem řečeným Hublerem "Ottlinus dictus Hubler iudex opidi in Uwal". Roku 1426 prodává polovici městečka Úval Alžběta, vdova po Ohnišťkovi ze Škvorce, Bervíkovi z Malešic. Blíže můžeme Úvaly charakterizovat až ze zprávy z roku 1462, kdy prodává Mikuláš ze Škvorce svůj díl městečka Čeňkovi z Klinštejna. V Úvalech se nacházely kmetcí dvory (usedlosti poddaných), rybníky a dokonce i doly. Obyvatelé měli robotní povinnosti. Roku 1473 odevzdává Margreta, vdova po Janu ze Stěžova a ze Škvorce, svou část městečka svým čtyřem synům. Před rokem 1489 postavil Jindřich ze Stěžova most přes Výmolu v místech brodu a zmíněného roku si nechal královským majestátem od Vladislava II. potvrdit právo vybírat mýto.

Papákové von Moschenaw

18. dubna 2009 v 16:06 1. Papák z Mošnova
Wikipedie

Cituji:

Papákové von Moschenaw

Papákové z Mošnova - von Moschenaw
Je to starý šlechtický rytířský rod. Jméno nese podle obce Mošnov, který leží v rovinaté části Moravské brány v okrese Nový Jičín.Je pravděpodobné, že již koncem 12. století nebo začátkem 13. století tady mezi Moravou a Slezskem, vznikla malá, slovanská osada. Papakové drželi obec nejprve celou, ale v roce 1350, již drželi zřejmě jen její část. První zmínka o Papácích z Mošnova patří Čeňkovi Papákovi z Mošnova (von Moschenaw), který podepsal VIII. stížný list proti upálení Mistra Jana Husa, dne 28. 9. 1415 ve Šternberku.
Erb rytířů z Mošnova tvoří stříbrný nebo bílý tříramenný hákový kříž na červeném štítě. Klénotem na přilbě je jeden hák hříče. Tento erb je složen na způsob jetelového listu.
Manželka Čeňka Papáka - Anna, ze šlechtického rodu Hřivnáčových z Hněvošic v Čechách a Herultic ve Slezsku. (Sídla Hřivnáčů z Hněvošic a Herultic - Slezský hrad, zámek Zábřeh Ostrava, hrad Vikštejn - purkrabí, dvůr Tvrdonice 1454 aj.).
Synové Čeňka Papáka - Jan, Oldřich (Heralt) a Jiří.
Čeněk Papák ve službách Vídně - Jihomoravská šlechta (Jan z Lichtenburka, Pertold z Lipé aj.) a bývalí rakouští hejtmané (Eincinger, Assenheimer) podnikají od roku 1440 vpády do Rakouska proti Fridrichovi III. Úspěšným nájezdům z české strany v letech 1441 - 1445 se Rakušané snažili mimo jiné čelit i tím, že povolali do svých služeb Čeňka Papáka z Mošnova na Hodoníně, zvaného jimi "Pseningko von Mosicz", který odešel z moravského severovýchodu již v roce 1420. Čeněk z Mošnova a později jeho syn Jan několikrát zasáhli v rakouských záležitostech.
V roce 1453 navázal na služby svého otce Čeňka Papáka v Rakousku jeho syn Jan Papák z Mošnova. Zastával ve Vídni funkci hejtmana nad městskou hotovostí Vídně.
V roce 1454 Čeněk Papák umírá.

Švamberkové - rozkrýt případnou rodovou vazbu Bočka, Mikuláše, Anny z Labutě a Šemíka z Újezda s rodem Švamberků, kteří mají ve znaku labuť

17. dubna 2009 v 19:17 10. Švamberkové
Nemám prokázatelně zjištěno, že rod pánů z Labut, ze kterého pochází naše babička Anna z Labuť, sestra Bočka z Labuť, jehož pečeť z Helfštýna z roku 1406 známe a je v tomto blogu vyobrazena, je součástí rodu pánů ze Švamberka.
Někteří členové rodu ze Švamberka se dostali i na Moravu. Bylo by dobré najít erb pánů .z Labuť na Moravě - tedy erb rodu Bočka z Labuť. Pokud někdo víte, jestli rod Bočka z Labuť z Helfštýna r. 1406 a Šemíka z Labuť a Újezda je součástí roudu Švamberků, napište mi prosím.

Citace:

Encyklopedie > Region Český Krumlov > Historie regionu Český Krumlov > Šlechtické rody v regionu Český Krumlov

Švamberkové

Zámek Český Krumlov, Znaková chodba, znak pánů ze Švamberka, foto: Lubor MrázekŠvamberkové patřili mezi staré české rody s původem v západních Čechách na rodovém sídelním hradu Krasíkov. Počátky švamberského rodu lze vysledovat již v první polovině 13. století. Pojmenování přijali v duchu rytířské módy poněmčením erbovního znamení labutě (Schwann) ve svém znaku. Do jižních Čech postupně pronikali během 15. a 16. století, kdy získali panství Zvíkov, Milevsko, Orlík a Bechyni. Největšího mocenského vlivu však dosáhli jako dědicové rožmberského majetku.
Většina rozsáhlého rožmberského panství měla, alespoň podle smlouvy z roku 1484 o vzájemném dědictví mezi Rožmberky a Švamberky, v případě vymření jednoho z rodů, přejít po smrti Petra Voka z Rožmberka právě na spřízněný rod Švamberků, jelikož členové obou rodů často vstupovali do manželských svazků. Na konci 16. století, kdy bylo jasné, že manželství Petra Voka a Kateřiny z Ludanic zůstane již bez potomka, zveřejnil Jan Jiří ze Švamberka své oprávněné nároky na rožmberské dědictví a prosazoval uznání vzájemné rodové dohody. Především však vznášel protesty proti odkazům a prodejům některých rožmberských panství a vztahy mezi oběma rody kalily žaloby, soudní jednání a spory o platnosti převodů majetku. Již roku 1597 postoupil Petr Vok svému synovci Janu Zrinskému ze Serynu, synovi hraběte Mikuláše Zrinského a sestry Evy rozené z Rožmberka, panství a hrad Rožmberk a po své smrti také Třeboň a Vyšší Brod, což vyvolalo řadu protestů na straně pánů ze Švamberka. Vzájemné spory zesílily zejména po prodeji českokrumlovského panství císaři Rudolfu II. roku 1601. Dědické spory ukončila až závěť Petra Voka z Rožmberka sepsaná roku 1610 na Třeboni, kde bylo potvrzeno postoupení Rožmberka Janovi Zrinskému ze Serynu s výhradou, že kdyby zemřel má panství připadnout Janu Jiřímu ze Švamberka.
Spojením švamberského a rožmberského dědictví tak patřil švamberský rod mezi nejmajetnější české šlechtické rody, neboť po smrti Petra Voka z Rožmberka roku 1611 a neočekávaném umrtí Jana Zrinského ze Serynu v roce 1612 získali panství Rožmberk, Nové Hrady, Libějovice, Borovany a Třeboň s rezidenčním zámeckým sídlem.
Znak rodu ŠvamberkůPo smrti Jana Jiřího ze Švamberka roku 1617 převzal správu nad rodovým majetkem jeho syn Petr. Ten se výrazně prosadil také jako vůdčí osobnost české stavovské opozice proti císaři Ferdinandu II. I když Petr ze Švamberka zemřel v roce 1620, byl majetek rodu konfiskován a panství Rožmberk a Nové Hrady získal Karel Bonaventura Buquoy, generál císařských vojsk.
Popis znaku:
Ústřední figurou znaku rodu Švamberků je bílá labuť (Schwann) se zlatým zobákem (pyskem) na červeném poli. Po získání rožmberského dedictví na počátku 17. století polepšili znak o motiv rožmberského erbu v pravé části půleného znaku.
(mj)



Citace:

Páni z Švamberka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Páni ze Švamberka byl starý český rod s erbem bílé labutě v červeném poli, popř. labuť se zlatýma nohama a zlatým zobákem na zeleném trojvrší, pocházející ze západních Čech. Prvním genealogicky doloženým předkem tohoto panského rodu je Ratmír ze Skviřína o němž je nejstarší zmínka z r. 1223, kdy je uveden ve svědečné řadě v listině biskupa Peregrina. Predikát používal podle obce nedaleko Boru a podle hradu Boru a ze Švamberka se začali psát až jeho potomci. Od 13. století patřili Švamberkové k významným západočeským rodům a od druhé poloviny 14. století patřili mezi přední představitele českého panstva.

Majetek po Rožmbercích
Listinou z roku 1484, která byla dohodou o vzájemném nástupnictví v případě vymření jednoho z dvou dohodu uzavírajících rodů, získali Švamberkové po smrti Petra Voka rožmberský majetek. Na chvíli se tak stali jedním z nejbohatších rodů v českém království. Jan Jiří ze Švamberka začal v důsledku tohoto velkolepého dědictví užívat nový erb - polcený složený ze švamberské stříbrné labutě v červeném poli a rožmberské stříbrné růže ve stříbrném poli. Švamberkové se zúčastnili stavovského povstání a díky tomu došlo ke konfiskaci jejich majetků, byli donuceni k emigraci a roce 1664 v osobě Adama ze Švamberka následovali Rožmberky ve vymření rodu. V roce 1665 se díky sňatkové politice s dědičkami stal švamberský erb součástí erbu Paarů.

Významní Švamberkové



Citace:
ŠVAMBERKOVÉ

šlechtický rod
Český panský rod původem ze západních Čech, první zmínky o něm pocházejí z 20. let 13. století. Svým významem a majetkem se Švamberkové rovnali např. Rožmberkům, od 13. století vlastnili mj. Krasíkov, Bor, Přimdu, Zvíkov, Orlík, Kašperk, Bečov nad Teplou, panství klášterů Milevsko, Kladruby, Nepomuk, dále např. Kestřany, část Bechyně, po vymření Rožmberků zdědili Nové Hrady, Rožmberk, Třeboň, Borovany či Libějice. Vzestup rodu spadá do 15. a 16. století, jeho členové zastávali významné posty v administrativě země. Za účast ve stavovském povstání proti Habsburkům v letech 1618 - 1620 byl švamberský majetek cele zkonfiskován. K nejvýzanmnějším členům náleželi mj. Bohuslav ze Švamberka (zemř. po roce 1425), zpočátku velký odpůrce husitům, v roce 1421 však přešel na jejich stranu a stal se dokonce vrchním hejtmanem táboritů, Petr ze Švamberka, v letech 1616 - 1620 člen direktoria a zemský správce. Příbuzenskými svazky byli Švamberkové spojeni mj. s Rožmberky, Šternberky, Paary, Oppersdorfy, Pernštejny, Lobkowiczy aj. Rod vymřel v 17. století.

Místa v Praze s rodem spojená:

Schwarzenberský palác(Vojenské historické muzeum)



Citace:

Třeboň

HOTEL ZLATÁ HVĚZDA

Švamberkové

Opravdu překrásný znak měli pánové ze Švamberka. Jejich stříbrná labuť se zlatým zobákem, či jak se v heraldice praví se zlatým pyskem, se v červeném poli vyjímala velmi pěkně. Tento rod původně pocházel z českého jihozápadu, ale protože se velmi četně větvil, dostali se jeho mnozí členové až na Moravu. Jednou z větví byla linie Borská.
Jejím zakladatelem byl Jan ze Švamberka, jenž zdědil od svého otce Hynka Bor a získal také domažlický úřad. Díky vlivu své manželky Benigny ze Starhemberka a tomu, že jeho rodina žila při hranicích bavorských, se jeho potomstvo poněmčilo. Také odstoupili od víry pod jednou a oblíbili si víru Lutherovu. Když Jan roku 1533 zemřel, rozdělili se synové Petr, Bartoloměj a Jan Erazim tak, že první dostal Ronšperk a ostatní po polovici Boru. Jan Erazim se stal v letech 1557 až 1560 hejtmanem v Slavkově a Šonfeldě. Navíc se ještě roku 1561 stal nejvyšším mincmistrem. V okamžiku smrti (10. května 1580) byl však bezdětným a tak po něm dědili synovci po nejstarším bratru Petrovi.




Jan Papák z Mošnova a Úval

15. dubna 2009 v 20:24 2. Papák z Úvalu
ze VII. ročníku časopisu
"Pod Lipany"

(1928)
Ú V A L Y V M I N U L O S T I

Výběr ze VII. ročníku časopisu "Pod Lipany"

Citace:

Počátkem XV. století jsou Olbramoviči donuceni pro finanční nesnáze prodati své mlýny v Praze a na konec se jim věřitelé usadili na Škvorci. Potom vládne na panství škvoreckém Jan z Klučova (od roku 1418), který 27. března 1419 prodal selské dvory a mlýn v Dobročovicich Janu Dubcovi z Dubec. Po jeho smrti se vdova Eliška provdala za Jana z Ohnišťan, který zemřel roku 1426. Jiný zápis o Úvalech pochází z roku 1413, kde se jmenuje Jan Papák z Úvalu, a roku 1415, kdy je zapsáno jméno Otleina Hublera, rychtáře městečka Úval. (Otleinus Hubler index oppidi in Uval.) Roku 1441 prodává Petr ze Škvorce 6 statků v Přišimasech Václavu z Tuchlovic a Malovarů. Jest majetníkem i statku Hostyně.

Papákové z Mossnow

15. dubna 2009 v 19:53 1. Papák z Mošnova

Moravská Nová Ves (Neudorf)

(v dávnověku se jmenovala Waltersdorf). Za dvě hodiny po rovině přijdeme do obce. Je zde (1837) 316 domů a 1510 obyvatel (733 mužů a 777 žen). 7/
Náležela 1257 ke klášteru Velehrad, ale pustá. 7/
V roce 1315 Otto starší z Parczs a jeho synové Kadolt a tříletý Otto dostali pod podmínkou, že tu zůstanou a potom by ves převedli znovu na klášterní majetek, avšak ponechají se to s vědomím rozhodčího soudce, v dřívější svobodě 1 dvůr, 4 lány, 7 rybník, pro prvních osm let polovinu. Druhou polovinu by měli dělit na soudce a nové osadníky - kolonisty. 7/
V roce 1384 se už jmenovala Nová Ves u Týnce (Neudorf bei Teinitz. 7/
Roku 1446 byla připsána klášterem na Ezebek Papak z Mossnow na Hodoníně a jeho syny Jana, Jiřího (Georg) a Haralta za 1000 fl moravských. 7/
V 15 a 16. století zde byla rovněž fara. 7/
V roce 1528 vyměnil ves (s dvorem, správou a patronací) opat František na Alfs Lasskowský z Schwabenicz za obec Tučapy (Tuczap) a hned převedl na Jana staršího ze Žerotína-Strážnic. 7
Kolem roku 1640 fara zanikla, protože vznikla kostelní komenda mikulčického faráře. 7/
Až 1 července 1680 je zde znovu byl přijat vlastní farář. Pro velká shromáždění lidí byl kostel nedostatečný. 7/
Ochránce 1770 měl postavit a do 1773 nynější kostel značně větší. 7/
Fara s kostelem svatého Jakuba se třemi oltáři. 7/
Pěkná velká škola vesměs pod vrchnostenskou a církevní děkanskou ochranou, ke které přináleží také ještě Týnec a Hrušky. Kromě toho má obec 1 obecní hostinský dům a 1 bydlení pro důstojníka. 7/

Jan Papák von Moschenaw

15. dubna 2009 v 18:08 2. Papák z Úvalu

Wikikniha

Valticko/Liechtensteinská panství/Břeclav (Lundenburg)

Týnec (Teinitz)

Citace:
Vývoj názvu městysu: Tyn, Tein, Tynecz, Zeinicz, Teinitz, Tetwitz, Týnec. 7/
Jedna a tři čtvrtě hodiny po písčité rovině pod návrším leží (1835) městys se 140 domy a 637 obyvateli (329 mužů, 308 žen), které se živí zemědělstvím. 7/
V roce 1030 byl pustý v držení zemského knížete zvaného z Břeclavi (podle Kosmy). 7/
V roce 1292 jde Konrád a Petr od Týnce přes hranici mezi Přítlukami a Rendekem (?). 7/
Stála zde fara již v roce 1286, a ještě později, asi 1384 a 1416 (viz držitele Lanžhotu). Zmizela beze stopy. V roce 1384 zřízeno tržiště a poté hrad, 1416 a 1437 opevněný. 1636 ale postaven zámeček a statek. Na vše držitel vidí shora. Jiné osudy obce jsou neznámé. V každém roce koná roční a týdenní trh. 7/
Již ve 14. století byl dávno postavený hrad, dům Holštýnských. Vok z Holštýna prodá hrad. 7/
Jodok v roce 1384 vytvořil celek, v Týnci je znám jeden mlýn a patronát. 7/
Toto nejlepší místi s mlýnem a patronátem zde zanechal markrabě Albert. Zeměpán však musel později místo opět prodat, v roce 1472 potvrdil král Matyáš prodej zámku Týnec mladému Jindřichu (Heinrich) z Liechtensteinu od Jana z Mossnow. 7/
V roce 1527 prodává bratranec Linhart a Jan z Liechtensteina na na Jana Žerotína-Strážnice osamělý hrad Týnec i s městečkem. mýtem, dvorem, mlýnem a patronátem. 7/
V roce 1636 hraběnka Esther z Oppersdorf, rozená z Meggau, prodala městys se zámkem i statkem. 7/
Obec je nově postavená. Roku 1760 kníže Josef Václav kníže z Liechtensteinu nechal postavit malý kostel se hřbitovem. Kostel je zasvěcený svatému Janu Křtiteli. Dole je postavena jako dcera kostela nová fara. 7/
Mezi budovami stojí za zmínku: škola nově postavená v roce 1834, 1 vrchnostenská myslivna a obecní výčep. 7/
Další soupisy chybí stejně jako u Lanžhotu. 7/

Zbyněk a Václav Hřivnáčovi z Heraltic v Ostravě Zábřehu

13. dubna 2009 v 17:05 6. Hřivnáč z Hněvošic a Herultic

- - STŘEDOVĚKÁ A RANNĚ NOVOVĚKÁ HISTORIE ZÁBŘEHU NAD ODROU (OSTRAVY-ZÁBŘEHU) V DATECH - -

Jan "Čenis"Galeta
Jiří Kolbaba
Citace:
.
.
.

1466-Jan ze Zábřehu přijal léno na dvůr, mlýn a několik poddaných.
1466-zbývající části vsi Zábřehu udělil olomoucký biskup Taso lénem Zbyňku a Václavovi Hřivnáčům, bratřím z Heraltic.
1476-léno polovice vsi Zábřehu držené Janem ze Zábřeha převzal Mikuláš z Mělníka.
1476-léno na čtyři podsedky v Zábřehu přijal Jan ze Šenova.
1479-Mikuláš z Mělníka se léna polovice vsi Zábřehu s dvorem, mlýnem a s rybníky vzdal a toto léna přijal Mikuláš Pelka z Hotčovic.
1480-Václav Hřivnáč se vzdal léna polovice vsi Zábřehu, na kterou místo něj převzal léno Mikuláš Pelka z Hotčovic, někdy poté Zábřeh patřil Jindřichu Bzenci z Markvartovic.

Kostel sv. Václava v Ostravě - Václav Hřivnáč z Heraldic

13. dubna 2009 v 16:31 6. Hřivnáč z Hněvošic a Herultic
Masarykova univerzita v Brně
Filozofická fakulta
Seminář dějin umění
nástěnná malba
"Zákon a milost"? v kostele sv. Václava v Moravské Ostravě
Bakalářská diplomová práce

Jana Přidalová
Vedoucí práce Doc.PhDr.. Milena Bartlová, CSc.
Brno 200ž
Citace:


[3] Řeka Ostravice tvořila v 16. století hranici mezi Moravou a Slezskem, oddělovala tedy
Moravskou Ostravu od říše polské. Moravská Ostrava patřila panství hukvaldskému, roku 1267 ji
koupil olomoucký biskup Bruno. V 16. století náležela Moravská Ostrava stále panství
hukvaldskému. Z roku 1539 pochází první písemná zmínka o moravskoostravské radnici. Polská
Ostrava (dnes nazývána Slezská Ostrava) náležela od počátku knížatům těšínským (těšínský kníže
Přemysl II. jej roku 1476 prodal Václavu Hřivnáčovi z Heraldic); roku 1508 prodali
Slezskoostravské panství Hřivnáči z Heraltic zemskému hejtmanu těšínského knížectví Janu
Sedlnickému z Choltic.


[4] Jan O. Eliáš, Kostel sv. Václava -- nejstarší dochovaná stavební památka v Ostravě, in:
Ostrava. Sborník příspěvků k dějinám a výstavbě města, 7, Ostrava 1974, s. 106.

[5] Podle restaurátorské zprávy Romany Balcarové z jara roku 1998 přetrvávaly tyto domněnky
již podle restaurátorů Tomka, Čobana a Stejskala, jejichž zpráva z roku 1982 je však nyní
ztracena. Archiv památkového ústavu v Ostravě, restaurátorská zpráva Romany Balcarové z r.
1998 (fresky v kostele sv. Václava v Ostravě), sign. R-D 433.

[6] Tato informace je uvedena v Zápisech památkového ústavu v Ostravě, adresováno Státnímu
ústavu památkové péče a ochrany přírody v Praze, 6. 12. 1963.


Anna Hřivnáčová z Labutě

13. dubna 2009 v 16:04 7. Boček z Labutě a Helfštýna
Zajímavosti města Fryšták PSČ 76316

Slávek Zapletal
Citace:

1437 - převedeno na městečko Fryšták 40 kop grošů, dlužených Jiřím ze Šternberka a Annou Hřivnáčovou z Labutě

Čeněk Papák z Mošnova na Moravském sněmu v roce 1440

12. dubna 2009 v 20:40 1. Papák z Mošnova
Archiv český
Staré písemné památky
vydává komise k tomu zřízená při královské české společnosti nauk
Redaktor Josef Kaxoijsek
díl X
.
.
.
Sněmy moravské z let 1412 - 1514
V Praze 1800
V komisi knihkupectví Buršík a Kohout
Tiskem dra Ed. Orcgra

Citace:

256
 B, XII. Snétny moraveké. 
xn,
Landfryd daný na obecním sněmu t Brně 28. ledna 1440.
Orig. zemsk. arch. mor. v BmS. V. IV. 240.^}

Ve jméno božic Amen. My Pavel z božie milosti biskup Olomúcký, i všichni
opati a preláti země markrabstvie Moravského; a my Jan z Cimburka a z Tliova-
čova, hajtman markrabstvie Moravského, Jan z Lompnice, Jan z Lichtenburka a z Šor-
šteina, Albrecht z Štermberka a z Laková, Dobeš z Meziříčí a z Tmávky, Kryštofor
z Lichtštaina, Jan z Krajku a z Vranštaina, Raymprecht z Ebrstorfu a z Ostroha-
JiHk z Kravař a z Strážnice, Jan z Hradce, Petr z Konice, Heralt z Kmistáta
a z Lisic, Lacek z Štermberka, Jan z Bozkovic a z Luky, Jan a Miroslav bratrie
z Cimburka, Beneš a Vaněk bratřie z Bozkovic, Henyk [sic] z Walšteina, Boček
a Kuna z Kunstata, Zdeněk z Walšteina, Sčepán z Vartnova, Pavel a Vok z Sovince,
Heralt z Sovince a z Dúbravice, Smil z Dúbravicc,') Milotha z Tvorkova, Proc^k
z Kunstata a z Opatovic, Jošth z Rosic, Mikuláš z Tvorkova, Procek z Wilmberfca,
Jaroslav z Šelmberka, Smil z Moravan, Mikuláš z Vlašimě; - a my Vácslav z Kutňc
podkomořie markrabstvie Moravského, Jan Kužel z Žeravic a z Quasic, Markvarth
ze Zvole, Boček z Othoslavic, Jan z Opatovic a z Dlúhej Vsi, Ozvald Oncigar z Hrádku,
    Čeněk z Mošnova, Zdeněk z Švábenic, Markvarth z Dubóan, Mikuláš z Milonic, Petr     
    Roman z Vitovic, Blažek z Borotína, Beneš z Svonovic [sic], Jan Raczek z Mrdic^ 
Jan Tlačisvět z Bystřice, Mikuláš Cigán z Račic, Petr Nebojsé z Sehradic, Stibor
z Hluku, Ondřeji z Bukovic, Bohunek a Konrád bratřie z Miroslavě, Géwl z Hru-
šová, Nyklas Hunth z Dunajovic, Franěk z Hartmanova, Jan Zub ze Zdětína, Jan
Svinka z Šardic, Mendlík z Gryffenberka, Jindřich Huse z Podhradí, Ješek z Spyti-
ůova, Mírek z Dražejovic, Závise z Kunčic, Protivec a Herman bratřie z Pavlovic,
Levík z Slezan, Jan Kopyna [sic]*) ze Zvole, Mikuláš z Nevojic, Václav z Drho-
tína [sic],') Sčepán z Pavlovic, Hynek z Újezdce, Drslav z Ochab, Mešek z Kostelce,
Pavlík z Liteučic, Jan z Skrbeně, Zigmund z Rayspurku, Ondřej Valach z Přestavili,
Bohuška z Bietova a z Sokolník, Jakubek z Maršová, Jan z Katheřinic, Jan a Hynek
bratřie z Rokytnicej Vácslav *) z Žeravic, Aleš z Vrahovíc, Zich z Wolfmperka, Arkleb
Víčkovec z Víčková, Bohdal z Dédkovic, Jindřich z Bařic, Stach z Kokor, Stibor
z Hoffeřic, Mladotha z Prusinovic, Jan z Potštátu, Milotha z Morkovic, Arkleb z Kan*
kovic, Raczek z Cetochovic, Beneš Zástřil, Filip z Újezda, Jindřich Čihúvka, Jindřich
Jaromířka, Drslav z Nákla, Vácslav Papiš, Ondřej a Jan bratřie z Chvalkovic, Jm
Kužel mladšie z Žeravic, Bušek z Melič, Arkleb ') z Pačlovic, Arkleb z Kunovic,
Prokop z Domarayslic, Slávek z Stichovic, Zigmund Wajtmiuár, Štěpán z Slavikovic,

I
*) Vu Brandl, kniha ToTačoTakA p. 4 sq. - ') Neni t knize Tovaíovské. - ^ Kn. Toy. Kepini.-
•) Kn. Toy. z Dohotína. - *) Kn. Tor. má Jan. - •)&!. Tot. Jakub,

z toha 1440.

257

K



Z Koénik, Jan z Opolnésic, Biažet z Přečkova, Hanuš z Waldíkova, Smil
Jan bratřie z Nemotic, Ščepán z Dobročkovic, Kryštofor z Zarušek, Jakub z Dřie-
nového, Petr ze Zvole; a my purgmistři a rady mést OlomúcCj Brna, Znojma, Ji-
hlavy, Hradiščě, Uničova, Litovle, Ejvančic, vyznáváme tiemto listem všickni ze spolku
přede všemi, ktož jej čtúc slyšeti bndú:

Jakož pro naše hříchy a z dopuščenie božieho tato naše země po smrti najjas-
ějšieho knížete a pána krále Albrechta, slavné paměti, Římského, Uherského, Českého,
Dahuatského, Gharvátského etc. krále, kniežetc Rakúského, pána našeho milostivého,
jest osiřela, a my vidúce a znamenajíc záhuby a škody, kteréž sě dějí od nékterých
v tejto zemi i také do jiných zemí, chtíce rádi, aby ty záhuby nynějšie i budúcí,
ač by které znikly, ulíroceny a staveny byly: I učinili jsme byli sněm obecný,
svolání prelatuov, zeman i měst markrabstvie Moravského v městě Brně den svatej
Lucie panny [13. ledna]; na kterémžto sněmu darem božiem všichni společně vstúpili
jsme v jednotu a jednostajně smluvili jsme sě za jeden člověk a slíbili jsme sobě
tu jednotu držeti a zachovati ctně, věrně a křesťansky, tak abychom hrdly i statky
svými jednali a skutečně pomáhali pokojiti země tejto, tak aby každý na svém dosti
měl až do přijetí pana budúcieho, kteréhož ze spolka přijíti máme s Bohem řádně,
rávě a spravedlivé a s našie ctí, a tak učiniti máme a chcme bez zmatku.

A jsúc v tej jednotě, učinili jsme druhý sněm obecný země tejto v Brně na

den svatých Šebestiána a Fabiána [20. ledna] mučedlníkuov božiech, na kterémžto

sněmu potvrdili jsme a mocí tohoto listu potvrzujem tej svrchupsanej jednoty, a sli-

bujemy v tej jednotě státi a skutečně pomáhati každý z nás vedle svého moženie

tuto sirů zemi pokojiti, aby každý v svých rádiech a v právích zóstal. A ty všecky

Téci svTchnpsané slibujemy každý z nás a společně sobě zdržeti ctně a v-ěrně a kre-

sťansk}' svú dobru čistú věni jako dobří lidé. Pakli by který z nás toho neučinil,

jehož pane Bože nedaj, tehdy ten nemá jmieti žádného práva a žádnej svobody

T tejto zemi. A slibujem sobě na takého ze spolka pomoci hrdly i statky svými.

A tato svrchupsaná jednota a ustavenie i zjednání tak, jakož sě svrchu píše, jmá

trvati a slibujem v tém státi až do budúcieho pána, kteréhož zespolka jmáme řádné

přijíti tak, jakož sě svrchu píše.

Také ktož by chtěl v tejto zemi v tuto jednotu a ustavenie k nám vstúpiti,
ešto by jeho jméno nebylo vepsáno v tomto listu, ten jmá hst svuoj otvořitý [?]

svú pečetí v městě v Brně na rathúsi položiti v moc purgmistra a rady tiem
byčejem, jakož jest připiš od nás vydán, přiznávaje sě, že v tejto jednotě a ustavenie

dle nás stojí. A to jmá tak mocno býti, jako by jeho jméno v tomto listu bylo
opsáno a pečeť jeho přivěšena. A jestliže by která ta^) pečeť nedošla k tomuto

*) v knize Tova6. ,ta" schází.

Archiv Če»ký X.

33

258

B. Xn. Snémi/ moravské.

listu, ješto jeho jméno napsáno jest v tomto listu, to tomuto listu a tejto jednotě
a zjednání nemá ěkodno býti, než proto tento list jmá v své plnej moci zuosUti,
jako by všecky pečeti při néra byly. A toho všeho, což v tomto listu svrchupsáno
jest, na svédomie a jistotu naše vlastnie pečeti přivěsili jsme k tomuto listu. Jenž
jest dán a psán v Brně léta od narozeníe syna božieho tisícieho Čtyřstého čtyridsá-
tého počítajíce, v ten čtvrtek po hodu svatého Pavla oa vieru obrácení.
PřivěSena 1 relká a 1S4 malých pečetf; scbizf 1.

xm.

Rozsudí stavů moravských a českých urovnávají nevoli a rozepře mezi stavy českými
a moravskými. V Meziříčí dne 11. srpna r. 1440.

Kopie staríi zemek. arch. mor. v Bme. Bočkova sbírka í". 668.*)

Ve jméno boží Amen. My Jan z Lompnice a Petr z Konice, ubímané z strany
pánuov moravských; Jan z Pernšteina a Diviš z Chlumu a z Košenberga, ubrmané
z strany pánuov českých; a Hašek z Waldšteina, najvyšší ubrman ku postředku od
obú stranu volený, vyznáváme tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie, nebo
čtúc slyšati budu:

Jakožto duostojný v Bože otec a pan kněz Pavel biskup Olomucský, a urozeaí
páni, pan Jan z Cimbui'ga a z Thovačova hauptman markrabstvie Moravského, a jiní
páni, rytieri, panoše, města i všichni prelátové země Moravskej se všemi jich slu-
žebníky a poddanými duchovními i světckými s jednej strany, krom z tej stranv
zejména vynímajíce pana Reynprechta z Ostroha, pana Jana Krajíře z Freynsteina,
Linharta Ozenhaymara z Pohořelic, Ozvalda Eynczingara z Hrádku, Okareckého z Ho-
lubka, Blažka z Veselé a Jana z Svétlova;

a urození páni, pan Hynce z Pirgšteina a z Polné, pan Períchtolt z Lippé
najvyššie maršálek královstvie Českého, pan Jiřík z Kunstatu a z Poděbrad, pan
Bohuše z Postupic a z Lithomyšle, Pardus z Vrátková a Richenburga, kněz Bedřich
z Strážnice, a města Poličko [sic] a Mýto, také se všemi svými služebníky a podda-
nými, duchovními i světckými, z druhej strany, krom tyto z tej strany také vyníma-
jíce: pana Jana Hluckého, Viléma Puklici, Jana, čeíika a Vaňka bratřie z Šarou,

na nás jakožto na mocné ubrmany přišli jsú mocně a konečně o všecky války
a jiná záščí, ruoznice a nechuti, keréž jsú mezi uimi kerakkolvék vznikly a zaálv
budto v lantfrydu, nebo po lantfrydě až do dnešnieho dne, nic nepoostavujíce, slí-
bivše 8 obú stranu všichni společně svú dobru věru a každý zvlášče sám za sé pode
ctí a pod věru, aby na našem vyrčenie o ta záščí dosti jměli.

Protož my již psaní ubrmané mocí ubnnanstvie svého najprve jsme je o ti

*} Oriff. ve lUTo^-Bkém arch. mor. schiUf.

m^Ě

z roku 1440,
259
všecka záščí b obú stranu konečně smieřili, i sami se s nimi všichni vespolek smie-
hijem mocí tohoto lista, tak aby nižádný z svrchupsaných stran, ani my ubrmané

I ani nižádný jiný, ktož jest podle nich anebo podle nás o ty svrchnpsané véci zašel,
drahému toho nezpomínal ve zlé vuoli, skutkem ani slovem, ani kerým právem du-
chovniem nebli světckým pod základem svrchupsaným cti a viery propadenie. A je-
_ stliže by kto protiv tomu učinil, co sě tej smieřené a smlnvenej pře dotýče, tehdy

■ naň známe tiemto listem, že jest čest a vieru propadl.

B A také ktožbykolvěk s svrchu jmenovaných, jenž jsú s obú stranu vyňati,

■k témuž našemu mieru a npokojenie pristúpil, tehdy ti, kteri jsá s strany pánnov

českých, mají listy své přiznávající pod svými pečetrai položiti u pana Jana Lomp-

nického na Meziříčí, a kteří jsú z pánuov moravských strany, tiť mají listy své

přiznávající pod svými pečetmi položiti u pana Jana na Pernšteině, a to ve třech

■ nedělech od dání tohoto listu. A ti, kteří by tak listy své položili, jakož sé svrchu
píše, mají podle nás a s námi ve všech kuších státi a toho mieru a upokojenie úplně
požívati jako i my a tak mocně, jako by zejména v tomto listu byli napsáni.

A dále mezi svrchupsanýma stranoma pod svrchupsaným základem o jiné
véci vypovídáme v tyto slova: Item vypovídáme, aby všechny holdy s obú stranu
byly propuěčeny, a ač by kdo co za hold byl slíbil dáti neb zaručil, jeáto by toho
ješfce byl nedodal, toho má prázden býti i rukojmie jeho.

I Item vypovídáme, aby kněz biskup Olomucký Parduse vězně i všeclty tovarySe

jeho propustil z vězenie a rukojmie jich; a k tomu všichni jiní vězňové, služebm'ci
nebo poddaní těch, jenž jsú v tomto zápisu nebo budu, mají z obú stranu prázdni
býti i rukojmie jich konečně propuščeni, a ve jméno Roman a Donat aby také inhed
prázdni byli. A ač by sě kto byl šacoval, což by byl nedodal až po dnešnie den,

I toho áatcunka také má prázden býti.
Item Pardus má Svitav knězi biskupovi postúpiti ve čtvrtek před svatým Jiřie
nyní najprv příščiem; a po dnešní den aby nižádných úrokuov více nebral ani po-
mocí, a zvlášče z toho zbožie. Pakli by kto co byl slíbil dáti neb zaručil buď úrok
nebo pomoci, čehož jie nedodal po dnešnie den, má toho prázden býti i rukojmie
jeho, a nižádným obyčejem aby na ně více nesahal.

Item o panu Heraltovi z Kunstata vypoviedáme, s kýmž on má činiti v zemi
Moravskej, o to aby s obú stranu dosti jméli na panu Menhartovi z Hradce, a když
f by jim rok položil, čtyři neděle dodá [dada] napřed věděti, aby k roku stáli. A také pan
Heralt má sě již upokojiti a nemá na nižádného moci sehati, ani kto naíi, keři jsú
v tomto zápisu neb ješče budu. Také pan Heralt nemá viec holdu bráti, i vězňóm
všem má rok dáti v podobný základ až do páně Menhartova vyrčenie. Pakli by toho
pan Heralt učiniti nechtěl, tehda svrchujmenovanie páni v tomto listu napsaní nemají
jeho yiec zastávati ani jemu pomáhati nižádným obyčejem.

seo
B, XII. Sněmy moravské.
Item o panu Janovi z Helfenšteina vypovídáme, aby on všecky holdy pro-
pnstil v zemi Moravskej a více nesehal. A ač by kto dáti slíbil neb zaručil budto
hold, pomoc, neb šateunk, čehož by kto byl nedodal po dnešníe den, má toho prázden
býti i rukojuiie jeho. Také nemá již v zemi Moravské více váleci o tu jistu věc,
ani na koho mocí sehati. A Brodu Uherského má konečně na svatého Jana Křtitele
božieho najprve přieščieho podkomořiemu nebo tomu, kohož páni pošlí, postúpiLi
beze všie řečie a výmluv věelikakých. Pakli by pan Jan toho učiniti nechtěl, tehda.
svrchu jmenovanie páni v tomto listu napsanie, nemají jeho vtec zastaviti ani pomáhati
nižádným obyčejem.

Item o Vilémovi Puklici vj^ovídárae, aby on také všecky holdy propustil
v zemi Moravskej a dále nesehal. A ač by kto slíbil hold, pomoc, nebo šatcnnfc
dáti, nebo zaručil, čehož by kto byl nedodal po dnesnie den, má toho prázden býti
i rukojmie jeho. Také nemá již více v zemi Moravské váleti o tu jistu věc, ani nn
koho sehati. A Přerova má konečné ve čtyřech nedčlech od dání tohoto listu po-
stúpiti podkomořiemu nebo tomu, kohož páni pošlí. Pakli by Vilém toho učiniti
nechtěl, tehda svrchu jmenovaní páni t tomto listu napsanie nemají jeho viec zastávati,
ani jemu pomáhati nižádným obyčejem.

Item o panu Hynci Ptáčkovi, jakož vinu dává panu Janovi z Cimburka haupt-
manovi a podkomořiemu a městóm, a páni moravščí a zemane zase vinu dávají panu
Ptáčkovi pro kněze Fridricha z Poličlíy: O to tak nalézáme i prosíme jich s oM
stranu, aby to mezi nimi minulo pro zemské dobré.

Item o panu Perichtoltovi, jakož vinu dává pánóm moravským pro EyncingflrA
Ozvalda, že mu pobral v Lítobratřiciech v lantfrydě, a druhé pro pana Reynprechta
z Ostroha, jeito jal Beneše z Krhova, tak sě nám zdá, že páni tiem vinni nejsú;
a tak vypovledáme: Když práva puojdú, aby sebe o to právem hledali, ale ne moci.

Item jakož pan Perichtolt vinu dává, že jsú mýta přivětčšena mimo start
obyčejj tak sě nám zdá i vypovídáme, aby páni moravščí všichni o to společně stáli,
aby ta i jiná nespravedlivá mýta stavena byla, neb sě to vší země dotýče.

Item jakož pan Perichtolt podkomořiemu Vinu dává o Nachyma žida, keiýž
zhynul, o to vypovídáme, aby pan Perichtolt sě ptal na statek toho žida a na ní^sd,
kto by je měl, a k tomu toho hleděl právem. A páni i podkomorie mají toho pafli
Perichtoltovi radni a pomocní býti, aby sě jemu spravedlivé stalo.

Item jakož pan Perichtolt vinu dává podkomořiemu o pušky a o jinú zbroji,
že by mu pobral na Uherském Brodě, to odkládáme na budúcieho pána, aby meri
nimi to dělil.

Item jakož Trčka a Rúsinovský žalovali na pana Ozora z Luky a na pu>
Beneše z Crné hory, vypovídáme, aby pan Ozor a pan Beneš vice na jich zboií
a lidi nesehali a z holduov je konečně propustili.

ÉĚ

z let 1440 a 144Í,

261
Item vypovídáme: Ktož by kolivék buď Březanský z Skal, neb jiný, ješto by
iv tejto zemi Moravskej svévolně sč vytrhl mimo tento náš mír a jednotu a zemi
hubil, tého nižádný z kraje pánuov českých svrchupsaných ani z Moravy nemá za-
stávati, ani jemu pomáhati neb fedrovati tajně ani zjevně nižádným obyčejem.

B Item vypovídáme, aby pan Perichtolt Okarec tvrze nám v naši ubrmanskú

■bac inhed postúpil se váiem, což k tomu pfíslušie, jcšto on toho jest v drženie.

^^^ Item také, což by sé kolvěk komu z svrchupsaných stran od koho stalo

V a príniéřie, vypovídáme: keři mezi sebů opravce mají, aby o to na svých opravcích

dosti jměli. A kteří opravcí nemají v svých listech, to my sobě pozóstavujem, takové:

když jim toho rok položíme, dadúce jim dvě neděle napřed věděti, aby před námi

byli, každý svým svědoraiem. A my bohdá mezi nimi o ty věci chcme konati.

^ Item nade všecky svrchupsané věci mocné vypovídáme i rozkazujeme oběma

"stranoma svrchupsanýma i sami sobě s nimi v témž zápisu a jednotě jsúce, abychom

již všitcni společně i každý obzlášče podle svrchupsané naší výpovědi všecky kusy,

tmír a upokojenie sobě obapolně, věrné a křesťansky zdrželi a zachovali úplně a docela
pod základem svrchnpsaným. A toho ku potvrzenie a ku pevnému zachovánie raieru
i všech věcí svrchupsaných my svrchuj měno vanie ubrmané pečeti své přivěsili srny
k tomuto listu. Jenž jest dán v Meziříčie ve čtvrtek den svatého Tiburcí létha od
fbožieho narozenie tisíc čtyři sta a čtyřitciatého.

Ex archive statuum M. Moraviae,
Pét pečetí přivěseno. In marg: Mocoá vcjpovéď mezi néktcrými osobami o oeToli a o céj^ikč z6sii.

XIV.

Stavové moravští Heraltovi z Kunitatu a z Bozkovic a prftvodu jeho o 50 - 100 koních dávají
bezpečný list k jednání v méstč Brně. V Bme dne 7. června 1441.

Orig, zertitk. archivu stavovsk. v Brní V. IV. 241. Kopie starH zcnwfc. archivu Mor. v BmS,

Bočkova slňrka Č. 670.


Moravský sněm v roce 1434 - Čeněk Papák z Mošnova a Týnce

12. dubna 2009 v 19:58 1. Papák z Mošnova
Archiv český
Staré písemné památky
vydává komise k tomu zřízená při královské české společnosti nauk
Redaktor Josef Kaxoijsek
díl X
.
.
.
Sněmy moravské z let 1412 - 1514
V Praze 1800
V komisi knihkupectví Buršík a Kohout
Tiskem dra Ed. Orcgra

Citace:
        B. XII. Sněmi/ moravské. 

Také všickDi svrchupsaní máme a slibujcm dobru vérá ten svrcliupsanj lant-
fr}d do péti let od dánie tohoto listu držeti, a k tomu věrně, aby držán byl, po-
máhati ve všech kusech, jakož sě svrchu píše. A jestliže by z nás svrchupsanýd
kterdho pečeť nedošla buďto jednoho neboli viece k tomuto listu, tiem tento lantfnid
v žádné věci nemá zrušen býti, než jmá v své plné moci ostati, jako by všech pe-
četi privěšeny byly. Také byl-li by který pán, jehož méno v tomto listu posazenu
nenie, ješto by svú pečeť potom k tomuto lantfrydu chtěl přivěsiti, to má tak mocDO
býti, jako by njiiie přivéiena byla a jako by právě jeho méno napsáno bylo. A těch
všech svrchupsaných věcích na potvrzenie pečeti naše s vědomím naším přivěsili sme
k tomuto listu. Jenž jest dán v Brně léta po božiem narození tisíciebo Čtyrstého
a potom v jednomecietraém létě, ten pondělí před svatů Alžbětu, léta královstvie
našich Sigmunda svrchupsaného Uherského etc. v XXI.,*) Římského v Xn. a Českéht*

v drubém létě.

Ad mandátům D. regis Franciscus prepositns Strígoniensís.

PečeU zachováno: 2 velké a 47 malých; schází 7.
•) A, Č. IIL S37 mi XXXV.
TI.

Landfryd daný na sněmu obecním v Brně 4. března 1434*)
Orig, v zemsk. arch. moravsk. v BmS. Lit. C

My Albrecht z božie milosti knieže Rakáské, Štýrské, Korutanské a Kar-
niolské, markrabie Moravský a hrabě Tyrolský oc; a my N. z tejž milosti biskup
Olomunský [sic], Václav také z božie milosti knieže a pán Opavský; a my Jan z Lom-
pnice hauptman markrabstvie Moravského v ty časy, Meinhart z Hradce, Berchtolt
z Lipé najvyšší maršálek králevstvie Českého, Petr z Strážnice a z Kravař, Artlel>
z Drahotúš a z Deblína, Václav z Kravař a z Mezeřieče, Heralt z Kunstátu a z Tře-
bové, Albrecht z Šternberka a z Lúkova, Stibor z Cimburka a z Jičína, Jan z Cim-
burka a z Tovačova, Beneš a Vaněk bratrie z Bozkovic a z Črnejhory, Hašek a Bene§
bratřie z Waldšteinu, Jan z Bozkovic a z Luky, Jan z Bítova a z Cornšteina, JiHk
a Smilek bratřie z Bítova, Dobeš z Mezeřieče a z Cimburka, Krištofor a Jiřík
bratrie z Liechtenšteina, Jiřík a Lacek bratřie z Šternberka a z Lukova, Zbyněk
z Dúbravice, Jiřík z Kravař a z Plumlova, Jan z Pernšteina, Heník z Waldšteini
a Židlocbovic, Zdeněk z Waldšteina a z Sádku, Hince z Pirigšteina [sic] a z Polné,
Jan z Křižanova, Pavel Vok a Heralt bratřie z Sovince, Jošt Hecht z Rosic toho
času podkomořie markrabstvie Moravského, Kuna a Boček bratřie z Kunstátu a z Lúéek.
Heralt z Kunstátu a z Lisec, Procek z Kunstátu a z Opatovic, Čeněk z Ronova,
Petr z Konice a z Račic, N. Zajímač z Kunstátu a z Jevišovic, Ščepán z Wartnon

*) Landfi7d tento má datnm: ten Čtvrtek den sv. Gunhaty. Boku 1484 bylo víak sv. Konkaty 3. bhsu
Te středu, proto datujeme ve Čtvrtek i. března. i

251
s z Cimburka, Smil z Dúbravice a z Levnova, Vokh z Holšteina, Jan a Miroslav
bratřie z Cimburka a z Sehradic, Jiřík z Holšteina a z Jedovnice, Jan z Bubna a ze
Ždánic, Petr a Markvart bratřie ze Zvole, čeněk z Mošnova a z Týnce, Petr Romanus
2 Vitovic a z Buchlova, Jan z Messenpeku a z HelfenŠteina, Jan Tunkl z Draho-
íiovic a z Brníčka, Rudolfc z Beče a z Střielek, Jan z Langdorfu, Jan a Ondřej
bratřie z Studnic a z Blanska, Jindřich z Bařic, Jan z Pocenic a z Křídla, Zigmund
z Šnmburka, Jan Puklice z Štrambcrka, Jan Kužel z Žeravic a z Kvasíc, Smil z Mo-
ravan, Budiš z Bndišova, Bohunek z Miroslavě, Václav z Kníhnic, Dobeš WeitmUlner
z Žirotic, Sigmund Beránek z Višňového, Gebl z Hrušovan, Mikuláš z Milonic, Jan
& Jiřík bratřie Rácekové [?] z Dambořic, Beneš z Holúbku, Předbor Rohožka z Třšcenic,
Zdeněk z Konice, Markvart z Brakšic, Vojna z Košíková, Jan Těžký z Tasova,
Mictal Sele z Bransuda z Skal, Mikuláš z Mladénína a z Rabšteina, Sigmund z Karp-
áteina, Artleb z Kunovic a z Hluku, Otík Ščítkovec ze Lhoty, Niclas z Florstet z Du-
navic [sic], Prokop Rechemberg z Želetic, Sigmund z Rausenpruku, Jan ze Zvole
4 z Hohšteina, Mírek z Dražovic, Mladota z Tršic, Jan Dietě z Zemstěnic, Jan
Liz na z Myslibořic, Petr z Újezda, Mikšík z Litován, vyznáváme tiemto listem,
že sme tyto dolepsané věci takto smluvili a zjednali:

Najprve aby žádný žádnému mocí, duchovniemu ani světskému, v Moravské

žertu nepřekážel ani ven z země, než aby právem hledal a na právě dosti měl ;

ft toho má hledati právem zemským před markrabinú milostí, a na jeho miestě před

jeho hauptmanem zde v zemi Moravské a před pány země Moravské. Pakli by komu

to yen z země škodilo, to aby vznesl na markrabinú milosf, neb na jeho hauptmana

^ pány moravské, aby sě jemu stalo rovné; a markrabiua milosť a páni mají o to

obeslati, aby sě jemu rovné stalo. Pakli by sě jemu rovné státi nemohlo po tom

našem obeslání, tehda jemu markrabina milost, biskup, hauptman i páni moravščí

poitioci i raditi mají, aby sě jemu rovné stalo. A což ten potom ven z země učinie,

títti landfrydu nezruší. Pakli by kto přesto překážel a které války činil, nebo kterú

TOOcí v zemi jímal nebo bral nebo čeho bezprávně dobyl, a nechtěl na právě dosti

TMeti: aby jemu to za bezprávie položeno bylo, a markrabina milosť a hauptman se

vŘemi pány mají k němu popraviti jako k bezprávníkn a jako k zhúbci zemskému.

Také má voláno býti po všech městech zde moravských, markrabiných, biskupových

i také panských, kdež by kterého nalezli, ješto by zemi lúpil anebo hubil, nebo které

bezprávie násilně komužkolivěk učinil, bud duchovnímu nebo svéckému, aby k němu

popraveno bylo jako k zemskému zhúbci. Také bylo-li by kde v zemi bráno, aby

toho braného žádný nekupoval, ani v městech, ani ve všech. Pakli by kdo co kupil,

aby to zase vrátil danno, a k tomu aby pán jeho k němu popravil. Také ktež by

íi byli, ješto by leželi v městech, v městečkách nebo ve všech, nemajíce pánóv svých

zde v zemi Moravské, a hledali snad lidského neščestie, aby ti stavováni a jímáni

32*.......