Zbyněk Hřivnáč z Heraltic na Štítině slibuje nenapomínat hradišťský klášter - 2. září 1437
8. listopadu 2011 v 18:55
Cituji:
Zbyněk Hřivnáč z Heraltic na Štítině slibuje nenapomínat hradišťský klášter pro škody, jež utrpěl, když spěchal klášteru v nebezpečí na pomoc.
Z Vladenína - Fulštejnové a Hřivnáčové z Hněvošic a Herultic
15. října 2011 v 19:15
sňatek - Jan z Fulštejna si vzal dceru Václava Hřivnáče
cituji:
str: 1357
bod 1918 z Vladenína - Fulštejnové
Tvorkovští z Kravař
15. října 2011 v 17:42
Cituji:
Někdy se uvádí, že další linií Kravařů je tvorkovská větev, která sídlila ve slezském Tvorkově, k němuž přikoupila Přerov, Napajedla, Zábřeh a Boletice a která vymřela koncem 18. století. Tvorkovští měli sice s Kravaři stejné předky - Benešovce, ale tvořili zcela samostatný rod. Když roku 1466 zemřel poslední mužský potomek Kravařů Jiří z Kravař a Strážnice, domáhali se Tvorkovští jejich majetku, avšak zemský soud jejich nároky neuznal, protože nebyli "ti praví Kravařští, z toho rodu pošlí."
----------
K rodu Papák mě zajímá vzah k Tvorkovským z Kravař po přeslici přes Hřivnáče z Heraltic a Hněvošic a rod Bočka z Labutě a Helfštýna - r. 1406 (pečeť z Helfštýna).
Zbyněk Hřivnáč na Štítině a rod pánů z Tvorkova
27. září 2011 v 18:35
Cituji: J. Pilnáček:
Zbyněk Hřivnáč z Hněvošic na Štítině si vzal za manželku Kateřinu z Tvorkova. Zbyněk Hřivnáč na Štítině je bratrem Anny Herultovny, manželky Čeňka Papáka. Otcem Zbyňka Hřivnáče na Štítině byl Zbyněk Hřivnáč z Hněvošic a Heraltic, purkrabí na hradě Vikštejně.
Papák z Mošnova a Pápak z Persie
14. června 2011 v 10:54
Zajímá mě, jestli rod Papáků z Mošnova je pokračovatelem rodu Pápak z Persie.
Nenašla jsem o tom žádný doklad v historických pramenech. Je pravděpodobné, že rod Pápaka došel na území naší země, protože utíkal ze své země před mohamedány.
Rod Pápaka v Persii vyznával zoroastrismus.
Hodonín v zástavě Čeňka z Mošnova
5. září 2010 v 17:40
Cituji:
HODONÍN V ZÁSTAVĚ ČEŇKA Z MOŠNOVA
Tři léta po tragické bitvě u Lipan umírá roku 1437 český a uherský král, německý císař Zikmund, podle husitů "šelma ryšavá". Jeho zeť, následovník a dědic, tehdy ještě vévoda rakouský a rovněž markrabě moravský, Albrecht II. pergamenovou, německy psanou listinou, vydanou ve Vídni dne 26. srpna 1437, dal Hodonín, Buchlov i novovesské zboží do zástavy Čeňkovi z Mošnova, kterého zvali též Čeněk Papák z Mošnova a na Hodoníně. Originál této listiny je uložen pod signaturou čís. 268 v městském archivu v Brně. V roku 1943 jsem pro hodonský městský archiv dal zhotovit snímek tohoto vzácného historického dokumentu, který v překladu mnou pořízeném zní takto:
"My, Albrecht, z milosti Boží vévoda rakouský, štýrský, korutanský a kraňský, markrabě moravský a tirolský hrabě atd., přiznáváme za sebe i za své dědice a potomky, markrabata moravská, že tímto listem dáváme veřejně na vědomí, že s ohledem na věrné a pilné služby, které nám náš věrný, milý Čeněk z Mošnova až doposud prokazoval a nadále prokazovati má a bude, a pro to vše a za všechny pohledávky, vzešlé z jeho služeb, z půjček, z útrat a škod, a také ohledně Týnce, ať se tyto pohledávky nazývají jakýmkoli jménem a které by až do dnešního dne vůči nám měl neb míti mohl, dali jsme mu naše zámky Buchlov a Hodonín a zapsat a připsat na ně 12 tisíc kop ražených dobrých grošův (36.000 zl.) tímto listem v takové míře, aby on a jeho erbi tyto naše zámky spolu s mýty, s lesy, polnostmi, lukami, vodami, haltýři, rybníky, s rentami, s užitky, činžemi, vesnicemi, lidmi, statky a se vším jiným jejich příslušenstvím, zároveň také s užitky, které ke zmíněnému domu Týnci náleží a také s vesnicí Kreuz - za těch shora jmenovaných dvanáct tisíc kop jako zástavu a záruky měli , a aby je za takové jejich útraty, půjčky, stravné a škody spravovali, si zajistili, je obývali, drželi a aby je také opevněním a potřebnými stavbami opatřiti mohli, v té víře tak, jak mu ji věnujeme.
A co k tomu podle svého uvážení dodá a prostaví, to má být jako jemu zaplacené. Což znamená do budoucnosti, že my, naši erbi a potomci, markrabata moravská, tyto naše známky za těch vpředu jmenovaných dvanáct tisíc kop dobrých grošův od něho uvolníme a jemu vyplatíme. Tato výplata ať je pro nás, naše erbi a potomky, markrabata moravská v každé době přípustná a poslušně přijata, když se s těmi dříve jmenovanými dvanácti tisíci kopami na ně obrátíme.
Dříve již jsme jmenovanému Čeňkovi k jeho životu ještě jeden život dali.
A ohledně devadesát marek ražených grošův ročních činží běžných platů, které nám ctihodní, moudří, naši milí, věrní naši měšťané v Brně po všechna léta jsou povinni odvádět - ať oni jemu nebo jeho zástupci stále, pokud bude naživu, ročně po dva dny v roce, to jest na den sv. Jiřího (23.4.) čtyřicet pět marek a na den sv. Michala (29.9.) čtyřicet pět marek, v Brně takto zaplatí a uhradí, aby on ty dříve jmenované zámky co nejlépe spravovat a opatrovat mohl. Kdykoliv mu tyto obnosy během let dají a vyplatí, my jsme jich prosti a pokaždé je od jeho pohledávky odpočítáme a odtáhneme. A jestliže by jmenovaný Čeněk snad smrtí sešel a s životem se rozloučil, pak jsme my, naši erbi a potomci, markrabata moravská, těch dříve jmenovaných devadesát marek činže zase prosti a ty mají do naší komory moravské vkládány býti, bez jakýchkoliv dříve jmenovaných Čeňkových erbů pohyb a překážek.
Dále také dříve jmenovaný Čeněk a jeho erbi mají dříve jmenovaná panství i s lidmi a statky, které k nim patří, nerušeně držeti; lidem těm nemá však jejich obvyklou činži, ani jejich postavení ztížiti.
Dále mají také mýto, které k Buchlovu a Hodonínu patří, na správných mýtních místech bráti, jak se správně a odedávna bere a lidi těmito mýty výše nenutiti a nezatěžovati, než-li jsou snad podle práva povinni, aby nebyly přetíženi. Dále konečně mají také nám, našim erbům a potomkům, markrabatům moravským, s těmi dříve jmenovanými pevnostmi Buchlovem a Hodonínem, s oběma dvěma jmenovitě a bez výjimky, poslušni a k službám býti a nám je ve všech našich potřebách, otevřené držeti, nás a ty naše, které k tomu pověříme, vpustiti dovnitř a zase ven, kdykoliv a jakkoliv nám to potřeba ukáže a kdykoliv se na ně obrátíme, avšak bez jejich zjevné škody.
Také jsme dříve jmenovanému Čeňkovi tímto listem připsali a připisujeme dva tisíce zlatých uherských na zboží, které ke klášteru velehradskému patří, aby si je, ty dříve jmenované dva tisíce zlatých, podle libosti vybral. A když by si dříve jmenovaný Čeněk tyto dva tisíce zlatých z dříve jmenovaného zboží již vybral, pak má dříve jmenované zboží při dříve jmenovaném klášteru opět nám, našim erbům a potomkům, markrabatům moravským dále sloužiti, a to bez jakýchkoliv překážek.
Na dotvrzení tohoto listu přivěsili jsme k němu naši velkou knížecí tohoto listu přivěsili jsme k němu naši velkou knížecí visutou pečeť, kterou používáme v zemi moravské.
Dáno ve Vídni v pondělí v den před sv. Jiljí roku čtrnáct set sedm a třicátého po Kristově narození (26.8.1437).
Albrecht."
Krátce po podepsání tohoto listu - a to ještě koncem téhož roku 1437 - Albrecht II. se po Zikmundovi stává českým a německým králem; ale ne na dlouho, umírá již 27. října 1439. Čeněk z Mošnova držel jemu zastavené hrady i nadále, přičemž Albrechtovo vlastnické právo na ně i se všemi jeho dlužnickými závazky přešlo na jeho syna Ladislava Pohrobka, kterého zastupoval jeho poručník, zemský Jiří z Poděbrad.
"My, Albrecht, z milosti Boží vévoda rakouský, štýrský, korutanský a kraňský, markrabě moravský a tirolský hrabě atd., přiznáváme za sebe i za své dědice a potomky, markrabata moravská, že tímto listem dáváme veřejně na vědomí, že s ohledem na věrné a pilné služby, které nám náš věrný, milý Čeněk z Mošnova až doposud prokazoval a nadále prokazovati má a bude, a pro to vše a za všechny pohledávky, vzešlé z jeho služeb, z půjček, z útrat a škod, a také ohledně Týnce, ať se tyto pohledávky nazývají jakýmkoli jménem a které by až do dnešního dne vůči nám měl neb míti mohl, dali jsme mu naše zámky Buchlov a Hodonín a zapsat a připsat na ně 12 tisíc kop ražených dobrých grošův (36.000 zl.) tímto listem v takové míře, aby on a jeho erbi tyto naše zámky spolu s mýty, s lesy, polnostmi, lukami, vodami, haltýři, rybníky, s rentami, s užitky, činžemi, vesnicemi, lidmi, statky a se vším jiným jejich příslušenstvím, zároveň také s užitky, které ke zmíněnému domu Týnci náleží a také s vesnicí Kreuz - za těch shora jmenovaných dvanáct tisíc kop jako zástavu a záruky měli , a aby je za takové jejich útraty, půjčky, stravné a škody spravovali, si zajistili, je obývali, drželi a aby je také opevněním a potřebnými stavbami opatřiti mohli, v té víře tak, jak mu ji věnujeme.
A co k tomu podle svého uvážení dodá a prostaví, to má být jako jemu zaplacené. Což znamená do budoucnosti, že my, naši erbi a potomci, markrabata moravská, tyto naše známky za těch vpředu jmenovaných dvanáct tisíc kop dobrých grošův od něho uvolníme a jemu vyplatíme. Tato výplata ať je pro nás, naše erbi a potomky, markrabata moravská v každé době přípustná a poslušně přijata, když se s těmi dříve jmenovanými dvanácti tisíci kopami na ně obrátíme.
Dříve již jsme jmenovanému Čeňkovi k jeho životu ještě jeden život dali.
A ohledně devadesát marek ražených grošův ročních činží běžných platů, které nám ctihodní, moudří, naši milí, věrní naši měšťané v Brně po všechna léta jsou povinni odvádět - ať oni jemu nebo jeho zástupci stále, pokud bude naživu, ročně po dva dny v roce, to jest na den sv. Jiřího (23.4.) čtyřicet pět marek a na den sv. Michala (29.9.) čtyřicet pět marek, v Brně takto zaplatí a uhradí, aby on ty dříve jmenované zámky co nejlépe spravovat a opatrovat mohl. Kdykoliv mu tyto obnosy během let dají a vyplatí, my jsme jich prosti a pokaždé je od jeho pohledávky odpočítáme a odtáhneme. A jestliže by jmenovaný Čeněk snad smrtí sešel a s životem se rozloučil, pak jsme my, naši erbi a potomci, markrabata moravská, těch dříve jmenovaných devadesát marek činže zase prosti a ty mají do naší komory moravské vkládány býti, bez jakýchkoliv dříve jmenovaných Čeňkových erbů pohyb a překážek.
Dále také dříve jmenovaný Čeněk a jeho erbi mají dříve jmenovaná panství i s lidmi a statky, které k nim patří, nerušeně držeti; lidem těm nemá však jejich obvyklou činži, ani jejich postavení ztížiti.
Dále mají také mýto, které k Buchlovu a Hodonínu patří, na správných mýtních místech bráti, jak se správně a odedávna bere a lidi těmito mýty výše nenutiti a nezatěžovati, než-li jsou snad podle práva povinni, aby nebyly přetíženi. Dále konečně mají také nám, našim erbům a potomkům, markrabatům moravským, s těmi dříve jmenovanými pevnostmi Buchlovem a Hodonínem, s oběma dvěma jmenovitě a bez výjimky, poslušni a k službám býti a nám je ve všech našich potřebách, otevřené držeti, nás a ty naše, které k tomu pověříme, vpustiti dovnitř a zase ven, kdykoliv a jakkoliv nám to potřeba ukáže a kdykoliv se na ně obrátíme, avšak bez jejich zjevné škody.
Také jsme dříve jmenovanému Čeňkovi tímto listem připsali a připisujeme dva tisíce zlatých uherských na zboží, které ke klášteru velehradskému patří, aby si je, ty dříve jmenované dva tisíce zlatých, podle libosti vybral. A když by si dříve jmenovaný Čeněk tyto dva tisíce zlatých z dříve jmenovaného zboží již vybral, pak má dříve jmenované zboží při dříve jmenovaném klášteru opět nám, našim erbům a potomkům, markrabatům moravským dále sloužiti, a to bez jakýchkoliv překážek.
Na dotvrzení tohoto listu přivěsili jsme k němu naši velkou knížecí tohoto listu přivěsili jsme k němu naši velkou knížecí visutou pečeť, kterou používáme v zemi moravské.
Dáno ve Vídni v pondělí v den před sv. Jiljí roku čtrnáct set sedm a třicátého po Kristově narození (26.8.1437).
Albrecht."
Krátce po podepsání tohoto listu - a to ještě koncem téhož roku 1437 - Albrecht II. se po Zikmundovi stává českým a německým králem; ale ne na dlouho, umírá již 27. října 1439. Čeněk z Mošnova držel jemu zastavené hrady i nadále, přičemž Albrechtovo vlastnické právo na ně i se všemi jeho dlužnickými závazky přešlo na jeho syna Ladislava Pohrobka, kterého zastupoval jeho poručník, zemský Jiří z Poděbrad.
Pečeť Bočka z Labutě a Helfštýna r. 1406
10. srpna 2010 v 18:51
Soupis pečetí ve Státním okresním archívu v Přerově
Dušan Kutner
II. Pečeti šlechtické str. 24, bod 21
Čeněk Papák a Anna Herultovna ve Tvrdonicích
22. července 2010 v 19:48
Cituji:
O Tvrdonicích - Historie
Na přelomu 14. a 15 století držel týnecké panství s Tvrdonicemi Herald z Kunštátu. Tehdy mohly mít Tvrdonice asi 200 obyvatel. Od roku 1416 a po celou dobu husitských válek byly Tvrdonice v rukou pánů z Konice. V roce 1437 koupil Tvrdonice Albrecht Rakouský a daroval je Čeňkovi Papákovi z Mošnova. Kolem roku 1439 dochází ke změně držení Tvrdonic - Čeňek Papák z Mošnova převedl Tvrdonice na svou ženu Annu Herultovnu
Anna Herultovna manželka Čeňka Papáka
6. června 2010 v 16:53
Cituji:
706.
Čieč z Kalů (Kalnova) u Tišnova, ze Skaličky, u Tišnova, z Tvrdonic, u Břeclav, u Lipky (osady na Moravě, bylo příjmení starobylých vladyk, mezi jejichž nejstarší předky patří Mikeš Čieč z Kalů (též Kalnova., jenž uvádí se r. 1386 při Jestřebí a měl r. (1406) vlastního otcovského bratrance fratruelis, Filipa z Chlévského (znaku dvou ryb, viz Herald. II. 293). Mikeš Č. z K. držel zboží Újezd r. 1416 Skaličku a r. 1416 byl mrtev zanechávaje vdovu Annu (ze Skaličky), která dne 27. listopadu 1454 (AL. list) se svým synem Janem, řeč. Čieč a jeho ženou Annou z Uhřeč vzala v zástavu od Anny Herultovny, ženy Čeňka z Mošnova zboží v Tvrdonicích.
z Labuť na Kyjovsku
5. června 2010 v 17:59
Cituji:
č. 1921
Z Labuť na Kyjovsku psal se starý rod, do kterého patří Boček z Labuť, jenž měl bratra Mikuláše z Labuťě a jehožto rod se uvádí zde v 14. - 15. stol. (doplň. dle Ukazatele 183, Půh., C. D. M XIII. a jinde.
Znak dle pečeti Bočka z Labutě 1400 (dle vyobrazní Sedláček pozůstalosti S 20 v nár. mus. v Praze, podobně Herald. II. 299).
Zda znamení představuje lopatu či kalich? nelze prozatím rozhodnouti.
(Erb je vyobrazen v obrázcích bogu)
Kondotiéři z Moravy
5. června 2010 v 13:28
Cituji:
Vojenská Historie
Časopis pro vojenskú históriu
muzejníctvo a archivníctvo
3/2005
Vydává MO SR Vojenský historický ústav Bratislava
Čeští husitští a katoličtí kondotiéři z Moravy na Slovensku v 15. století (období husitství)
Jiří Jurok
str.8
Patrně v této souvislosti vedl Jan Tovačovský téhož roku /1449/ v únoru tažení moravských stavů proti Čeňkovi z Mošnova a jeho synům Janovi, Jiřímu a Oldřichovi, které donutil postupně vydat Hodonín a postoupit své hrady Světlov a Séhradice nejprve Pankráci od sv. Mikuláše a 9. 5. 1449 je vydal za 4.200 zl. zemi Moravě.
str.9
Rozsáhlé záští severomoravské šlechty v čele s Janem s Messenpeku, Matoušem Lukovským ze ťernberka, Bernardem Brumovským z Cimburka, Janem z Mošnova a jinými hornoslezskými knížaty Bolkem a Mikulášem Opolským aj. urovnal Jan Tovačovský a Jan Mukař z Kokos 28. 8. 1457 /35/.
/35/
Urbánek, Věk poděbradský, ref. 3, III, 2, s. 724, pozn. 1 k přijetí Ladislava Pohrobka, tamtéž, s. 744-747 ke korunovaci Ladislava a tamtéž s. 765, pozn. 1 k 14. 12 1453, týž, III, 4, s. 170 k smírčímu výroku 28. 8. 1457,
Válka, J.: Dějiny Moravy, 1, ref. 27, s. 157 k zemské vládě z roku 1455
Beneš Papák z Návětří
2. června 2010 v 18:02
Cituji:
Z Kunova - nápis na pečeti Beneše Papáka z Návětří r. 1388
Šemík z Újezda a Labut
1. června 2010 v 19:12
Cituji:
Masarykova univerzita v Brně
Filozofická fakulta
Historický ústav
Budování cimburského dominia na Moravě ve 14. století
(magisterská diplomová práce
Jindřich Kačer
Vedoucí práce: Doc. PhDr. Martin Wihoda, PhD. Brno 2006
Teprve od roku 1400 až do zániku kláštera na počátku husitské revoluce můžeme nalézt v archivech listiny, kde jsou jmenováni mniši od svatého Klimenta[1] a také můžeme sledovat obchodní snahy mnichů získat zbylou část vsi Ranšperk od Šemíka z Újezda a Labut roku 1414.[2]
Zástavní páni na hradě Buchlově Papáci z Mošnova
5. května 2010 v 14:44
Cituji:
Filozofická fakulta Masarykovy univerzity v Brně
Ústav archeologie a muzeologie
Petra Dohnalová
Středověké sakrální stavby a jejich doklady na moravských hradech
Diplomová práce
Vedoucí práce: Prof. PhDr. Zdeněk Měřínský, CSc.
Brno 2006
PDF vytvořeno zkušební verzí pdfFactory Pro www.fineprint.cz
2
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně a v seznamu pramenů a
literatury jsem uvedla veškeré použité informační zdroje.
V Brně dne 12. srpna 2006
4. Hrad Buchlov
4. 1. Historie hradu
Jméno Buchlov nalezneme v listině Gertrudy z Deblína z 1. čevence 1299,
kde se mezi svědky objevuje dominus Albertus de Buclaw, camerarius Morauie, tedy
moravský podkomoří (JAN 2000, 199). 19. května roku 1300 je zapsán na konci
svědecké řady listiny Velislava z Ořechova Protiwa de Buchlow, jednalo se patrně o
nižšího úředníka (CDM VI, 121-122, č. 117). Hrad je poprvé uveden v roce 1320 a to
jako castrum regium in Buchlaw, v roce 1321 pak castrum Buchlawicz (CDM VI,
127, č. 162; 134-135, č. 177). Je zřejmé, že se pro označení hradu používal i tvar
Buchlovice24
a hrad se jmenoval podle osady pod ním a nikoli naopak (JAN 2000,
199). Z těchto listin datovaných do let 1301, 1320 a 1321 také vyplývá, že Albert ze
Zdounek zastával úřad královského purkrabího a nejpozději od roku 1277 držel
z tohoto titulu hrad Buchlov. Funkce královského purkrabího byla zřejmě spojena
s úřadem vrchního lovčího (JAN 2000, 199). V roce 1320 je Albert uváděn jako
magister siluarum regiarum, v roce 1321 pak jako bývalý královský lovčí lesů kolem
Buchlova a nejvyšší lovčí na Moravě magister siluarum regiarum, forestarius
siluarum Greczne et siluarum super Morauam (CDM V, 128, č. 123; VI, 126-127, č.
162; VI, 134-135, č. 177). V letech 1297 až 1300 a 1301 zastával také úřad
královského podkomořího na Moravě.
K hradu Buchlovu se vztahovala kromě správní také soudní pravomoc, jejíž
vznik můžeme klást do přibližně do poloviny 13. století, kdy dostal purkrabí nově
vzniklého hradu od panovníka výkon hrdelního regálu, tedy povinnost stíhat a soudit
24
V letech 1270 a 1278 jsou uváděni jako svědci bratři Ondřej a Jeroným de Buchlawitz a Jarohněv de
Buchlowicz (CDB V/2, 606, č. 875). L. Jan uvádí jako pravděpodobné, že tato rodina sídlila v tvzi či
dvorci v Buchlovicích a její členové tradičně drželi některé úřady a službu na hradě Buchtově a podle
obou míst se také psali (JAN 2000, pozn. 45).
PDF vytvořeno zkušební verzí pdfFactory Pro www.fineprint.cz
38
ex officio na území hvozdu hrdelní skutky (JAN 2000, 202). Tato tradice přetrvávala
až do 18. století v podobě buchlovského loveckého práva (VERBÍK 1976).
Další zprávy týkající se hradu Buchlova ve 14. století nejsou příliš četné.
V listinách moravských markrabat je několik zmínek o hradě a purkrabích, plným
jménem a titulem je uveden až v roce 1398 Hartman ze Stříteže, purchravius in
Buchlaw (CDM XV, 334-335, č. 379; POKLUDA 1991-1992, 55-56). Hrad Buchlov
zůstal patrně po celé 14. století v držení moravských markrabat.
Na přelomu 14. a 15. století se situace změnila a někdy před rokem 1406
získali od markraběte Jošta Buchlov do zástavy Hanuš a Jindřich z Lichtenštejna,
kteří zde měli purkrabího Ctibora (LC II, 54, č. 272). Roku 1407 lichtenštejnská
posádka z Buchlova způsobila škody na sousedním panství Janu Puškovi z Kunštatu
a další potyčky následovaly i později (LC I, 243, č. 593; II, 54, č. 272, 429, č. 329).
Ve druhém desetiletí 15. století převzali zástavní právo bratři Hartneid, Jiří, Jan a
Kryštof z Lichtenštejna spolu se synovcem Oldřichem (POKLUDA 1991-1992, 56-
57). Na počátku husitských válek stoupl strategický význam Buchlova a král
Zikmund se snažil získat hrad do své moci. Jednání skončila v únoru 1422, kdy
Zikmund odstoupil Lichtenštejnům dědičně Podivín a solná mýta v Břeclavi, Dolních
Věstonicích a Drnholci. Lichtenštejnové odevzdali králi hrad Buchlov a zřekli se
svých pohledávek a nároků na náhradu škod utrpěných během bojů (ZEMEK-
TUREK 1983, 252, 310). Kromě Buchlova převzal Zikmund i hrady Světlov a Veselí
nad Moravou a pravděpodobně i Střílky a Cimburk (ZDB XII (I), 349, č. 326). Na
strategická místa umístil Zikmund své uherské oddíly a velitele. Mezi přední
válečníky patřil velmož Stibor ze Stibořic, jenž měl hájit hrady Veselí, Bzenec,
Buchlov a opevnění Blatničku, na své náklady pak najal a platil ozbrojence, jako
posilu posádkám pevností. Zikmund nemohl náklady uhradit a listinou vydanou
v listopadu 1422 odevzdal Stiborovi ze Stibořic do zástavy hrady a panství Veselí
nad Moravou, Bzenec a Buchlov. Purkrabím na Buchlově byl v roce 1423 Tymon
z Grimberka, jenž zastával tuto funkci dříve pro Stibora na Plaveckém hradě
(SEDLÁČEK 1914, 1230; POKLUDA 1991-1992, 57-58).
Před rokem 1431 odstoupil Stibor hrad Buchlov jako formální zástavu Divovi
z Lilče, který zřejmě zastával funkce purkrabího a vojenského velitele. Podle
královských listin zůstal skutečným zástavním pánem Stibor ze Stibořic, který se ve
svém testamentu z 4. září 1431 zmiňuje o svých moravských hradech a o
PDF vytvořeno zkušební verzí pdfFactory Pro www.fineprint.cz
39
královských zástavních listinách. Stibor zemřel v březnu roku 1434 (SEDLÁČEK
1914, 1006; POKLUDA 1991-1992, 58). V listině datované 9. září 1434 je uveden
Petr Roman z Vítovic a na Buchlově, který zde nepochybně vládl jako zástavní
držitel (ŠVÁBENSKÝ 1965, 361). Dalším zástavním pánem na Buchlově se stal
Čeněk z Mošnova, přívrženec Zikmunda a Albrechta Rakouského. V roce 1426
bojoval proti husitům u hradu Týnce a již roku 1434 se uvádí jako jeho držitel, v roce
1436 pak jako zástavní pán hradu Hodonína (LC III, 119, č. 606). Hrad Buchlov
držel od roku 1437, kdy mu také zástavu hradů Buchlova, Hodonína a Týnce potvrdil
moravský markrabě Albrecht (POKLUDA 1991-1992, 59). Naposledy je Čeněk
uváděn roku 1449, v roce 1454 se připomíná vdova Anna z Herultic (ZEMEK-
TUREK 367). Zástavní právo na Buchlov a Týnec zdědili po Čeňkovi synové Jan,
Jiřík a Oldřich. Po smrti Oldřicha v roce 1459 připadl Buchlov Jiříkovi, který od
roku 1460 vystupuje jako zástavní pán na Buchlově (LC IV, 291č. 145), v roce 1461
mu tuto držbu stvrdil král Jiří (SEDLÁČEK 1914, 1742). V lednu roku 1465 vydal
král Jiří novou listinu, kterou zapsal hrad Buchlov do zástavy bratrům Beneši a
Ludvíkovi z Vajtmile (SEDLÁČEK 1914, 1758). V listině datované 9. dubna 1466 je
uveden jako svědek Jan Hrozek z Prošovic, purkrabí na Buchlově (ŠEBÁNEK 1932,
316, 1491).
Koncem roku 1466 nebo roku 1467 odstoupili bratři z Vajtmile zástavní
právo na Buchlov Jiříkovi z Landštejna, který se připomíná ještě v květnu 1467 a
brzy na to zemřel (LC V, 12, č. 57, 24-25, č. 136, 138, 139; 207, 360, č. 539, 541,
542). Veškerý majetek zdědila dcera Alžběta, Buchlov krátce spravoval Jan Kropáč a
poté Jiříkův bratranec Smil z Landštejna (LC V, 207, č. 817, 215, č. 841). V roce
1468 vydal král Jiří zástavní listinu na Buchlov bratřím Smilovi, Vilémovi,
Zbyňkovi, Jaroslavovi a jejich strýci Mikuláši z Landštejna (LC VI, 25, č. 132; 123,
č. 729). Krátkou dobu držel Buchlov Albrecht Kostka z Postupic (LC VI, 85, č. 518,
519), Jan Boček z Kunštátu (LC VI, 212, č. 1269) a Jiřík Hrabiš Kostka z Postupic
(podrobně POKLUDA 1991-1992, 62). Výrazněji se zapsal do dějin hradu Buchlova
moravský zemský hejtman Ctibor Tovačovský z Cimburka. Rod pánů z Cimburka
držel Buchlov v letech 1484 až 1495 (POKLUDA 1991-1992, 63).
Kolem roku 1497 držel hrad Bohuš z Postupic a v letech 1499 až 1517 bratři
ze Zahrádky
PDF vytvořeno zkušební verzí pdfFactory Pro www.fineprint.cz
40
V roce 1511 podepsal král Vladislav II. Jagellonský darovací listinu, jíž měl
hrad přejít do majetku Arkleba Trnavského z Boskovic se všemi právy včetně práva
loveckého, ovšem pokud se dohodne se zástavními držiteli, což se nestalo. Za
Václava ze Žerotína a jeho ženy Anny ze Zahrádky se stal v roce 1520 hrad Buchlov
spolu s panstvím alodním statkem zapsaným do zemských desek (ZDO XVIII (II),
211-212, 84-85). V dubnu roku 1543 byl již držitelem Buchlova Jan Ždánský ze
Zástřizl, jehož rod držel hrad více než jedno století (POKLUDA 1991-1992, 67-68).
Od roku 1644 držel Buchlov rod Petřvaldů, po vymření tohoto rodu v mužské linii
roku 1800, přešel hrad do majetku rodu Berchtoldů.
4. 2. Hrad Buchlov
Hrad Buchlov se nachází na nejnižším ze tří vrcholů tvořících dominantu
východní části pohoří Chřibů. Roku 1976 se uskutečnil komplexní průzkum
průjezdní hranolové věže s kaplí. V roce 1986 proběhl na Buchlově archeologický
výzkum a na nějž navázal stavebně-historický průzkum celého hradního areálu. Při
výzkumu byly použity poznatky získané při geologickém průzkumu v roce 1973.
Dvě sondy byly položeny v prostoru jižního parkánu na ose původní přístupové
komunikace, v obou byla zachycena téměř shodná stratigrafická situace. V hloubce
2,2-2,3 m se podařilo v nerovnostech skalního podloží zajistit keramické fragmenty
z hrubšího hlinitopísčitého materiálu s vysokým obsahem tuhy, na povrchu opatřené
hnědou engobou, v několika případech s motivem šroubovice. Tyto nálezy jsou
datovány do první poloviny 13. století (KOHOUTEK 1995, 23; JANIŠ-
KOHOUTEK 2002, 167; 2003, 359). Další vrstva o mocnosti 0,5 m obsahovala
keramické nálezy z konce 13. a z průběhu 14. století, následovala vrstva s nálezy
keramiky z 15. století, v níž byl objeven architektonický fragment (hlavice) datovaný
do druhé poloviny 13. století. Následoval horizont s výraznou vrstvou stavební
destrukce s nálezy z 16. a 17. století.
Obdobná situace byla zachycena v sondě položené v severovýchodní části
parkánu, kde byl pod vrstvou s nálezy z přelomu 15. a 16. století částečně zachycen
průběh základového zdiva původní parkánové hradby a zároveň výrazná požárová
vrstva. Archeologický výzkum byl také proveden v přízemí obou hranolových věží.
Ve východní věži byly nalezeny keramické fragmenty z druhé poloviny 15. století.
Na základě archeologického a stavebně-historického průzkumu byly zjištěny
PDF vytvořeno zkušební verzí pdfFactory Pro www.fineprint.cz
41
jednotlivé fáze výstavby hradu (KOHOUTEK 1995, 23; JANIŠ-KOHOUTEK 2002,
167; 2003, 359).
Na vrcholu skalního hřebene s delší osou západ-východ byly vybudovány dvě
hranolové věže, západní o rozměrech 10 x 10 m a východní o rozměrech 10 x 8,8 m.
Východní věž byla hranou natočena na osu přístupové komunikace, západní věž
měla zdi silné více než 3 metry, přízemí bylo sklenuto valenou klenbou, patro bylo
plochostropé a přístupné v úrovni prvního patra. Na jižní straně byl vystavěn
plochostropý palác, v jehož jižní stěně se dochovala segmentovitě zaklenutá ostění
oken. Na severní straně paláce je stavební spára zakončená armovaným nárožím a na
jižní straně bylo objeveno zešikmené nároží armované velkými kvádry, což svědčí o
původním ukončení paláce. Palác byl původně spojen se západní věží obvodovou
hradbou. Původní vstup do hradního jádra se pravděpodobně nacházel vedle západní
hranolové věže (KOHOUTEK 1995, 23; JANIŠ-KOHOUTEK 2002, 168; 2003, 359;
PLAČEK 2001, 142-143). Do této stavební etapy jsou řazeny také některé
architektonické fragmenty, například oblouk sestavený z klenáků, jejichž část je
zdobena obloučkovým vlysem. Tento oblouk je sekundárně umístěný v prostoru
hradní kuchyně, na severní straně západní věže. Nalezeny byly také fragmenty žeber
klínové profilace, sekundárně užité v armování východní hranolové věže.
V průběhu další stavební fáze byla na ose příjezdové komunikace postavena
hranolová věž o rozměrech 12 x 12 m s průjezdní bránou. Portály jsou ukončeny
mírně hrotitým záklenkem, ostění portálů je tvořeno průběžným žlábkem a prutem,
ukončeným přízemním zahnutým drápkem. V patře nad průjezdem přízemí věže byla
situována dnes jen fragmentárně dochovaná hradní kaple. Stavba věže je kladena do
poloviny 13. století (KUTHAN 1982, 205; 1986, 36; 1994, 83-85; PETRŮ 1969,
341-352). Doba výstavby hradního paláce není dosud jednoznačně vyřešena, je
možné, že v době výstavby věže s kaplí došlo k přestavbě paláce (hrotitě ukončená
okna s motivem drápku), ale není vyloučena ani možnost celé realizace paláce v této
stavební fázi (JANIŠ-KOHOUTEK 2002, 172-173).
V druhé polovině 15. století byl hrad poškozen požárem, pravděpodobně
během válečných operací uherského krále Matyáše Korvína (KOHOUTEK 1995,
20). Na konci 15. století došlo k rozsáhlé stavební činnosti, během níž byla
přestavěna východní hranolová věž (sekundárně použité architektonické články při
armování nároží), postavena plná válcová věž a vznikl nový vstup do hradního jádra
PDF vytvořeno zkušební verzí pdfFactory Pro www.fineprint.cz
42
mezi starým palácem a západní hranolovou věží (JANIŠ-KOHOUTEK 2002, 173).
Nejdůležitější byla výstavba paláce na severovýchodní straně hradního jádra. Patro
paláce bylo zaklenuto žebrovými křížovými a síťovými klenbami bez patek.
Klenební žebra jsou provedena z cihelných tvarovek, kamenné svorníky nesou znaky
rodu Cimburků a erby významných moravských rodů. Křížovou klenbou byla
sklenuta také patra východní věže. Sedlové portály sálu a arkýř střední síně (snad
presbytář kaple), které završily tuto stavební etapu, pravděpodobně náleží bratřím ze
Zahrádky (PLAČEK 1999, 156-157; 2001, 143-144).
Za pánů ze Zástřizl byla provedena v letech 1543 až 1602 další rozsáhlá
přestavba hradu. Vystavěna byla tzv. hodinová věž, došlo k přestavbě starého paláce,
k výstavbě tzv. tanečního sálu a dalším přístavbám v prostoru severozápadního
parkánu. Jižní parkán byl zavezen a do hradu byl umožněn přístup pouze pěším.
Barokní přestavba Buchlova za Petřvaldských z Petřvaldu vtiskla hradu konečnou
podobu. Po dostavbě zámku v Bučovicích, kam přesídlili Petřvaldové, byla na hradě
prováděna jen nezbytná údržba. Poslední majitelé hradu a panství byl až do roku
1945, kdy hrad přešel pod správu státu, rod Berchtoldů (PETRŮ 1982; PLAČEK
2002).
4. 3. Architektonické články
V průběhu výzkumů bylo na hradě Buchlově nalezeno větší množství
architektonických článků, z nichž některé bezesporu náleží k sakrálním stavbám.
Jedná se především o oblouk sestavený z klenáků, jejichž část je zdobena v kameni
tesaným obloučkovým vlysem. Oblouk je sekundárně umístěný v prostoru hradní
kuchyně, na severní straně západní věže. Původní umístění tohoto oblouku neznáme,
D. Menclová se domnívala, že jde o portál brány, další badatelé uvádějí, že se jedná
o střední oblouk z tribuny do lodi sakrální stavby, jejíž existenci předpokládají na
hradě v první polovině 13. století (JANIŠ-KOHOUTEK 2002, 168-171; 2003, 359-
362). K této dosud nelokalizované stavbě řadí i nálezy těchto článků zhotovených
z krystalického vápence:
-svorník se zoomorfním motivem dva pávi nebo plameňáci ?
-svorník s poprsím Krista
-fragment vlysu se zoomorfním motivem pravděpodobně drak
PDF vytvořeno zkušební verzí pdfFactory Pro www.fineprint.cz
43
Dalšími architektonickými články jsou dva klenební svorníky. V obou
případech se jedná se o svorníky kruhového tvaru pocházející z proniku dvou
navzájem nekolmých klenebních žeber, tedy z obdélného klenebního pole. Profilace
žeber je tvořena hruškovcem, plynule přecházejícím do postranních výžlabků, jejichž
vnější hrany jsou zkosené. Žebra mají průměrnou výšku 31 cm a šířku 23 cm.
Svorník č. 1 má výšku kolmo k rovině terče 42 cm. Diagonální rozměr svorníku přes
hrany vystupujících náběhů žeber je 60 cm a průměr terče svorníku je 48 cm. Spodní
plocha svorníku je tvořena reliéfem sedmi do kruhu rozmístěných vinných listů
s hrozny, ve středu je kruh, v němž je umístěn další vinný list.
Svorník č. 2 má výšku kolmo k rovině terče 40 cm. Diagonální rozměr
svorníku přes hrany vystupujících náběhů žeber je 62 cm a průměr terče svorníku je
49 cm. Spodní plocha svorníku je tvořena reliéfem rotujících ratolestí, ve středu je
umístěn list. Reliéfy mají výšku zhruba 5 cm a jsou vytvořeny prolamovanou
technikou. Svorníky jsou zhotoveny z pískovce světle hnědé barvy, modelace
povrchu je poškozena mechanicky (chybí části reliéfu) a patrně také povětrnostními
vlivy. Svorníky jsou v současné době umístěny v prostoru hradní kaple na Buchlově.
V hradním lapidáriu se nacházejí architektonické články vyjmuté jednak ze
zazdívek v oknech kaple a dále nalezené v průběhu výzkumů. Jedná je o fragmenty
klenebních žeber, jejichž profilace je tvořena hruškovcem, plynule přecházejícím do
postranních výžlabků, jejichž vnější hrany jsou zkosené. Tento profil je shodný
s profilem výběhů žeber na svornících uložených v kapli. Žebra mají průměrnou
výšku 35 až 36 cm a šířku 24 cm, výška hruškovce je 13 cm. Na ložné ploše žeber
jsou zřetelné stopy opracování plochým dlátem. Zbytky omítek na žebrech pocházejí
patrně ze sekundárního uložení, stopy líček mohou být původní.
Dvě jehlancovité vějířovitě členěné konzoly (podobné jsou na tribuně hradní
kaple na Bezdězu - Kuthan 1994, 84) patří bezesporu do stejné stavební fáze jako
kaple, jejich umístění nelze v současné době určit.
Kalichovitá hlavice zdobená naturalistickým dekorem (dubové listy se
žaludy, vinná réva s hrozny) pochází z okenního ostění, patrně z kaple.
Fragment kalichovité hlavice pochází pravděpodobně také z okenního ostění.
4. 4. Kaple - popis
PDF vytvořeno zkušební verzí pdfFactory Pro www.fineprint.cz
44
Hradní kaple je situovaná v patře hranolové věže s průjezdní bránou
v jihovýchodní části hradu Buchlova. Věž má rozměry 9,6 m x 9,4 m v úrovni
přízemí až druhého patra, v úrovni třetího až pátého patra má rozměry 9,6 x 15,9 m.
Na východní fasádě věže je v úrovni přízemí průjezdní portál ukončený mírně
hrotitým záklenkem, ostění portálu je tvořeno průběžným žlábkem a prutem,
ukončeným přízemním zahnutým drápkem. V úrovni prvního patra je fasáda
prolomena částečně zazděným oknem s lištou a půlkruhovým záklenkem a malým
čtvercovým oknem, v úrovni druhého patra pak malým okénkem v rohu. První a
druhé patro je prolomeno vysokým hrotitým oknem s profilovaným kamenným
ostěním. V úrovni parapetu je viditelná část kordonové římsy nad přízemím. Třetí
patro je členěno obdélným oknem s oběžnou lištou a zazděným oknem se zkoseným
ostěním, poslední patro pak malým oknem se zkoseným ostěním a dalším oknem
s půlkruhovým záklenkem.
Hmota západní fasády je doplněna z líce vystupujícím pilířem a nárožním
pilířem. V úrovni přízemí se nachází lomený průjezdní portál, v úrovni prvního patra
pak malé okno se zkoseným ostěním. První a druhé patro je prolomeno vysokým
hrotitým oknem s profilovaným kamenným ostěním. V úrovni třetího patra se
nachází obdélné okno s oběžnou lištou a zazděné okno se zkoseným ostěním, ve
čtvrtém patře pak tři malá okna se zkoseným ostěním. Jižní fasáda je členěna po
stranách dvěmi stupňovitými pilíři do úrovně prvního patra a dále třemi řadami
obdélných oken s oběžnou lištou v úrovni prvního až třetího patra. Ve čtvrtém patře
se nacházejí dvě okna se zkoseným ostěním.
Vstup do kaple vede z vnitřního nádvoří hradu po schodišti do jižního paláce
přes dvě místnosti. Do kaple se vstupuje na severní straně portálem s hrotitým
záklenkem. Ostění portálu je členěno pravoúhlým ústupkem, na němž původně
spočívaly sloupky, z nichž se dochovaly jen kalichovité hlavice zdobené rostlinnými
motivy. Na hlavici po levé straně portálu jsou ztvárněny tři dubové listy s žaludy,
vyrůstající ze společné stopky, na protější hlavici pak tři listy vinné révy s hrozny,
rovněž vyrůstající ze společné stopky. Profilace ostění portálu je symetrická, v ose
profilace je tupý hruškovec s postranními oblouny plynule přecházejícími do
výžlabků ukončených vejcovci. Profilace je ukončena bez soklu do roviny ostění
šikmo k rohu ukloněnou plochou. Na pravé straně pod zakončením profilace je
kamenická značka. Ostění portálu je mechanicky poškozeno, na hlavicích je částečně
PDF vytvořeno zkušební verzí pdfFactory Pro www.fineprint.cz
45
odlomeno listoví. Úroveň podlahy kaple je oproti prostoře před kaplí zvýšena o dva
schodové stupně.
Půdorys kaple je přibližně obdélný o rozměrech 5,3 x 7,25 m s mírně
lomenou jižní i severní stranou. Při severní stěně se nacházejí dvě koutové a jedna
středová přípora, při jižní stěně pak jedna středová přípora. Přípory jsou svazkové,
válcové, s patkou a polygonálním soklem. Obvodové stěny kaple jsou členěny
lichými arkádami přiléhajícími k přízedním žebrům klenby. Profilované ostění arkád
vychází přímo ze zkosené plochy nároží. Ostění arkád je mechanicky poškozeno,
místy dochováno jen fragmentárně a nově doplněno. Ve středních arkádách východní
a západní stěny jsou prolomena vysoká hrotitá okna. Okenní ostění je profilované a
vychází ze skosených ploch nároží nad bankálovou římsou. Okenní ostění je
dochováno jen částečně, fragmenty kružby se nacházejí jen v horní části západního
okna. Severní stěna je členěna dvěma lichými arkádami, v levé je prolomen vstupní
portál, v pravé je hrotité ostění vysokého slepého okna. Na jižní straně ke kapli
přiléhají dvě obdélné, vzájemně oddělené prostory sklenuté křížovou klenbou
s hřebínky, oddělené od kaple půlkruhovými segmentovými pasy. Prostory jsou
s kaplí propojeny volnými průchody, v obou místnostech je po jednom obdélném
okně (první patro věže). Nad místnostmi se nachází galerie, od kaple oddělená
segmentovým pasem v líci předpokládané původní, nedochované arkády. Galerie je
osvětlena rovněž dvěma obdélnými okny (druhé patro). Kaple a galerie je zastropena
trámovým stropem. V kapli se nacházejí čtyři konsekrační kříže.
4. 5. Kaple - literatura
Literatura zabývající se hradní kaplí na Buchlově je poměrně četná. Jako
první se o kapli zmiňuje J. Müller, přisuzoval ji však řádu templářů (MÜLLER 1837,
54 n.). Toto tvrzení bylo odmítnuto již koncem 19. století L. Berchtoldem, který
upozornil na dochované architektonické fragmenty z kaple, ale nepokusil se o její
dataci (BERCHTOLD 1893). A. Prokop kapli datoval do let 1210 až 1220 a pokusil
se o rekonstrukci půdorysu kaple (PROKOP 1904, 467). V souborných pracích byl
hrad zmiňován jen okrajově (LÍBAL 1948, 283). Podrobněji se kaplí v kontextu
hradního celku zabýval K. Svoboda, na základě jehož poznatků byl v letech 1955 až
1957 zahájen sondážní průzkum (SVOBODA 1934, 1949). Výsledky tohoto
průzkumu stručně shrnula E. Charvátová (CHARVÁTOVÁ 1962).
PDF vytvořeno zkušební verzí pdfFactory Pro www.fineprint.cz
46
V roce 1959 byl zpracován projekt na rekonstrukci kaple (ADAMEC 1959).
Podrobně zpracoval výsledky průzkumu kaple J. Petrů, kresebně zrekonstruoval
půdorys kaple a jejích obvodových stěn. Navrhl také rekonstrukci kaple metodou tzv.
anastylosy25
a shrnul dosavadní poznatky týkající se kaple. V případě jižní stěny
kaple uvažoval o dvou arkádách a dvou hrotitých oknech. Věž s průjezdní bránou
datoval kolem poloviny 13. století a kapli pak do sedmdesátých let 13. století. Pro
způsob pojetí prostoru kaple v našem prostředí nenachází analogie a vzor hledá ,,ve
francouzském ohnisku gotiky v legendární St. Chapelle královského hradu v Paříži"
(PETRŮ 1964; 1968a; 1969, 343-352; 1982). Nález architektonických prvků
v průběhu výzkumu se odrazil i v odborné literatuře. V. Mencl popsal a zařadil v
kontextu gotické architektury portál kaple do sedmdesátých let 13. století (MENCL
1960, 119).
D. Menclová provedla zhodnocení stavebního vývoje hradu patrně
v šedesátých letech 20. století. Vznik původního raně gotického hradu, skládajícího
se z východní a západní věže, paláce, věže brány s kaplí a obvodní zdi nádvoří
s vnitřní bránou a mezibraním na J straně, klade do doby kolem roku 1270
(MENCLOVÁ nedat., 1). V jižní zdi kaple uvádí tři opěrné pilíře, z nichž střední je
kratší. Jižní zeď kaple ležela hned za jižními příporami klenby a později byla
rozšířena o dva výklenky tím, že prostora mezi pilíři byla probourána a nová zeď
založena v čele středního opěrného pilíře, k čemuž došlo kolem roku 1546
(MENCLOVÁ nedat., 2). D. Menclová předpokládá slepé arkády a hrotitá okna
v původní jižní zdi, vstup do kaple uvádí z dřevěné pavlače. V době, kdy přestala
kaple plnit funkci sakrálního prostoru byla rozšířena na jih o dva arkýřové prostory
s okny a v Z a V zdi s otvory v průčelích s pozdně gotickým ostěním (MENCLOVÁ
nedat. 16).
V sedmdesátých letech minulého století byl vypracován podrobný stavebně-
historický průzkum věže s kaplí (GARDAVSKÝ 1976), na jehož základě se
uskutečnily dílčí úpravy projektu, realizovaného až na přelomu osmdesátých a
devadesátých let. Stavba věže je kladena do čtyřicátých let 13. století a výstavba
kaple je zařazena do další stavební fáze probíhající ve třetí čtvrtině 13. století. z.
Gardavský uvádí dvanáct fází výstavby věže, do první fáze řádí výstavbu věže, do
25
Rekonstrukce s použitím původních architektonických prvků.
PDF vytvořeno zkušební verzí pdfFactory Pro www.fineprint.cz
47
druhé vybudování přístavby jižní zdi a do třetí vložení kaple26
(GARDAVSKÝ 1976,
1).
V novější literatuře pak došlo pouze ke shrnutí již dříve publikovaných
poznatků. J. Kuthan datuje kapli kolem roku 1270, popřípadě do sedmdesátých let
13. století. Inspiraci pro vnitřní členění prostoru a naturalistický dekor kaple nachází
v severofrancouzské klasické gotice (KUTHAN 1982, 181-351; 1986, 39-40; 1994,
83-85). D. Líbal kapli datuje do ,,ranější doby krále Václava II." (LÍBAL 2003, 411).
4. 6. Závěr
Kaple byla původně sklenuta dvěma poli obdélných křížových kleneb.
Profilace žeber je tvořena hruškovcem, plynule přecházejícím do postranních
výžlabků, jejichž vnější hrany jsou zkosené, jak lze odvodit z výběhů žeber na
svornících a což také potvrzují fragmenty žeber umístěných v lapidáriu. Žebra
vybíhala z šesti válcových přípor, profilace koutových přípor je tvořena třemi pruty,
profilace středových přípor pěti pruty. Ze svazkových přípor vybíhaly klenební,
meziklenební a přístěnná žebra. Svorníky klenby byly popsány výše. Přípory nemají
původní profilaci, byly druhotně upraveny.
Lomené arkády byly v kapli prokazatelně čtyři, dvě v severní stěně a po jedné
ve východní a západní stěně. Arkády v jižní stěně můžeme pouze předpokládat.
Hrotitá okna se nacházela v kapli v počtu tří a to po jednom v severní, východní a
západní stěně. V zazdívkách hrotitých okem provedených při renesanční přestavbě
byly nalezeny sekundárně použité fragmenty z klenby kaple. Tyto zazdívky byly
vybourány při rekonstrukci kaple a nalezené fragmenty jsou uloženy v hradním
lapidáriu.
V záklenku západního okna se nachází části kružby, při pokusu o
rekonstrukci kružbového obrazce bylo zjištěno, že fragment kružby na levé straně
okna se neshoduje s fragmentem na pravé straně okna27
. V obou případech se jedná o
fragment kružby polygonální profilace, k němuž se na vnitřní i vnější straně pojí
oblouny, na nichž byly v místě přechodu do záklenku subtilní hlavice zdobené
26
Z. Gardavský v případě jižní dělící zdi kaple předpokládá, že ,,nebyla prolomena okny, jak vylučuje
průkazně kompaktní zdivo, nýbrž ponechána plná, pravděpodobně se střílnami ve dvou výklencích,
oddělených od sebe ponechaným zdivem středního pilíře původní stavby. K tomuto pilíři však byla
přisazena střední stěnová přípora, částečně přečnívající do volného prostoru svou patkou a k ní byla
přizděna pravděpodobně úzká dělící příčka, s dvěma průchody do dvou přístěnků, sloužících snad
úschovným a pomocným kultovním funkcím" (GARDAVSKÝ 1976, 2).
PDF vytvořeno zkušební verzí pdfFactory Pro www.fineprint.cz
48
rostlinným dekorem. Jedna z těchto hlavic je umístěna v hradní expozici. Kružbový
vzorec na levé straně (pokud pochází z okna kaple) se skládal ze tří svislých částí
ukončených jeptiškami, nesoucími v záklenku trojlisty. Při rekonstrukci kaple byly
do okna patrně vloženy fragmenty ze dvou různých oken. Vzhledem k naprosté
absenci (popřípadě nedostupnosti) jakékoliv dokumentace vztahující se k provedení
rekonstrukce kaple nelze určit bez detailního rozboru (například analýza maltoviny)
původní části a části doplněné fragmenty ze zazdívek. Kapli je možno datovat na
základě architektonických forem nejdříve do poslední čtvrtiny 13. století, spíše až do
její druhé poloviny.
Kaple je vložena do průjezdní věže s jejímž poměrně složitým vývojem úzce
souvisí. Věž byla vybudována na šikmé skalní plošině sklánějící se pod úhlem
zhruba 40 stupňů k jihu, jižní zeď věže byla zajištěna proti posunu třemi pilíři. Síla
zdí v suterénu na jižní straně byla 160 cm, v přízemí 110 cm, na východní straně pak
125 cm v obou úrovních (GARDAVSKÝ 1976, 1). Průjezd věže byl původně
klenutý, pravděpodobně žebrovou křížovou klenbou, v SZ koutě se dochovala raně
gotická konzola (MENCLOVÁ nedat., 3).
Na dobu přístavby jižní zdi jsou rozporuplné názory, jak bylo uvedeno výše.
Můžeme předpokládat, že k její výstavbě došlo až po zrušení kaple. Kolem poloviny
16. století došlo k rozsáhlým stavebním aktivitám v areálu celého hradu, přičemž
bylo provedeno přepatrování jižního paláce, jeho zvýšení a také rozšíření věže. Nové
zdi věže byly založeny na okrajových zdech jižního paláce a východní věže a tento
rozšířený půdorys byl zvýšen o dvě podlaží. Síla zdí těchto podlaží se pohybuje mezi
60 až 70 cm. Kaple byla při této přestavbě zrušena, klenba stržena a okenní otvory
zazděny. Prostor kaple byl přepatrován a patrně vznikly i výklenky pro střílnová
okénka.
V první polovině 17. století byla zrušena fortifikační funkce věže a došlo
k dalším přestavbám. V prostoru jižního paláce bylo vybudováno centrální schodiště,
které propojilo palác s věží, východním palácem a východní věží. V tomto stavu
přetrvala věž s kaplí až do roku 1958, kdy byly provedeny první sondy v kapli a byly
odhaleny části lichých arkád a okenních ostění. Následně byl vypracován projekt
rekonstrukce hradní kaple. Tento projekt byl několikrát upraven a v pozměněné
27
Na tuto skutečnost upozornil i P. Bolina (BOLINA 1994, 210).
PDF vytvořeno zkušební verzí pdfFactory Pro www.fineprint.cz
49
formě realizován v letech 1989 až 1991 (ADAMEC 1959; GARDAVSKÝ 1976,
PETRŮ 1969).
Pro existenci starší sakrální stavby, jíž na Buchlově předpokládají Janiš a
Kohoutek (JANIŠ-KOHOUTEK 2002, 168-171; 2003, 359-362) nemáme v současné
době žádné doklady. Je třeba prověřit funkci starého paláce vzhledem k neobyčejně
rozměrným segmentovitě klenutým oknům s drápky, jejichž výskyt u profánní stavby
je poměrně neobvyklý. Oblouk z klenáků zdobených obloučkovým vlysem
sekundárně umístěný v hradní kuchyni sice vzhledem ke svým rozměrům (průměr
oblouku více než 4,5 metrů) pravděpodobně nepochází z portálu brány, ale nemáme
žádné doklady ani pro jeho umístění jako středního oblouku tribuny do lodi sakrální
stavby (JANIŠ-KOHOUTEK 2002, 168-171; 2003, 359-362).
V případě tří nalezených článků z krystalického vápence bezesporu nelze
uvažovat o jejich pozdně románském nebo gotickém původu a lze také vyloučit, že
se jedná o svorníky absence výběhů žeber, miniaturní rozměry a způsob provedení.
Vzhledem k rozsáhlé sběratelské činnosti jednoho z posledních majitelů hradu je více
než pravděpodobné, že tyto články pocházejí ze sbírek nesouvisejících s hradem
Buchlovem.
PDF vytvořeno zkušební verzí pdfFactory Pro www.fineprint.cz
Želatovice a Tučín - Boček z Labutě, Václav z Heraltic
22. dubna 2010 v 13:45
Želatovice a Tučín
Historický a, kulturní a hospodářský vývoj dvou hanáckých vesnic
Napsal Leopold Nopp konservátor c. k. archívní rady, archívář Antonína hraběte z Magnisů ve Strážnici
1918
Cituji:
Držitelé statku.
Želatovice.
Nejstarší zmínka o Želatovicích děje se v roce 1282 v listině týkající se kláštera Hradiska u
Olomouce; jako svědek uvádí se Předbor ze Želatovic; v roce 1295 byl úředníkem v Přerově
Předbor, těžko říci, je-li totožný s Předborem v Želatovicích.
První zápis v zemských deskách v roce 1349 budiž uveden doslovně: "Cadoldus de Želatpvicz
assignat uxori suae Annae curiam ibidem in Želatovicz cum omnibus pertinenciis racione
dotalitii in centum Marcis".
Kadold ze Želatovic upisuje své manželce Anně na dvoře v Želatovicích sto hřiven věna. 1368
prodal Všebor z Náměště panu Heršovi z Roketnice a jeho dědicům ve vsi Želatovicích 12 půl
lánů, dva dvory a hospodu se vším příslušenstvím ničeho sobě neponechávaje za 80 kop
grošů.
1373 Herš z Roketnice koupil v Želatovicích od vdovy po Kadoldovi, Anny, 80 hřiven věna.
Herš z Roketnice sluje v zápise "miles" vojín-rytiř.
1392 Lacek z Kravař prodal bratřím Bočkovi a Mikulášovi z Labutě a dědicům jejich celou
vesnici Želatovice se všemi platy, poli, lukami, pastvinami, lesy a vším příslušenstvím k té
vesnici náležejícím, se všemi právy, jaká jemu náležela, ničeho sobě a dědicům svým
neponechávaje, jako pravé jejich dědictví.
U osoby v dějinách Čech a Moravy tak významné, jako byl pan Lacek z Kravař, jest nutno se
zastaviti a to tím více, že činný život Lackův dotýkal se často Přerova a jeho okolí.
Lacek I. (1369-1416) pocházel z proslulé rodiny pánů z Kravař, jsa nejmladším, za to
nejznamenitějším synem Drslava z Kravař. Markraběti Janovi a jeho synu Joštovi konal velmi
platné služby ve válce i v míru a nabyl u krále Václava takové vážnosti, že jej jmenoval svým
hofmistrem a po smrti Joštově správcem čili hejtmanem země Moravské.
Pro svou popularitu nazýván byl vůbec jen Lackem. Po smrti otcově dědil hrad Helštýn, na
kterém se nej-raději zdržoval a dle kterého se také psával. Připomíná se nejprve v roku 1369,
když společně se svými bratry a svým strýcem Janem koupil Krumlov od Hynka z Li-pého.
Od roku 1374 čteme jméno jeho velmi často mezi sněmovniky v Olomouci, někdy též v Brně.
Již r. 1374 zapsal své ženě Markétě na statku Helštýnském 750 kop věna a sice na vesnicích
Oseku, Újezdě, Buku, Loučce a Horce, také se spolčil se svými bratry Vokem, Benešem a
Drslavem na všecky statky a v případě smrti dal své děti do ochrany Vokovi. Roku 1375
daroval biskup Vratislavský ženě Lackově Margaretě, své příbuzné, 100 hřiven z dluhu 200
hřiven, kterým mu byl Lacek povinnen a zbavil tím jistce Jaráče z Pogorel a Ondřeje z
Přechoda ručení za těch 100 hřiven. Stejnou dobu prodal Valentinovi z Přestavlk vesnice
Majetín a Lhotu a bratřím z Nákla Hynkovi a Mikulášovi ves Domaželice s podacím právem.
Roku 1385 vzali Heřman, kanovník olomucký, jeho bratr Hynek z Nákla a sirotkové po
Mikulášovi z Nákla pana Lacka a jeho syny na spolek statků, které měli v Domaželicích a
Prosenicích; před tím r. 1381 prodali bratří z Nákla Mikuláš a Hynčík Lackovi majetek svůj v
Podolí.
R. 1382 Lacek z Kravař a jeho prvorozený syn Jan dali měšťanům v Lipníku odúmrf, zbavili
je za poplatek 60 hřiven grošů robot a jiné svobody jim udělili, kteroužto listinu všichni tři
bratři Lackovi stvrdili. Toho roku svědčí na listině, kterou se rozhoduje rozepře o patronát v
Olšanech; r. 1389 prodal Crhovi z Kokor svůj majetek v Buku u Prosenic.
Lacek byl zároveň znamenitým vojínem. Po boku Prokopově táhl roku 1385 do Uher, aby
obsadili kraje mezi Váhem a Dunajem, které svým bratřím zastavil král Zikmund za 50.000
kop.
R. 1392 prodav Želatovice bratřím Mikulášovi a Bočkovi z Labudě, pojistil 50 kop věna na
vsi Průších Kačně, ženě Rudislava z Roštění a 5 kop věna v Újezdě Kačně, vdově po Rusovi z
Doplaz. Klášteru fulneckému, který založil jeho bratr Beneš, darovali 1391 Lacek a jeho syn
Jan na spásu duší svých a svých předchůdců vesnice Bělov a Starou Ves za tím účelem, aby z
důchodu 4 kanovníci žíti mohli. Za to měla se v kapli Mariánské denně sloužiti mše "de
beata".
Manželka Lackova pocházela ze starožitného rodu slezského z Pogorele (de Pogarell), který
měl ve znaku kus městské zdi s 3 vezmi a otevřenou branou. Otec její slul Jaráč, bratr Hynek,
strýc Přeslav byl biskupem Vratislavským. R. 1397 nežil již prvorozený syn Lackův Jan,
nýbrž jen druhorozený syn Drslav. R. 1400 prodal lipnickému kostelu l 1/2 hřivny ročního
důchodu z jednoho lánu; roku 1406 dal Boček z Labudě ku kostelu přistavěti kapli Panny
Marie, kterou bohatě nadal, ustanoviv Lacka a jeho nástupce patronem té nadace. Roku 1406
učinil Petr ze Strážnice Lacka z Kravař všech svých statků a synů poručníkem. Mnoho starostí
měl také Lacek se statky rodinnými. Když zemřeli jeho bratři a jeho synové Jan V. a Drslav
III., spočívala na Lacku starost o rozsáhlé statky. Ku konci svého života zdržoval se pan Lacek
více v Praze, než na svých moravských statcích. Od roku 1407-1411 byl nejvyšším
hofmistrem krále Václava a od roku 1407 též nejvyšším purkrabím českým. R. 1411 obdrželi
Lacek s olomuckým biskupem Kunratem, s Joštem Hechtem z Rosic a brněnským proboštem
Bartolomějem od krále právo presentovati a jmenovati v diecesi olomoucké na každou
prebendu, kano-nikát a místo oltářníka. Tím způsobem bylo na Moravě mnoho husitských
knězi usazeno. V roce 1411 ustanoven byl Lacek zemským hejtmanem.
Lacek byl horlivým přítelem Husovým a šířil jeho zásady mezi šlechtou moravskou, která i s
lidem brzy ku snahám opravným reformátora českého přilnula. Po upálení Husově vedením
Lackovým uskutečnil se veliký sjezd pánů českých a moravských v Praze dne 2. září 1415,
odkud ostrým dopisem ke koncilu prohlásili, že mistr Jan Hus bezprávně byl odsouzen. Na
církevní otce v Kostnici shromážděné nejevilo mohutné ohrazení české šlechty kýženého
účinku. Dne 24. února 1416 uzavřeno bylo pohnati k soudu svému a církevními procesy
stíhati všech 450 českých a moravských pánů. Nežli však komisaři k tomu určení řízení
započali, zemřel starosta Lacek z Kravař na nenahraditelnou ztrátu zeměMoravské. Pochován
byl v kostele kláštera fulneckého a dle Paprockého vzpomínal jej náhrobní kámen těmito
slovy: A. D. obiit Generosus Dominus Lacko de Krawar, alias de Helfenstain, qui dedit villam
Bílovice Monasterii Fulnecensi (L. P. zemřel vznešený pán Lacek z Kravař, jinak z Helštýna,
jenž daroval ves Bílovice klášteru Fulneckému). Nápadno jest, že velmi mnoho členů rodiny
Kravařů a Žerotínů umíralo poměrně v mladém věku; zvláště ti, kteří žili na Strážnici.
Markéta z Pogorele po smrti svého manžela přijala na všecky své statky na spolek Petra II. z
Kravař a na Strážnici r. 1417. Ve své závěti r. 1419 veškerý svůj majetek, který jí zbyl,
odkázala dvěma kněžím: svému kaplanu Mikšovi, faráři v Lipníku a svému zpovědníku
Jarošovi, faráři v Oseku.
Slavný rod pánů z Kravař vymřel Jiříkemz Kravař r. 1466; o četné statky, které zabíraly téměř
2/5 Moravy, podělily se dcery.
V erbu měli páni z Kravař střelu ovinutou, dle pověsti horní ret obra s vousem na šípu
napíchnutým, jinak hada. šípem prostřeleného (odřivous).
Velká tato rodina dělila se na samé Moravě na velmi mnoho větví; o některé z nich bude
později zmínka.
1481 (první český zápis) na den sv. Petra a Pavla Václav z Heraltic vkládá a vpisuje ku
pravému dědjctvi Václavovi, Bernardovi, Čeňkovi, bratřím vlastním ze Štat-tenberka i jejich
erbům ves Žělatovice s lidmi, rybníky i se vším plným právem panstvím a příslušenstvím, což
k tej vsi, od starodávna přísluší s mezami a hranicemi."
1481. "Bernard Stern z Štattenberka vkládá a vpisuje v zemské desky Ludmile z Woyslavic,
manželce svěj vlastní na vsi Želatovicích na lidech i tom všem s příslušenstvím, což k tej vsi
od starodávna přísluší osm a dvacet kop groši platu ročního v šesti stech zlatých dobrých
uherských, kromě rybníků. Příjemce toho Václav Stern z Štattenberka můj vlastní bratr."
1492. Václav Stern ze Štattenberka vkládá a vpisuje Kateřině z Domamyslic a z Buchlovic,
manželce své, 400 vzl. dobrých uherských 20 hřiven peněz běžných na vsi Želatovicích i na
lidech svých tu usedlých, žádnému nezávadných i na té vsi příslušenství, což od starodávna k
tej vsi příslušelo. Příjemce jest Jindřich z Domamyslic a z Buchlova, otec též Kateřiny.
1511. Jan Stern z Štattenberka a na Domamyslicích vkládá a upisuje Alžbětě z Prusinovic,
manželce své ves Domaželice s tvrzí, dvorem, ves Žělatovice s tím vším, což k těm všem od
starodávna příslušelo a přísluší pět set kop grošů širokých k jejímu pravému a věrnému právu.
"Příjemcem sám se činím statkem svým vším, což jeho mám neb rníti budu."
Pánové z Heraltic měli v erbu dvě křížem přeložené bradatice. Jméno své vzali od statku
Heraltic (okres třebíčský), kde již ve 12. století seděli. Šíattenberkové jsou cizí rod, jenž jen
krátkou dobu na Moravě se zdržoval.
V roce 1590 patřily Žělatovice Janu Krčmoví z Koněpas, pojejichž tvrzi zůstaly dnes jen
nepatrné stopy u Březiny v Čechách, okr. Pacov.
1592. Vklad smlouvy o statek Domaželický a Želatovský.
Léta Páně 1592 v úterý po neděli Invocavit na tvrzi v Domaželicich námi Jakubem starším
Vojskou z Bogdunčovic a na Veselí J. Mti řím. Císaře, Uherského a českého krále,
prokurátorem v markrabství moravském, Žibřídem Podstattským z Prusinovic a na Spálově,
Václavem Nekšem z Landeku a na Lukově, Dětřichem Žeranovským z Žeranovic a na
Skaličce stala se smlouva dobrovolná, celá a dokonalá mezi urozenými vladykami Panem
Dětřichem Podstattským z Prusinovic a na Podstatě, Panem Janem Kobylkou z Kobylího a na
Vránové Lhotě, Panem Janem Moštěnským z Zámostí, mocnými otcovskými poručníky dítek
a sirotka po nebožtíku panu Janu Šternovi z Štattenberka a na Domaželicích od něho
nařízenými z jedné a Paní Annou Bítovskou ze Slavíkovic, manželkou jeho a mateří vlastní
těch dítek a statku po témž nebožtíku Panu Janovi Šternovi zůstalých strany druhé a to taková,
že jsou nadepsaní páni poručníci s bedlivým uvážením uznávajíce v tom sirotčí dobré býti,
prodali a mocí smlouvy této prodávají těch sirotků dědičný statek, totiž tvrz a ves Domaželice
s kostelním podacím, s pivovarem, s dvorem, s mlýny k té tvrzi náležitými, ves Želatovice s
dvory poplužnýma, s lidmi poplatnými i sběhlými, s platy peněžitými, s činžema, s slepicema,
s husama, s vejci, s robotami koňskými i pěšími spravedlivými na těch lidech a od nich povinnými,
s zahradou, s štěpnicemi, s chmelnicemi, s řikami, s struhami, s rybníky, s lesy, s háji, s
chrastinami, s loukami, s pastvami, s pastviskami a se vším plným právem, panstvím a
příslušenstvím takž jakž ty tvrzy, ty dvory, vsi svrchupsané ve svých mezích a hranicích od
starodávna vyměřeny a vyhraničeny jsou, nic tu sobě ani sirotkům svrchupsaným erbom a
potomkom jejich žádného práva, panství ani kterého vlastenství nepozůstávajíc a
nezanechávajíc než to všecko, jak se svrchu píše, prodali a prodávají svobodně a žádnému v
ničem nezávadně napřed jmenovanému Panu Jáchymovi Žera-novskému z Sezenic a Paní
Anně Bítovské z Slavíkovic, manželce jeho společně za sumu dvanácte tisíc tři sta třicet šest
zlatých, za jeden zlatý třicet groši a za jeden groš sedm peněz bílých počítajíc k jejich
vlastnímu jmění a dědičnému užívání. Kterýžto statek Domaželický a Želatovský od
nadepsaných pana Joachyma Žeranovského a paní Anny Bítovskej jmenovaným
pánomvporučníkom na místě sirotků po nebožtíku panu Janovi Šternovi pozůstalých zouplna
a docela zaplacen jest, takže týž Pan loachym Žeranovský a Paní Anna Bítovská za svrchu
jmenovaný statek těm sirotkům ani napřed psaným pánom poručnikom již nic více dlužní
nejsou. Nadepsaná pak Paní Anna Bítovská z Slavíkovic, jakožto věrná mater svrchupsaných
sirotků, z lásky mateřské, kterouž k jmenovaným dcerkám má, spolu s panem joachymem
Že-ranovským manželem svým z jejich svobodné a dobré vůle těmž sirotkům Mandě, Anně a
Johance před námi smlouvajícími jeden tisíc zlatých na minci obecně berné na dolepsaný jistý
způsob jsou darovali, totiž kdyby ji paní Annu Bítovskou Pán Bůh Všemohoucí z tohoto
světla (!) smrtí^povolati ráčil, aby v půl létě předzběhlém z téhož statku Želatovskýho anebo
od toho, kdožby po napřed jmenovaných společnicích nápadem statek bral, ten jeden tisíc
zlatých svrchu psaným sirotkům bez od-pornosti vydán a v moc pánom poručnikom odveden
byl. Jestližeby pak z těch dcer nebožtíka pana Jana Sterna která umřela, tehdy ten tisíc zlatých
na týž sirotky v živnosti pozůstávající rovným dílem z jedněch na druhý připadnouti má. Pakli
by ti sirotci všichni zemřeli, tehdy ten jeden tisíc zlatých i tolikéž ty svršky podle cedule
řezané pečetěné mezi napřed psanými pány poručníky a Jmenovanými společníky učiněné, za
panem Joachymem Žeranovským a paní Annou Bítovskou mateří těch sirotků jakožto
společníky všeho statku a nebo nápadníky jejich zůstati má. A ani tím jedním tisícem zlatých
ani vydáváním svršků žádnému více povinni nebudou. Nadepsaní pak páni poručníci v to jsou
se podvolili a touto smlouvou usvolují, že tuto smlouvu v nejprv příštím soudu zemským,
kterýž v městě Olomouci držán bude, do desk zemských na společný náklad z obouv stran
vložiti, vepsati a sirotkům nebožtíka pana Jana Sterna, anebo komužkoliv statek v deskách
zemských svědčil z desk zemských vymazati dáti mají a po vložení této smlouvy do desk
zemských povinni budou napřed psaní páni poručnici na místo dotčených sirotků jmenovaný
statek se vším jeho příslušenstvím kdožby jej koli bud1 na všem, nebo na díle právem
zemským nařekl, za plná tři léta to jest po šest práv pořád zběhlých podle pořádku markrabství
Moravského panu Joachymovi Žeranovskému a paní Anně Bitovské i erbům jejich osvobozovati
a očistovati. A což se v této smlouvě píše, to jsou sobě obě strany i s erby svými před
námi smluvčími slíbily Aně, šlechetně a křesťansky zdržeti a tomu všemu zouplna zadost
učiniti. Pro lepší stálost a jistotu toho všeho dvě smlouvy v jednostejná slova na pergamene
napsati jsme dali a k žádosti stran pečetě své vlastní s naším jistým vědomím a vůlí k těmž
smlouvám přitisknouti poručili a každé straně jednu smlouvu odvedli a při otevření desk
/.čínských v městě Olomouci mají obě strany před Jeho Milost Nejvyššího sudího markrabství
tohotoMoravského předstoupiti a jich milosti za vložení této smlouvy v desky zemské žádosti
a od vkladu podle svrchupsaného snesení zaplatiti. Stalo se v Domaželicích léta a dne
svrchupsaného." Tato paní Anna Bítovská ze Slavíkovic zemřela v roce 1608.
Bítovští ze Slavikovic, vladycký rod moravský, vzali jméno své od vesnice Slavikovic, v
okrese slavkovském a měli na štítě tři háky v prostřed štítu spojené nebo tři pušfadla koňská.
1609 koupil Želatovice Zdeněk Přepiský z Rychenburka s 12 osadníky ve vsi Tučíně za
12.000 zl. Jak dlouho tento Zdeněk žil, není známo, ale 24. června 1682 převzal Jan Přepiský
z Rychenberka od svých mladších bratří Františka a Karla statek Želatovice s Tučínem za
sumu 14.000 zl. Smlouva tato zapsána v zemských deskách takto:
My nížepsaní vlastní dva bratři známo činíme tímto listem, že jsme se dobrovolně a s dobrým
rozmyšlením porovnali s urozeným a statečným rytířem panem Janem Přepiským z
Rychenburka s panem bratrem naším starším a to na ten způsob, že jsme statek náš Želatovice
a Tučin se vším přináležejícím dobytkem v bratrském díle protiva kapitálu ve čtrnácti tisících
rejnských, jeden každý rejnský počítajíc po 60 krejcařích, z kteréhož kapitálu na nás jednoho
každého podílem přijde tři tisíce rejnských a z toho předně že bude povinnen náležitě ouroky
6. p. cento jak v zemi obyčejem je, každoročně nám skládati, předně mně Františkovi ze 3000
fl. rejn. pak Karlovi tolikéž ze 3000 fl. rejn. kdež se my obligí-rujeme do tří let za ním naše
kapitály nechati.
Paní macoše urozené paní Barboře Přepiské rozené ze Švábenic co vedlivá jejího věna jí na
statku v Želátovicích nebož. pan otec náš odkázal tolikéž jeden tisíc, kterýžto bude povinnen jí
vydati anebo ouročiti z něho. Jako také páně sestře Benigně Viktorii z jednoho tisíce v
testamentu poručeného náležitý ourok každoročně dávati. Posledně tak dlouho, jak paní
macocha naše jméno Přepiský nese, buďto náležitý vychování neb 300 fl. rejn. onej paně
sestře Benigně pokud svůj stav nepromění s tím způsobem náležitý vychování anebo 30 fl.
rejn. ročně povinnen bude dávati.
Dům v Holomůci i v Přerově tolikéž panu bratru zanecháváme, za kterýžto domy bude
povinnen urozenej paní Alžbětě Žeranovskej, rozené Přepiskej z Rychenburka, paní tetě naší
těch 800 fl. rejn. a tak na statku Želatovskýtn jí dluh pozůstal, buďto v kapitálu anebo s
ourokem spokojiti, kdež taky co na ten jistý dům v Holomouci ještě dlužno bylo 300 fi. rejn.
zaplatiti a paní sestře naší kdyby vedle stavu svého k náležitýma vdaní přišla, bude pan bratr
náš svrchu psaný pan Jan předně náležitý veselí jí učiniti a za vejpravu totižto na šaty krom
jejího kapitátu 100 fl. rejn. v hotovosti vydati, avšak jestli byv se jaké pretensi aneboližto
nějaké dluhy na statku Želatovským nacházely, kterýž by to přes 100 tolarů vynášely, v tom
spolutrpicí s ním býti chceme, při tom dáváme jemu tu plnou moc buďto v přítomnosti nebo
nepřítomnosti naší, že by sobě při deskách zemských ten statek náš intabulírovati dáti mohl s
polovičnými útratami. Čehož podpisem našim s ruky vlastními a sekryty přitisknutýma
stvrzujeme a pro lepší ujištění toho dožádali jsme se osobně urozených a statečných rytířů
pana Buriana Uilersdorffa z Němčího, též pana Jindřicha Řikovského z Dobrčic na Aujezdci
J, O. kníž. Mti biskupa Olomouckého rady a soudce manského, aby se u přítomnosti naší
pospolitě vedle nás v tomto porovnání podepsali a pečeti své přitiskli však jim a erbům jejich
bez škody. Actum v Želatovicích v den 23. Juni a, 1672.
Olomouce; jako svědek uvádí se Předbor ze Želatovic; v roce 1295 byl úředníkem v Přerově
Předbor, těžko říci, je-li totožný s Předborem v Želatovicích.
První zápis v zemských deskách v roce 1349 budiž uveden doslovně: "Cadoldus de Želatpvicz
assignat uxori suae Annae curiam ibidem in Želatovicz cum omnibus pertinenciis racione
dotalitii in centum Marcis".
Kadold ze Želatovic upisuje své manželce Anně na dvoře v Želatovicích sto hřiven věna. 1368
prodal Všebor z Náměště panu Heršovi z Roketnice a jeho dědicům ve vsi Želatovicích 12 půl
lánů, dva dvory a hospodu se vším příslušenstvím ničeho sobě neponechávaje za 80 kop
grošů.
1373 Herš z Roketnice koupil v Želatovicích od vdovy po Kadoldovi, Anny, 80 hřiven věna.
Herš z Roketnice sluje v zápise "miles" vojín-rytiř.
1392 Lacek z Kravař prodal bratřím Bočkovi a Mikulášovi z Labutě a dědicům jejich celou
vesnici Želatovice se všemi platy, poli, lukami, pastvinami, lesy a vším příslušenstvím k té
vesnici náležejícím, se všemi právy, jaká jemu náležela, ničeho sobě a dědicům svým
neponechávaje, jako pravé jejich dědictví.
U osoby v dějinách Čech a Moravy tak významné, jako byl pan Lacek z Kravař, jest nutno se
zastaviti a to tím více, že činný život Lackův dotýkal se často Přerova a jeho okolí.
Lacek I. (1369-1416) pocházel z proslulé rodiny pánů z Kravař, jsa nejmladším, za to
nejznamenitějším synem Drslava z Kravař. Markraběti Janovi a jeho synu Joštovi konal velmi
platné služby ve válce i v míru a nabyl u krále Václava takové vážnosti, že jej jmenoval svým
hofmistrem a po smrti Joštově správcem čili hejtmanem země Moravské.
Pro svou popularitu nazýván byl vůbec jen Lackem. Po smrti otcově dědil hrad Helštýn, na
kterém se nej-raději zdržoval a dle kterého se také psával. Připomíná se nejprve v roku 1369,
když společně se svými bratry a svým strýcem Janem koupil Krumlov od Hynka z Li-pého.
Od roku 1374 čteme jméno jeho velmi často mezi sněmovniky v Olomouci, někdy též v Brně.
Již r. 1374 zapsal své ženě Markétě na statku Helštýnském 750 kop věna a sice na vesnicích
Oseku, Újezdě, Buku, Loučce a Horce, také se spolčil se svými bratry Vokem, Benešem a
Drslavem na všecky statky a v případě smrti dal své děti do ochrany Vokovi. Roku 1375
daroval biskup Vratislavský ženě Lackově Margaretě, své příbuzné, 100 hřiven z dluhu 200
hřiven, kterým mu byl Lacek povinnen a zbavil tím jistce Jaráče z Pogorel a Ondřeje z
Přechoda ručení za těch 100 hřiven. Stejnou dobu prodal Valentinovi z Přestavlk vesnice
Majetín a Lhotu a bratřím z Nákla Hynkovi a Mikulášovi ves Domaželice s podacím právem.
Roku 1385 vzali Heřman, kanovník olomucký, jeho bratr Hynek z Nákla a sirotkové po
Mikulášovi z Nákla pana Lacka a jeho syny na spolek statků, které měli v Domaželicích a
Prosenicích; před tím r. 1381 prodali bratří z Nákla Mikuláš a Hynčík Lackovi majetek svůj v
Podolí.
R. 1382 Lacek z Kravař a jeho prvorozený syn Jan dali měšťanům v Lipníku odúmrf, zbavili
je za poplatek 60 hřiven grošů robot a jiné svobody jim udělili, kteroužto listinu všichni tři
bratři Lackovi stvrdili. Toho roku svědčí na listině, kterou se rozhoduje rozepře o patronát v
Olšanech; r. 1389 prodal Crhovi z Kokor svůj majetek v Buku u Prosenic.
Lacek byl zároveň znamenitým vojínem. Po boku Prokopově táhl roku 1385 do Uher, aby
obsadili kraje mezi Váhem a Dunajem, které svým bratřím zastavil král Zikmund za 50.000
kop.
R. 1392 prodav Želatovice bratřím Mikulášovi a Bočkovi z Labudě, pojistil 50 kop věna na
vsi Průších Kačně, ženě Rudislava z Roštění a 5 kop věna v Újezdě Kačně, vdově po Rusovi z
Doplaz. Klášteru fulneckému, který založil jeho bratr Beneš, darovali 1391 Lacek a jeho syn
Jan na spásu duší svých a svých předchůdců vesnice Bělov a Starou Ves za tím účelem, aby z
důchodu 4 kanovníci žíti mohli. Za to měla se v kapli Mariánské denně sloužiti mše "de
beata".
Manželka Lackova pocházela ze starožitného rodu slezského z Pogorele (de Pogarell), který
měl ve znaku kus městské zdi s 3 vezmi a otevřenou branou. Otec její slul Jaráč, bratr Hynek,
strýc Přeslav byl biskupem Vratislavským. R. 1397 nežil již prvorozený syn Lackův Jan,
nýbrž jen druhorozený syn Drslav. R. 1400 prodal lipnickému kostelu l 1/2 hřivny ročního
důchodu z jednoho lánu; roku 1406 dal Boček z Labudě ku kostelu přistavěti kapli Panny
Marie, kterou bohatě nadal, ustanoviv Lacka a jeho nástupce patronem té nadace. Roku 1406
učinil Petr ze Strážnice Lacka z Kravař všech svých statků a synů poručníkem. Mnoho starostí
měl také Lacek se statky rodinnými. Když zemřeli jeho bratři a jeho synové Jan V. a Drslav
III., spočívala na Lacku starost o rozsáhlé statky. Ku konci svého života zdržoval se pan Lacek
více v Praze, než na svých moravských statcích. Od roku 1407-1411 byl nejvyšším
hofmistrem krále Václava a od roku 1407 též nejvyšším purkrabím českým. R. 1411 obdrželi
Lacek s olomuckým biskupem Kunratem, s Joštem Hechtem z Rosic a brněnským proboštem
Bartolomějem od krále právo presentovati a jmenovati v diecesi olomoucké na každou
prebendu, kano-nikát a místo oltářníka. Tím způsobem bylo na Moravě mnoho husitských
knězi usazeno. V roce 1411 ustanoven byl Lacek zemským hejtmanem.
Lacek byl horlivým přítelem Husovým a šířil jeho zásady mezi šlechtou moravskou, která i s
lidem brzy ku snahám opravným reformátora českého přilnula. Po upálení Husově vedením
Lackovým uskutečnil se veliký sjezd pánů českých a moravských v Praze dne 2. září 1415,
odkud ostrým dopisem ke koncilu prohlásili, že mistr Jan Hus bezprávně byl odsouzen. Na
církevní otce v Kostnici shromážděné nejevilo mohutné ohrazení české šlechty kýženého
účinku. Dne 24. února 1416 uzavřeno bylo pohnati k soudu svému a církevními procesy
stíhati všech 450 českých a moravských pánů. Nežli však komisaři k tomu určení řízení
započali, zemřel starosta Lacek z Kravař na nenahraditelnou ztrátu zeměMoravské. Pochován
byl v kostele kláštera fulneckého a dle Paprockého vzpomínal jej náhrobní kámen těmito
slovy: A. D. obiit Generosus Dominus Lacko de Krawar, alias de Helfenstain, qui dedit villam
Bílovice Monasterii Fulnecensi (L. P. zemřel vznešený pán Lacek z Kravař, jinak z Helštýna,
jenž daroval ves Bílovice klášteru Fulneckému). Nápadno jest, že velmi mnoho členů rodiny
Kravařů a Žerotínů umíralo poměrně v mladém věku; zvláště ti, kteří žili na Strážnici.
Markéta z Pogorele po smrti svého manžela přijala na všecky své statky na spolek Petra II. z
Kravař a na Strážnici r. 1417. Ve své závěti r. 1419 veškerý svůj majetek, který jí zbyl,
odkázala dvěma kněžím: svému kaplanu Mikšovi, faráři v Lipníku a svému zpovědníku
Jarošovi, faráři v Oseku.
Slavný rod pánů z Kravař vymřel Jiříkemz Kravař r. 1466; o četné statky, které zabíraly téměř
2/5 Moravy, podělily se dcery.
V erbu měli páni z Kravař střelu ovinutou, dle pověsti horní ret obra s vousem na šípu
napíchnutým, jinak hada. šípem prostřeleného (odřivous).
Velká tato rodina dělila se na samé Moravě na velmi mnoho větví; o některé z nich bude
později zmínka.
1481 (první český zápis) na den sv. Petra a Pavla Václav z Heraltic vkládá a vpisuje ku
pravému dědjctvi Václavovi, Bernardovi, Čeňkovi, bratřím vlastním ze Štat-tenberka i jejich
erbům ves Žělatovice s lidmi, rybníky i se vším plným právem panstvím a příslušenstvím, což
k tej vsi, od starodávna přísluší s mezami a hranicemi."
1481. "Bernard Stern z Štattenberka vkládá a vpisuje v zemské desky Ludmile z Woyslavic,
manželce svěj vlastní na vsi Želatovicích na lidech i tom všem s příslušenstvím, což k tej vsi
od starodávna přísluší osm a dvacet kop groši platu ročního v šesti stech zlatých dobrých
uherských, kromě rybníků. Příjemce toho Václav Stern z Štattenberka můj vlastní bratr."
1492. Václav Stern ze Štattenberka vkládá a vpisuje Kateřině z Domamyslic a z Buchlovic,
manželce své, 400 vzl. dobrých uherských 20 hřiven peněz běžných na vsi Želatovicích i na
lidech svých tu usedlých, žádnému nezávadných i na té vsi příslušenství, což od starodávna k
tej vsi příslušelo. Příjemce jest Jindřich z Domamyslic a z Buchlova, otec též Kateřiny.
1511. Jan Stern z Štattenberka a na Domamyslicích vkládá a upisuje Alžbětě z Prusinovic,
manželce své ves Domaželice s tvrzí, dvorem, ves Žělatovice s tím vším, což k těm všem od
starodávna příslušelo a přísluší pět set kop grošů širokých k jejímu pravému a věrnému právu.
"Příjemcem sám se činím statkem svým vším, což jeho mám neb rníti budu."
Pánové z Heraltic měli v erbu dvě křížem přeložené bradatice. Jméno své vzali od statku
Heraltic (okres třebíčský), kde již ve 12. století seděli. Šíattenberkové jsou cizí rod, jenž jen
krátkou dobu na Moravě se zdržoval.
V roce 1590 patřily Žělatovice Janu Krčmoví z Koněpas, pojejichž tvrzi zůstaly dnes jen
nepatrné stopy u Březiny v Čechách, okr. Pacov.
1592. Vklad smlouvy o statek Domaželický a Želatovský.
Léta Páně 1592 v úterý po neděli Invocavit na tvrzi v Domaželicich námi Jakubem starším
Vojskou z Bogdunčovic a na Veselí J. Mti řím. Císaře, Uherského a českého krále,
prokurátorem v markrabství moravském, Žibřídem Podstattským z Prusinovic a na Spálově,
Václavem Nekšem z Landeku a na Lukově, Dětřichem Žeranovským z Žeranovic a na
Skaličce stala se smlouva dobrovolná, celá a dokonalá mezi urozenými vladykami Panem
Dětřichem Podstattským z Prusinovic a na Podstatě, Panem Janem Kobylkou z Kobylího a na
Vránové Lhotě, Panem Janem Moštěnským z Zámostí, mocnými otcovskými poručníky dítek
a sirotka po nebožtíku panu Janu Šternovi z Štattenberka a na Domaželicích od něho
nařízenými z jedné a Paní Annou Bítovskou ze Slavíkovic, manželkou jeho a mateří vlastní
těch dítek a statku po témž nebožtíku Panu Janovi Šternovi zůstalých strany druhé a to taková,
že jsou nadepsaní páni poručníci s bedlivým uvážením uznávajíce v tom sirotčí dobré býti,
prodali a mocí smlouvy této prodávají těch sirotků dědičný statek, totiž tvrz a ves Domaželice
s kostelním podacím, s pivovarem, s dvorem, s mlýny k té tvrzi náležitými, ves Želatovice s
dvory poplužnýma, s lidmi poplatnými i sběhlými, s platy peněžitými, s činžema, s slepicema,
s husama, s vejci, s robotami koňskými i pěšími spravedlivými na těch lidech a od nich povinnými,
s zahradou, s štěpnicemi, s chmelnicemi, s řikami, s struhami, s rybníky, s lesy, s háji, s
chrastinami, s loukami, s pastvami, s pastviskami a se vším plným právem, panstvím a
příslušenstvím takž jakž ty tvrzy, ty dvory, vsi svrchupsané ve svých mezích a hranicích od
starodávna vyměřeny a vyhraničeny jsou, nic tu sobě ani sirotkům svrchupsaným erbom a
potomkom jejich žádného práva, panství ani kterého vlastenství nepozůstávajíc a
nezanechávajíc než to všecko, jak se svrchu píše, prodali a prodávají svobodně a žádnému v
ničem nezávadně napřed jmenovanému Panu Jáchymovi Žera-novskému z Sezenic a Paní
Anně Bítovské z Slavíkovic, manželce jeho společně za sumu dvanácte tisíc tři sta třicet šest
zlatých, za jeden zlatý třicet groši a za jeden groš sedm peněz bílých počítajíc k jejich
vlastnímu jmění a dědičnému užívání. Kterýžto statek Domaželický a Želatovský od
nadepsaných pana Joachyma Žeranovského a paní Anny Bítovskej jmenovaným
pánomvporučníkom na místě sirotků po nebožtíku panu Janovi Šternovi pozůstalých zouplna
a docela zaplacen jest, takže týž Pan loachym Žeranovský a Paní Anna Bítovská za svrchu
jmenovaný statek těm sirotkům ani napřed psaným pánom poručnikom již nic více dlužní
nejsou. Nadepsaná pak Paní Anna Bítovská z Slavíkovic, jakožto věrná mater svrchupsaných
sirotků, z lásky mateřské, kterouž k jmenovaným dcerkám má, spolu s panem joachymem
Že-ranovským manželem svým z jejich svobodné a dobré vůle těmž sirotkům Mandě, Anně a
Johance před námi smlouvajícími jeden tisíc zlatých na minci obecně berné na dolepsaný jistý
způsob jsou darovali, totiž kdyby ji paní Annu Bítovskou Pán Bůh Všemohoucí z tohoto
světla (!) smrtí^povolati ráčil, aby v půl létě předzběhlém z téhož statku Želatovskýho anebo
od toho, kdožby po napřed jmenovaných společnicích nápadem statek bral, ten jeden tisíc
zlatých svrchu psaným sirotkům bez od-pornosti vydán a v moc pánom poručnikom odveden
byl. Jestližeby pak z těch dcer nebožtíka pana Jana Sterna která umřela, tehdy ten tisíc zlatých
na týž sirotky v živnosti pozůstávající rovným dílem z jedněch na druhý připadnouti má. Pakli
by ti sirotci všichni zemřeli, tehdy ten jeden tisíc zlatých i tolikéž ty svršky podle cedule
řezané pečetěné mezi napřed psanými pány poručníky a Jmenovanými společníky učiněné, za
panem Joachymem Žeranovským a paní Annou Bítovskou mateří těch sirotků jakožto
společníky všeho statku a nebo nápadníky jejich zůstati má. A ani tím jedním tisícem zlatých
ani vydáváním svršků žádnému více povinni nebudou. Nadepsaní pak páni poručníci v to jsou
se podvolili a touto smlouvou usvolují, že tuto smlouvu v nejprv příštím soudu zemským,
kterýž v městě Olomouci držán bude, do desk zemských na společný náklad z obouv stran
vložiti, vepsati a sirotkům nebožtíka pana Jana Sterna, anebo komužkoliv statek v deskách
zemských svědčil z desk zemských vymazati dáti mají a po vložení této smlouvy do desk
zemských povinni budou napřed psaní páni poručnici na místo dotčených sirotků jmenovaný
statek se vším jeho příslušenstvím kdožby jej koli bud1 na všem, nebo na díle právem
zemským nařekl, za plná tři léta to jest po šest práv pořád zběhlých podle pořádku markrabství
Moravského panu Joachymovi Žeranovskému a paní Anně Bitovské i erbům jejich osvobozovati
a očistovati. A což se v této smlouvě píše, to jsou sobě obě strany i s erby svými před
námi smluvčími slíbily Aně, šlechetně a křesťansky zdržeti a tomu všemu zouplna zadost
učiniti. Pro lepší stálost a jistotu toho všeho dvě smlouvy v jednostejná slova na pergamene
napsati jsme dali a k žádosti stran pečetě své vlastní s naším jistým vědomím a vůlí k těmž
smlouvám přitisknouti poručili a každé straně jednu smlouvu odvedli a při otevření desk
/.čínských v městě Olomouci mají obě strany před Jeho Milost Nejvyššího sudího markrabství
tohotoMoravského předstoupiti a jich milosti za vložení této smlouvy v desky zemské žádosti
a od vkladu podle svrchupsaného snesení zaplatiti. Stalo se v Domaželicích léta a dne
svrchupsaného." Tato paní Anna Bítovská ze Slavíkovic zemřela v roce 1608.
Bítovští ze Slavikovic, vladycký rod moravský, vzali jméno své od vesnice Slavikovic, v
okrese slavkovském a měli na štítě tři háky v prostřed štítu spojené nebo tři pušfadla koňská.
1609 koupil Želatovice Zdeněk Přepiský z Rychenburka s 12 osadníky ve vsi Tučíně za
12.000 zl. Jak dlouho tento Zdeněk žil, není známo, ale 24. června 1682 převzal Jan Přepiský
z Rychenberka od svých mladších bratří Františka a Karla statek Želatovice s Tučínem za
sumu 14.000 zl. Smlouva tato zapsána v zemských deskách takto:
My nížepsaní vlastní dva bratři známo činíme tímto listem, že jsme se dobrovolně a s dobrým
rozmyšlením porovnali s urozeným a statečným rytířem panem Janem Přepiským z
Rychenburka s panem bratrem naším starším a to na ten způsob, že jsme statek náš Želatovice
a Tučin se vším přináležejícím dobytkem v bratrském díle protiva kapitálu ve čtrnácti tisících
rejnských, jeden každý rejnský počítajíc po 60 krejcařích, z kteréhož kapitálu na nás jednoho
každého podílem přijde tři tisíce rejnských a z toho předně že bude povinnen náležitě ouroky
6. p. cento jak v zemi obyčejem je, každoročně nám skládati, předně mně Františkovi ze 3000
fl. rejn. pak Karlovi tolikéž ze 3000 fl. rejn. kdež se my obligí-rujeme do tří let za ním naše
kapitály nechati.
Paní macoše urozené paní Barboře Přepiské rozené ze Švábenic co vedlivá jejího věna jí na
statku v Želátovicích nebož. pan otec náš odkázal tolikéž jeden tisíc, kterýžto bude povinnen jí
vydati anebo ouročiti z něho. Jako také páně sestře Benigně Viktorii z jednoho tisíce v
testamentu poručeného náležitý ourok každoročně dávati. Posledně tak dlouho, jak paní
macocha naše jméno Přepiský nese, buďto náležitý vychování neb 300 fl. rejn. onej paně
sestře Benigně pokud svůj stav nepromění s tím způsobem náležitý vychování anebo 30 fl.
rejn. ročně povinnen bude dávati.
Dům v Holomůci i v Přerově tolikéž panu bratru zanecháváme, za kterýžto domy bude
povinnen urozenej paní Alžbětě Žeranovskej, rozené Přepiskej z Rychenburka, paní tetě naší
těch 800 fl. rejn. a tak na statku Želatovskýtn jí dluh pozůstal, buďto v kapitálu anebo s
ourokem spokojiti, kdež taky co na ten jistý dům v Holomouci ještě dlužno bylo 300 fi. rejn.
zaplatiti a paní sestře naší kdyby vedle stavu svého k náležitýma vdaní přišla, bude pan bratr
náš svrchu psaný pan Jan předně náležitý veselí jí učiniti a za vejpravu totižto na šaty krom
jejího kapitátu 100 fl. rejn. v hotovosti vydati, avšak jestli byv se jaké pretensi aneboližto
nějaké dluhy na statku Želatovským nacházely, kterýž by to přes 100 tolarů vynášely, v tom
spolutrpicí s ním býti chceme, při tom dáváme jemu tu plnou moc buďto v přítomnosti nebo
nepřítomnosti naší, že by sobě při deskách zemských ten statek náš intabulírovati dáti mohl s
polovičnými útratami. Čehož podpisem našim s ruky vlastními a sekryty přitisknutýma
stvrzujeme a pro lepší ujištění toho dožádali jsme se osobně urozených a statečných rytířů
pana Buriana Uilersdorffa z Němčího, též pana Jindřicha Řikovského z Dobrčic na Aujezdci
J, O. kníž. Mti biskupa Olomouckého rady a soudce manského, aby se u přítomnosti naší
pospolitě vedle nás v tomto porovnání podepsali a pečeti své přitiskli však jim a erbům jejich
bez škody. Actum v Želatovicích v den 23. Juni a, 1672.
Držitelé panství na Slavičínsku
14. dubna 2010 v 12:57
Držitelé panství na Slavičínsku
Drahomír Brzobohatý
Cituji:
N e v š o v á___
1261 zmínka o Nevšové (vlastně o potoku
"Nevšová"): v
listině o majetku vizovického kláštera je potok jmenován v souvislosti s vymezením hranic klášterního majetku, listina je však sporná (viz Lipová).
"Nevšová"): v
listině o majetku vizovického kláštera je potok jmenován v souvislosti s vymezením hranic klášterního majetku, listina je však sporná (viz Lipová).
1423
je zde domněnka, že za česko-uherských válek patřilo sehradické léno Cimburkům, pak čtyři hrady (Brumov, Sehradice, Starý Světlov a Pulčín) dal král Zikmund své manželce
Barboře Celské (za českou královnu byla korunována 1437, sídlila v Mělníku).
je zde domněnka, že za česko-uherských válek patřilo sehradické léno Cimburkům, pak čtyři hrady (Brumov, Sehradice, Starý Světlov a Pulčín) dal král Zikmund své manželce
Barboře Celské (za českou královnu byla korunována 1437, sídlila v Mělníku).
· Tyto tři hrady (bez Pulčína) spravoval purkrabí na Starém Světlově Pankrác ze Svatého
Mikuláše. Před rokem 1437 spravoval Starý Světlov vojenský hejtman kníže Fridrich Ruský, pak bratr
Pankráce ze Svatého Mikuláše Jan ze Světlova (1440), dříve loupežný rytíř Jan z Helfštýna.
Mikuláše. Před rokem 1437 spravoval Starý Světlov vojenský hejtman kníže Fridrich Ruský, pak bratr
Pankráce ze Svatého Mikuláše Jan ze Světlova (1440), dříve loupežný rytíř Jan z Helfštýna.
1440 sehradické léno
koupil Petr Nebojse (viz Slavičín). Petr Nebojse (Nebojsa) byl za
husitských bouří
na straně císaře Zikmunda jako hejtman ve službách Pankráce ze Sv. Mikuláše, 1420 bojoval
u Vyšehradu.
Byl to pověstný nájezdník, jenž plenil ze svých hradů
(Starý Světlov a Sehradice) široké okolí.
koupil Petr Nebojse (viz Slavičín). Petr Nebojse (Nebojsa) byl za
husitských bouří
na straně císaře Zikmunda jako hejtman ve službách Pankráce ze Sv. Mikuláše, 1420 bojoval
u Vyšehradu.
Byl to pověstný nájezdník, jenž plenil ze svých hradů
(Starý Světlov a Sehradice) široké okolí.
Po něm byl Jan Nebojse, pak hrad Sehradice s celým
lénem držel hrabě Pankrác ze Svatého Mikuláše (jeho bratr byl Jan ze Sv. Mikuláše, o něm se dočtete i v kapitole
1). Hrad Starý Světlov před 1447 spravoval
hejtman Čeněk z Mošnova,
po něm ho držel opět Pankrác ze Sv. Mikuláše.
lénem držel hrabě Pankrác ze Svatého Mikuláše (jeho bratr byl Jan ze Sv. Mikuláše, o něm se dočtete i v kapitole
1). Hrad Starý Světlov před 1447 spravoval
hejtman Čeněk z Mošnova,
po něm ho držel opět Pankrác ze Sv. Mikuláše.
1449 hrady Starý
Světlov a Sehradice (Engelsberk -
viz Slavičín) vykoupilo 13 pánů moravských stavů "aby se z
těchto hradů více v tejto zemi naší škody nedály" - totiž z
těchto hradů jejich držitelé znepokojovali své okolí loupením. Původní jejich záměr
bylo zboření obou
hradů, k tomu však nedošlo, ale prodali je novým majitelům:
Světlov a Sehradice (Engelsberk -
viz Slavičín) vykoupilo 13 pánů moravských stavů "aby se z
těchto hradů více v tejto zemi naší škody nedály" - totiž z
těchto hradů jejich držitelé znepokojovali své okolí loupením. Původní jejich záměr
bylo zboření obou
hradů, k tomu však nedošlo, ale prodali je novým majitelům:
-- hrad Světlov (Starý) a s ním Bojkovice, Provodov, Krhov, Hostětín, Pitín,
Luhačovice, Litkovice, Pozlovice, Řetěchov, Opatovice, Žilín,
Kladnou a Přečkovice prodali Buriánovi
z Vlčnova
(starší) a panošům Jindřichovi Mirkovi z Chlumu a Dražejovic a
Mikulášovi Bystřici z Ojnic a Milonic za 4.200 uherských
zlatých červených spravedlivé váhy hotově
placených.
Otec Buriána z Vlčnova byl Arkleb z Vlčnova a z
Lipiny (manželka Anna z Lomnice)
a držel Vlčnov, Popovice, Dolní Němčí, Kvačice, Veletiny, Chylice a Podolí. 1422 dostal od krále Zikmunda Polichno.
Lipiny (manželka Anna z Lomnice)
a držel Vlčnov, Popovice, Dolní Němčí, Kvačice, Veletiny, Chylice a Podolí. 1422 dostal od krále Zikmunda Polichno.
-- hrad Sehradice (Engelsberk) a s ním ves Sehradice, dvě Lhoty (Horní a Dolní), Nevšovou,
Rudimov, Krátkou a Vasily prodali Zichovi z Lipiny (Zych, strýc
Buriana z Vlčnova) za
2000 zl hotově placených.
Na této listině je vlastně nejstarší písemná
zmínka o vsi Nevšová (1449). Zich z
Lipiny držel svůj díl dál do roku 1481.
Burjan z Vlčnova statky prodal, nechal si pouze Polichno a Dolní Němčí, Burjan z
Vlčnova měl manželku Kateřinu, ta se po jeho smrti provdala za Jindřicha Berku z Dubé,
ten na příkaz krále 1464 Starý Světlov prodal.
Vlčnova měl manželku Kateřinu, ta se po jeho smrti provdala za Jindřicha Berku z Dubé,
ten na příkaz krále 1464 Starý Světlov prodal.
Majetkový díl panošů z Ojnic a
z Chlumu trpěl vleklýmispory, 1457 - 1463 ho držel otčím Jiříka z Vlčnova (viz dále) Jindřich Berka z Dubé, Mikuláš Bystřice z Ojnic a Milonic měl pak vleklé spory o majetek, 1464
se pak hradu Starý Světlov zmocnil Matouš ze Šternberka a Lukova..
z Chlumu trpěl vleklýmispory, 1457 - 1463 ho držel otčím Jiříka z Vlčnova (viz dále) Jindřich Berka z Dubé, Mikuláš Bystřice z Ojnic a Milonic měl pak vleklé spory o majetek, 1464
se pak hradu Starý Světlov zmocnil Matouš ze Šternberka a Lukova..
1464 zdědil majetek Burianův syn Jiří z Vlčnova. 1466 ho však soudně (vleklé spory Jiříka z Vlčnova a Jindřicha Berky z Dubé) převzal
Proček z Kunštátu,
prodal Dolní
Němčí, převzal i Šternberskou část světlovského panství a celé panství tak spojil, ještě téhož roku ho
však přebral Jindřich z Lípy (z Lipé).
Proček z Kunštátu,
prodal Dolní
Němčí, převzal i Šternberskou část světlovského panství a celé panství tak spojil, ještě téhož roku ho
však přebral Jindřich z Lípy (z Lipé).
B. Rodokmeny J. Pilnáček - 1. část - Čeněk Papák z Mošnova a jeho manželka Anna z Heraltic v rodokmenu Hřivnáčů z Heraltic
13. března 2010 v 9:48
B. Rodokmeny
Legenda:
+ datum úmrtí
* datum narození
∞ datum sňatku
? nejistá osoba, příbuzenská vazba apod.
m. manžel, manželka
1. Moravská větev Zajíců z Valdeka podle J. Háse.
(Několik poznámek k moravské větvi Zajíců z Valdeka, Genealogické a heraldické
informace 1994 - 1995, roč. XIV - XV, Brno 1995, s. 9.)
2. Moravská větev Zajíců z Valdeka podle J. Pilnáčka.
(Paměti města Blanska a okolních hradů, Blansko 1927, s.40.)
|
3. Zajícové z Valdeka do 14. století
|
??
|
|
|
 | |
? ? ? ?
|
|
|
|
|
|
|
PŮTA
| |
 | |
|
|
|
|
|
? ?
|
|
|
|
|
|
|
|
 |
 |
4. Starší moravská větev Zajíců z Valdeka
 |
5. Mladší moravská větev
|
|
|
|
|
|
Zajíců z Valdeka
 |
6. Hřivnáčové z Heraltic
 |
? ?
| ||||||||||
|
|  |
|
|
| |||||
?
|  | |
| ||
7. Jiříkovští ze Svojkova
 | |
| |
|
? ?
|
|
|
|
|
|
|
 |
|
?
|
|
|
|
|
|
Další články
- B. Rodokmeny J. Pilnáček - 2. část 13. března 2010 v 9:45
- B. Rodokmeny J. Pilnáček - 3. část 13. března 2010 v 9:43
- Boček z Labutě a Petr z Kravař 2. února 2010 v 9:25
- Jan Papák z Úvalu 1. ledna 2010 v 18:23
- Papák v Týnci 1. ledna 2010 v 14:59
- Čeněk Papák - zámek Uherský Ostroh 1. ledna 2010 v 12:42
- Čeněk Papák - klášter Cisterciáků Velehrad 1. ledna 2010 v 12:08
- Boček z Labutě - Bernartice nad Odrou 22. prosince 2009 v 16:48
- Z historie šlechtických rodů - Rytíři z Mošnova - Zdeněk Pokluda 6. listopadu 2009 v 13:08
- Rod z Labutě či Labuť 13. října 2009 v 12:49
- Mošnov a rytíři z Mošnova do konce 15. věku - XVI - část 15. září 2009 v 19:37
- Mošnov a rytíři z Mošnova do konce 15. věku - XV. část 15. září 2009 v 19:24
- Mošnov a rytíři z Mošnova do konce 15. věku - XIV část 15. září 2009 v 18:58
- Mošnov a rytíři z Mošnova do konce 15. věku -XIII. část 15. září 2009 v 18:31
- Mošnov a rytíři z Mošnova do konce 15. věku - XII část 13. září 2009 v 13:03
- Mošnov a rytíři z Mošnova do konce 15. věku - XI. část 13. září 2009 v 12:31
- Mošnov a rytíři z Mošnova do konce 15. věku - X. část 13. září 2009 v 12:05
- Mošnov a rytíři z Mošnova do konce 15. věku - IX část 13. září 2009 v 11:28
- Mošnov a rytíři z Mošnova do konce 15. věku -VIII. část 13. září 2009 v 11:17
- Mošnov a rytíři z Mošnova do konce 15. věku - VII. část 13. září 2009 v 10:23
Zde hledá